Zásah, potopena

16.09.2007 05:00 - Jakub König | foto: facebook interpreta

Zpívat v Česku irskou muziku? Nikdy jsem tomu moc nerozuměl. Ano, jsou to pěkné, pro nás trochu exotické melodie. Ale irskou muziku ať si zpívaj v Irsku, sem to přece nepatří, tady to nedává žádnej smysl, rozčiloval jsem se rozšafně. No. Tak teď už mi to smysl dává.
8/10

Garcia - Woven Ways

Skladby: Nil ‘na lá, In My Prime, The Queen Of Argyll, Lung Ching, One Last Cold Kiss, Ag An gCóisir, The Curragh Of Kildare, An Seanduine, Via / Happy Man Burrito, The Banks Of The Nile, My Morning Dew / The Snows They Melt The Soonest, Tribute to Peadar O’Donnell
Vydáno: 25.05.2007
Celkový čas: 43:05
Vydavatel: Supraphon
Alespoň tedy v případě Katky Garcia. Poprvé jsem o ní slyšel, když mě někdo neúspěšně lákal na koncert kapely Dún an Doras, kde zpívá. Jako exkluzivní buran jsem šel radši do irské hospody na české pivo. Potom jsem si Katky všiml, když předskakovala Druhé trávě, jejíž členové ji na koncertě rovněž doprovázeli. Pěkné to bylo, Katka zpívá opravdu moc dobře, jen ten repertoár mi znovu tak úplně nesedl. A pak už jsem se jen čas od času doslechl, že spolu s Lubošem Malinou připravují sólovou desku. A nějak dlouho to trvalo a nic se nedělo.

Až pak jsem se dozvěděl, že kromě Luboše Maliny bude desku produkovat ještě Martin Ledvina v nově zrekonstruovaném studiu a že už se vesele točí. No a za chvilku bylo hotovo. Stačil první poslech a musel jsem radikálně přehodnotit názor. Pokud někdo dokáže udělat takhle autentickou a silnou nahrávku inspirovanou Irskem, bluegrassem a bůh ví čím ještě, nemůžu proti tomu říct ani popel.

O co tedy přesně jde? Hned první skladba "Nil ‘na lá" jasně a přehledně udává tón, v kterém se nese celá deska. Krásně nazvučené akustické nástroje, průzračný a moderní zvuk. První velké plus "Woven Ways". Však se o mastering postaral několikanásobný držitel Grammy, Američan Larry Seyer. Banjo i irské flétny znějí naprosto přirozeně, pánové mají zkrátka se zvučením akustických nástrojů dlouholeté zkušenosti. Zároveň se ale nebojí experimentovat. Jedna z mých nejoblíbenějších písniček "Ag An gCóisir" je celá postavená jen na flétně, tiše bublajícím banju, kytaře a strojovém tlumeném beatu, který rytmicky tepe vespod. A hlasu Katky Garcia.

A tady pozor. Další důležité plus. Vlastně nejdůležitější. Hlas Katky Garcia je totiž tou nejpodstatnější věcí, středobodem celé nahrávky. Přestože v kapele hraje jeden skvělý muzikant vedle druhého, všechno je podřízeno hlasu, který tak působí jako křišťálový šperk umně zasazený do překrásně zhotovené kazety. Kateřina nijak neexhibuje, jen prostě nechává hlas naplno rozeznít. A pravděpodobně i díky tomu, že poslední dobou tráví hodně času v Irsku, její přízvuk a frázování jsou naprosto přirozené.

Jak už jsem se zmínil v minulém odstavci, na desce hrají opravdu výjimeční muzikanti. Multiinstrumentalista Luboš Malina (Druhá tráva) oslovil bubeníka Davida Landštofa (Lenka Dusilová, Aneta Langerová), baskytaristu Adama Stivína (Chinaski, Gang ala Basta) a kytaristu Petra Košumberského (Dún an Doras). Opět se nikdo nijak nepředvádí, na Woven Ways neuslyšíte žádná zběsilá sóla. Jen skvěle sehranou kapelu, která v klidu a s energií hraje dobře zaranžované písničky. Všechno perfektně sedí a navzájem do sebe zapadá. Nic nechybí, nic nepřečnívá. Přesně, jak to má být.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY