Byl to takový ubrečený podzimní den, skoro přesně takový, do jakého se hodí hudba skupiny Kryštof. Bylo pondělí. Melancholie se potloukala ulicemi, u lidí, kteří se tou dobou pohybovali po Praze, by vydala na kila. Já měl namířeno do stylové kavárny Louvre na Národní třídě. Jenže cestou jsem rozhodně nemyslel ani na začátek týdne, ani na nervní lid, ani na odpolední derby Slavie se Spartou. Mnohem víc mi hlavou rotoval kraj Baníčku a boha Radegasta. Region, odkud pochází Richard Krajčo. Frontman vypadal unaveně, ale zároveň vstřícně. Ačkoli neprožívá nejveselejší období, přesto byl milý a působil sympaticky; prostě profesionál. Objednal si mattonku a cigarety, které během povídání pokuřoval. S tím neskončil ani ve chvíli, kdy jsem vypnul diktafon.

Tak jak probíhalo natáčení "Rubikonu"? Byl to porod?

Ne, rozhodně to nebyl těžký porod, šlo to samo. My jsme si tu desku připravovali doma asi půl roku a do Bratislavy jsme odjeli s jasnou představou, jak chceme, aby to vypadalo. Tím, že jsem to vlastně ještě spoluprodukoval, tak jsem měl všechny představy v hlavě. Nahrávání tedy můžu označit jako snadné, měli jsme to hotové v podstatě za tři týdny, pak jsme ji ale ještě šedesát dní míchali. Míchali jsme ji ve studiu Soundsquare, měli jsme hodně variant kytar, bas a dechů, takže míchačka byla trochu piplačka.

"Rubikon" mi po pár posleších přijde jako vyspělejší bratr "Mikrokosmu". Obě desky mají podobný zvuk a schéma, ale "Rubikon" se jeví veselejší. Byl to záměr?

Záměr to nebyl, ty písničky prostě tak vznikly, ale ve chvíli, kdy začaly vznikat, jsem už říkal, že pravděpodobně půjde o naši nejveselejší desku. A asi to tak nakonec je. My jsme se snažili a chtěli jsme přesně zachovat to, co máme za sebou. Takovou tu hudební vyzrálost "Mikrokosmu", ale zároveň jsme chtěli docílit té písničkovosti "Magnetického pole". Prostě nějakým způsobem spojit to, co jsme kdy udělali, a překročit jakýmsi způsobem ten Rubikon, jaký jsme si určili.

Takže překročit Rubikon pro vás znamenalo co?

Stát se dospělou samostatnou kapelou, proto jsem se na té produkci také podílel. Aby zas nikdo nemohl říkat, že tohle je jen práce producentů. I když teď už to klidně říkat může, protože v tom ty prsty mám. Myslím, že jsme tím i chtěli dokázat, že ten potenciál v té kapele je, že to nejsou producentské ruce, které té kapela vždycky udělají dobrou desku.

Dříve sis stěžoval, že zbytek kapely není stejně skladatelsky potentní jako ty. Změnilo se to?

Ono se to od té doby, co jsem toto řekl, poměrně změnilo. Období kolem "Mikrokosmu" pro nás bylo trochu složité jednak tím, jakou desku jsme natočili, jednak i tím, že už jsem klukům řekl, že nemůžu kapelu dále táhnout sám, takže jsem chtěl a donutil jsem je dávat materiál dohromady. Ale dopadlo to dobře, na "Rubikonu" se podíleli hned na čtyřech písních, které jsou podle mého takové koření té desky, takové občerstvení, a já myslím, že když to takhle bude dál - jako že jsme tu cestu, jak to dělat, snad našli - tak to pro tu kapelu bude nejlepší.

Na natáčení jste si pozvali nezvyklého hosta: rappera. Jak jste se k Marpovi dostali?

Já jsem měl na rádiu Kiss s Petrem (Petrem Meškánem z labelu EMI - pozn.aut.) takovou hitparádu, která se jmenovala "Music Box". Byla v tom mainstreamovém éteru taková lehce alternativní, protože jsme si tam vybírali věci, které jsme měli rádi, nebo jsme tam pouštěli kapely, které rádia obecně moc nepouští, ač jsou zavedené, jako je třeba Vypsaná fiXa nebo Wohnouti. No a jednou jsme tam narazili i na Marpa, který mě uhranul svým textem písně "Jsem". Zavolal jsem mu, dotázal jsem se ho, jestli by si s námi nechtěl zazpívat, a po nějaké době jsme se konkrétně dohodli.

A tys mu vybíral přímo místo na desce, kam by se hodil?

Já jsem představu, že by to mělo být do tanečnějších "Sněhurek", měl, akorát jsme to pak museli spojit textem, protože jsem ho poprosil, aby si ten text napsal sám, protože jsem nechtěl, aby tam dělal někoho, kdo jen otevírá pusu.

Na "Rubikonu" mě zaujalo tvoje vyznání k Ostravě. Budete hrát písničku "Ostravaczech" na koncertech? Zpívat "Baník je král!" třeba v Praze by mohlo být docela ostré...

(smích) Tak my se nebojíme. Jasně, že ji naživo hrát budeme.

Předpokládám, že "Ostravaczech" je takový hold tvému rodnému kraji...

Ano. "Ostravaczech" vypovídá i o té náladě tam, už jsem se setkal i s názory, že jsme nacionalisté. Přitom si myslím, že ten, kdo to řekne, text pořádně nevnímá, ale vnímá pouhé útržky jako "Stodolní déjá-vu" a "Baník je král!, ale už nevnímá to, co o té Ostravě zpívám. Chtěl jsem, aby ta píseň byla o pocitu těch lidí, kteří tam žijí. Já mám tu vazbu na Ostravu pořád velmi silnou a měl jsem potřebu o tom napsat text.

Na obalu "Rubikonu" je tvoje hlava, načančaností mi ten obrázek trochu připomíná Briana Molka z Placebo. Čí to byl nápad?

My jsme to dlouho řešili, nakonec jsme vyšli z nápadu jedné starší fotky od Petra Hrubeše, který nám mimochodem fotil i booklet. Ta fotka se objevila na singlu k písni "Rubikon" a je na ní slečna, která má přes obličej korálky. Je to takové perverzně něžné, taková nahota-nenahota. A my jsme v tomto duchu chtěli koncipovat celé album "Rubikon", aby byl i ten booklet lehký, něžný a křehký. Je tedy i v kontrastu s fotkami kapely, na kterých mají všichni zavřené oči. Prostě jsme chtěli, aby to celé působilo něžně. A i další dva singly, které bychom chtěli vydat, by měly pokračovat touto cestou.

Singl "Rubikon" jste vydali v nákladu pouhých devadesáti devíti kusů. To je dost málo, vždyť se dostalo jen na zlomeček fanoušků...

To máš pravdu, zmizel velmi rychle. Tady hlavně nefunguje trh se singly. Jenže já si pamatuji na časy, kdy jsem poslouchal Depešáky, Cure a U2. Singl pro mě znamenal opravdu věc s velkým V. Chtěli jsme tedy udělat takovou raritu. Dali jsme tam jako bonus originál písně "Kryštof" z roku 1994, singly jsme jednotlivě ručně očíslovali a podepsali. Dělalo nám to radost. Takový dárek našim fanouškům. Přesně takhle bychom chtěli pokračovat i do budoucna.

Co písnička "Revizor", jezdíš někdy MHD?

Tady doufám, že se všichni revizoři nějak neurazí a nespiknou se proti nám, ale samozřejmě je v tom trochu nadsázky. Možná ten text není ani tak o revizorech, jako spíš o těch lovcích senzací, kteří za každou cenu chtějí ulovit kohokoli. Jinak musím dodat, že "Revizor" vznikl z inspirace kolegy Pavla Studníka, kterého na ten balkánský nářez tento text napadl. Nám se to pak tak geniálně spojilo, že do té písně skvěle padl ten sampl z filmu "Hrubeš a Mareš", který jsem tam nakonec i dal. Jinak abych se tedy přiznal, MHD už opravdu nejezdím.

V létě jste obráželi poměrně hodně festivalů, ale za chvíli opět vyrážíte na šňůru. Vy nejste unavení?

Nevím sice jak kluci, ti asi moc ne, ale já docela jo. Já byl vlastně celou dobu v Bratislavě na tom natáčení, když jsem nebyl tam, tak jsem točil seriál nebo jsem byl v Národním divadle. Celé léto jsem desku míchal, poté začala divadelní sezóna, takže znovu do divadla, a nyní ještě pořád dotáčíme seriál, kde mi chybí ještě zhruba deset natáčecích dní. Ale musíme to nějak skloubit. Já se ostatně na to turné hrozně těším.

Viděl jsem vás na Benátské noci, kde jste festival uzavírali. Jaké to je hrát jako poslední kapela na festivalu, kdy už to všichni balí a nálada není zrovna nejlepší?

Nebývá to pravidlem, že by na poslední kapelu, poslední den, a ještě k tomu v neděli, zůstalo dva tisíce lidí. Takže jsem byl především rád, že tam vydrželi. Ostatně když jsme začali hrát, tak se ta energie spojila a byl to nakonec skvělý koncert. My jsme teď začínali na Bezdězu jako první kapela na festivalu již ve dvanáct hodin a také tam ti lidé byli, i když jinak prý na úvodní kapelu na festivalech České hrady.cz bylo lidí mnohem míň. Takže v tomto můžeme být rádi, že si za námi tu cestu najdou.

Je chystaná šňůra spíš komornější, anebo se podíváte do hal?

Bude to velké tour, největší v naší historii. Pojedeme opravdu velké prostory. Začne to již 4. listopadu v hale Lokomotivy v Plzni, poté to bude hala Novesta ve Zlíně, hala SK Jihlava, hala Vodová v Brně, ČEZ Aréna v Ostravě, Tipsport Aréna v Liberci, ČEZ Aréna v Pardubicích, KD Sidia v Olomouci, KD Vltava v Budějovicích, Sportovní hala v Litvínově a na závěr T-Mobile Aréna v Praze. Chceme přivést velkou scénu a udělat show.

Máte připraveno něco speciálního?

Mělo by to být poměrně velkolepé. Chtěli bychom tu scénu postavit ve tvaru kostek, aby tam ty kostky hrály nějakou roli. Ne Rubikovy kostky, ale kostky, které jsou vrženy, když překročíte Rubikon. Takže možná se při koncertě zjevím i v nějaké kostce.

Že by inspirace u Pet Shop Boys a jejich letošního tour, kde také figurovaly kvádry?

Ty jsem neviděl, ale ty možnosti na tom pódiu jsou samozřejmě omezené. U2 také vystupovali v citrónu, Madonna také teď vylézala z diskokoule. Ty věci se samozřejmě opakují. My prostě chceme show, tu desku si všichni mohou poslechnout doma, koncert by měl být zcela jiný zážitek.

Teď jedna možná zvláštní otázka. Jak to máš s těmi náladami? Z desek a tvých textů totiž vždy sálá jakási intimita, možná posmutnělost, lehce depresivní nálada. Ale na koncertě pak působíš přesně opačně - bezproblémový, rozskákaný a rozesmátý chlapík. Co tedy doopravdy jsi?

Tak na koncertě je to radost z toho celkového fungování, z toho, že ty věci fungují, že to někomu dělá radost. Já měl teď dva recitály v Plzni a Praze, myslel jsem si, že nebudu schopen odehrát více jak hodinu, a nakonec se z toho vyklubaly dvě a půl hodiny komunikace s lidmi, talkshow a historek z kapely. A ty lidi se smáli a já jsem se smál a bylo to příjemné. Pak najednou přišlo "Moře v hoře" a s ním velký aplaus. Takže si myslím, že tyhle dvě věci se absolutně nevylučují. Jenom prostě když skládám, tak skládám pod nějakým tlakem emocí, ale ten koncert vyvolává zase úplně jiné emoce a já jsem opravdu vděčný za to, že Kryštof může být tam, kde je, a ta radost se na tom koncertě asi projevuje. Nevím, proč tady publicistům vadí, že dělám divadlo na profesionální úrovni a zároveň kapelu na profesionální úrovni. Proč jim vadí, že zpívám o osobních zážitcích, místo abych zpíval o rozpustilých a roztomilých věcech, nebo co.

Já to myslel spíš tak, že jsou u tebe dva velké kontrasty: album a koncert.

No ale k tomu patří i to, proč jsem na desce smutný a na koncertě veselý. Prostě to tak je. Někomu se to líbit nemusí, dobrá, tak ať to nebere. Ale protože to nemá takhle on, neznamená, že to nemůže mít takhle někdo jiný.

Býváš považován za jednoho z nejosobitějších textařů u nás. Je někdo, koho obdivuješ nebo čí texty tě baví?

Obdivuji pana Horáčka, to je textařský básník, šansoniér. Musím říct, že bych byl poctěn, kdyby někdy na nějaké naše album přispěl. Pak samozřejmě je tady ta lehkost a nadsázka Jarka Nohavici, možná že tam je to trochu dané i tou regionální blízkostí, že mi je blízký. Ale jo, ještě mám rád Márdiho z Vypsané fiXy, to je pravý punkový básník. Ty lidi tady jsou, není jich moc, ale jsou.

A co druhý Horáček, ten z Prohrála v kartách?

Tak znám ho, ale nevím, to není úplně kapela mého gusta, takže jsem jejich desku neslyšel, ale dost možná si ji teď díky tobě poslechnu.