I fucking love it. Yeah!

19.08.2006 14:00 - Marie Malechová | foto: facebook interpreta

Carl Barat se z rozpadu The Libertines oklepával déle než jeho parťák Pete Doherty. Nakonec zformoval svou vlastní kapelu Dirty Pretty Things, se kterou vydal desku "Waterloo To Anywhere". Je lepší než "Down In Albion", dítko Dohertyho Babyshambles? Kdo tady dal komu za vyučenou?
9/10

Dirty Pretty Things - Waterloo To Anywhere

Skladby: Deadwood, Doctors And Dealers, Bang Bang You're Dead, Blood Thirsty Bastards, The Gentry Cove, Gin & Milk, The Enemy, If You Love A Woman, You Fucking Love It, Wondering, Last Of The Small Town Playboy
Celkový čas: 33:17
Vydavatel: Universal
Kolikrát už jste tu historku slyšeli? Mám na mysli tu o přátelství dvou kluků, kteří by se snad spolu kamarádili dodnes, kdyby neměli tu smůlu a nehráli spolu v jedné kapele. The Libertines. Pete Doherty a Carl Barat. Nebo Carl Barat a Pete Doherty, chcete-li. Těžko říct, kterého z nich dát na první místo. Byli ve stejné pozici. Stejní, a přesto úplně jiní. Dvě silné osobnosti, jedna kapela, problémy. Pochopitelně to nemohlo skončit dobře. Carl Peta vyhodil. Pak už to nefungovalo a nastal konec Libertines. Podle mého názoru velmi šťastný. Dřív tu byla jedna dobrá kapela, teď tu jsou místo ní rovnou dvě - Babyshambles (to je ta Petova) a Dirty Pretty Things (ano, ta je Carlova). Úrodná půda pro debaty bývalých fanoušků Libertines, kteří se teď nedokážou shodnout na tom, jestli to má lepší Carl bez Peta, nebo naopak. A když už oba tábory bouřlivé debaty přestanou bavit, vždy se shodnou na tom, že Libertines byli prostě něco, a společně si zavzpomínají při poslechu "What Katie Did".

Carl se rozpadem Libertines trápil dlouho, ale pak s bubeníkem Garym Powellem, kytaristou Anthonym Rossomandem (ten, co přišel do Libertines po Dohertym) a basákem Didzem Hammondem (The Cooper Temple Clause) stanuli u základů nové kapely, již zmiňovaných Dirty Pretty Things. Jejich debut "Waterloo To Anywhere" nelze nesrovnávat s "Down In Albion", debutem Babyshambles. Když se na to člověk podívá realisticky, tak v podstatě není moc co srovnávat. Deska Dirty Pretty Things vede. Jednoznačně lepší producent (měli Babyshambles vůbec nějakého? Vím, že ano, ale nějak neslyším výsledky jeho práce) se postaral o vyspělý zvuk, díky kterému máte od prvního do posledního tónu jasno v tom, že se do vašeho přehrávače dostala kvalitně udělaná deska.

Album rozhodně netrpí nedostatkem hitů, těmito magickými třemi písmeny by se dal v podstatě označit každý druhý song. Taková "You Fucking Love It" vás chytne a nepustí. Ani po několika týdnech (vyzkoušeno!). Pusťte si to jednou a pak už pokaždé budete extaticky řvát "She could never ever ever ever ever ever ever get it into her thick head!" a bude vám úplně jedno, co si o tom pomyslí váš konzervativní soused. Jediné, co se dá Baratovi vytknout, jsou texty. Nikdy nedosáhne Dohertyho poetiky. Jenže té se nevyrovná nikdo, takže by byla vlastně blbost to Carlovi vyčítat. Místo toho mu lze přičíst k dobru důmyslné a hlavně neurážlivé narážky na bývalého parťáka, za všechny "Bang bang you're dead, Oh I'm so easily lead". Co dodat? Po první bitvě je to 1:0 pro Barata, potažmo Dirty Pretty Things. Nezbývá než čekat, jestli se obě kapely dopracují k druhé desce (hlavně u Babyshambles je to dost nejistý podnik) a jestli Pete vrátí úder, nebo jestli Carl z tohoto souboje vyjde definitivně jako vítěz. I když... v téhle bitvě se svým způsobem prohrát nedá.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY