© www.banco.co.uk
Za tímto projektem se skrývá jeden človíček jménem Toby Marks. Album "Big Men Cry" není zrovna nejnovější (1997), ale do mého archivu se dostalo jako poslední. Zatím poslední album Banco De Gaia vyšlo minulý rok a dostalo název "The Magical Sounds of…", také velmi povedené. Přesto se však album s "velkým plačícím mužem" na obalu stalo mým nejoblíbenějším. Banco De Gaia se pohybují se svou tvorbou ve vodách ethno dance, tj. spojení tanečních rytmů (dub, house) s různými prvky world music, v tomto případě jsou oblíbené asijské motivy. Jedno z alb Banco De Gaia je věnované tibetské kultuře ("Last Train To Lhasa", 1994), sám Toby Marks se angažuje v Hnutí za osvobození Tibetu od ČÍny. Zpět k albu "Big Men Cry" - není to typické taneční album Banco De Gaia, je na něm více experimentů a je převážně pomalé. Skladby jsou propracované a mají své zvláštní kouzlo. Na albu jsou k slyšení příjemné hymnické opusy (např. "Drunk As A Monk") nebo rozsáhlé zvukové plochy (např. "Starstation Earth"). Při poslechu téhle desky se skvěle odreagovává a poznávají místa na této planetě, která až tak často nenavštěvujete. Nádherný hudební sen.
© facebook interpreta
Zatím poslední album projektu manžela zpěvačky Sandry, Michaela Cretu, mě uchvátilo natolik, že si jej pouštím stále ve velké frekvenci. Rozdílnost nálad alba (od sněni po depresi), příjemné skladby s vokálem Ruth-Ann (projekt Olive), singlíky "Gravity Of Love" a "Push The Limits". Po všech minulých deskách s obrazem určité kultury, je toto velmi povedená změna. Do kontextu alba dobře zapadají samply z díla moderní vážné hudby Carla Orffa "Carmina Burana". Při každém poslechu se přesvědčuji o tom, že se doopravdy za těmi zrcadly něco musí dít a občas jen tak koukám do zrcadla a sleduji, jestli na mě něco nevyskočí. Třeba já...
© Virgin / EMI
Tento člověk je zvláštní, jeho vystoupení na party´s jsou divoké jízdy, oproti tomu jeho aktuální album "Contact" je uhlazené a veselé. Baví mě, jaké na něm použil zvuky, celé je to pěkně pestrobarevné. Sven Väth se pustil do hrátek se starými mašinkami a vyloudil z nich zvuky, které se na první poslech zdají známé, ale zároveň překvapují něčím neznámým. Rytmus je chytlavý, jen se roztancovat. V pomalých pasážích alba je čas na oddech a bádání nad těmi zvuky. Moc zábavné a poučné, takto se dělá dobrá dance muzika. 4. Pet Shop Boys – cokoliv
Tak to je jedna z mých stálic, které mohu poslouchat kdykoliv. Jejich velmi povedený a propracovaný popík je příjemně doplňován vokálem Neila Tennanta. Hudební laborování je pod taktovkou Chrise Lowea a vždy máte záruku melodiky a chytlavých melodií. Neilovy texty nejsou odrhovačky, ale jsou duchaplné, plné života a lidských příběhů v něm. Mezi mé nejoblíbenější alba patří "Behaviour" (1990, velmi propracované album s nádhernou pomalou a chmurnou "Being Boring") a poslední deska "Nightlife", na kterém hostují takové osobnosti jako jsou David Morales či Rollo z Faithless. Hudba Pet Shop Boys je pohodová a nadčasová. Není nudná a je poskládána podle velmi inteligentního receptu. 5. Mike Oldfield – cokoliv
Moje druhá stálice. Muzika Mika Oldfielda je pro mě příjemnou relaxací. Obdivuji jeho rockové rašení, jeho pojetí hry na kytaru. U alba "Ommadawn" (1975) se mi líbí keltské motivy. "Amarok" je pro změnu 60-ti minutový experiment se zvuky a ruchy ve velmi dynamickém sledu momentek alba. Poslední tri desky "Tubular Bells III", "Guitars" a "The Millenium Bell" ukazují jaký je Oldfield univerzální skladatel hudby, od klasiky přes rock k taneční hudbě. Jako nejpovedenější album považuji "The Songs Of The Distant Earth" natočená na motivy stejnojmenného románu A. C. Clarka. 6. Kraftwerk – The Mix
Při poslechu nové desky Svena Väthe mi to nedalo a ve svém archivu jsem oprášil skvělé remixové album Kraftwerk. Jejich elektronický rock (pop) je nápaditý, nedivím se, že právě oni složili hymnu pro EXPO 2000. Dodnes mě dostává "Radioactivity", která se v jednom z mnoha remixů ze singlu dostala na techno výběr (!). Kraftwerk jsou inspirující elektronika. 7. Joe Satriani – Engines Of Creation
Další kytarový mág v mém Top Tenu. Nová deska mi vyrazila dech. Nebojácně se pustil do elektroniky a natočil album plné duchapřítomné taneční muziky, kterou chvílemi až pekelně okořenil svojí hrou na kytaru. Velmi povedený kousek, jen jsem zvědav, s čím přijde příště. 8. O.S.T. – Man On The Moon
Filmy Miloše Formana miluji pro jejich preciznost a nadhled, s jakým je tento pán natáčí. Ať už to byl "Amadeus", "Lid versus Larry Flynt", tak i poslední "Muž na Měsíci". Soundtrack k tomuto filmu je zajímavou koláží různých hudebních nápadů, příjemná je i účast R.E.M. na tomto albu. 9. George Michael – The Songs Of The Last Century
Poslední deska George Michaela je skvělá, i když plná převzatých skladeb, ale jakým způsobem se tohoto materiálu zhostil, mě omámilo. Jeho verze skladeb "Roxanne" nebo "Miss Sarajevo" jsou úplné lahůdky alba. 10. A-HA – Minor Earth Major Sky
Tak toto album je velká pohoda. Velmi vyrovnaná a příjemná deska pro každou náladu a příležitost.
