6/10 Chemical Brothers mají (dosaď) album. Jmenuje se "(dosaď)", hostují jim tam (dosaď). Je to vcelku slušná deska, profesionálně odvedená práce s výborným zvukem. Není to tak dobré jako jejich první desky, ale drží to standard jejich novějších alb jako "Come With Us".
Dobře, tak ještě jednou. Chemical Brothers mají páté album. Jmenuje se "Push The Button", hostují jim tam zpěváci z The Charlatans, Bloc Party a The Secret Machines. Je to vcelku slušná deska, profesionálně odvedená práce s výborným zvukem... Omlouvám se. Tohle se do recenze nemělo dostat. Ale když už to tam je, tak to necháme. Ať vidíte, že psát recenze na pátou a další desku jedné kapely je vlastně tak trochu rutina. A Chemical Brothers mi to na své novince moc neulehčují. Zopakujme si to. Poslední dvě alba Chemicals byly ve znamení návratu na začátek 80. let, do doby disco a electra ("Star Guitar", "Come With Us"). Vše zůstává při starém, Chems znovu naskakují na vlak současných trendů a nechávají se inspirovat momentálně velmi populárními electro beaty. Hned první singl "Galvanize" odkazuje na pionýrský počin "Planet Rock", ve kterém Afrika Bambaata spojil hip hop a studené elektronické beaty německých Kraftwerk. Vcelku povedený pilotní singl, kterému zdatně pomohl rapper Q-Tip, někdejší člen A Tribe Called Quest. Desky Chemical Brothers se poslední dobou vlastně liší jen jinými kolaboracemi. Tim Burgess z The Charlatans se zaskvěl v pravděpodobném druhém singlu "The Boxer". Za normálních okolností by roli asi dostal Noel Gallagher, ale proč nemít rovnou originál, že? Další kolaborace se už tak nepovedly. Nudně repetitivní "Believe" nezachránil ani Kele Okereke z britským tiskem vychvalovaných Bloc Party, zpěvačka Anna Lynne nahrazuje v "Hold Tight London" Beth Orton. Tady se zastavím a trochu si zamedituju. Při poslechu "Push The Button" mě napadlo, jak vzdálení jsou Chemicals klubové hudbě. Dávno ztratili kontakt s progresivním křídlem scény a jejich alba připomínají "udržovací" kolekce hvězd popu. Koneckonců je to vlastně pop i hudebně, takový průměrný, nikoho neurážející. Jestli je pro někoho "Hold Tight London" důkazem dospělosti někdejších raveových bouřliváků, pro mě je to spíše důkazem vyhasnutí. Přidejte si neinvenční "Come Inside" nebo "The Big Jump" z prostředka alba a udělejete rovnítko s podzimním albem Prodigy "Always Outnumbered Never Outgunned", které dopadlo značně neslavně. Někdo by na tomto místě začal lkát nad tím, jak se dvě velké kapely, které v první polovině 90. let infikovaly hitparády zajímavou hudbou, propadly do hudební obskurnosti. Nechci přilévat slzy do veřejného pláče nad stavem taneční hudby, nezapomeňte, že to je páté album, deset let po jejich vstupu do byznysu a jistá únava materiálu je přirozená. Nelze přeslechnout značný vliv hip hopu, kterým možná Rownlands a Simons chtěli najít cestu ven z krize. Big beat a breakbeat z hip hopu vždycky vycházel, na "Push The Button" najdete kromě "Galvanize" ještě jeden čistý hip hop "Left Right", který je zařazen přesně do středu alba a na chvíli je vysvobozením z breakbeatové nudy. Politický rapper Anwar Superstar (mladší bratr slavnějšího Mos Defa) ale na můj vkus dal do svého rapu trochu moc agresivity. Abych jen nehanil, v závěru desky se povedla zasněná skladba "Close Your Eyes" s vokalisty skupiny The Magic Numbers. Závěrečný "Surface To The Air" je psychedelický track tradičního stylu, ve stopách "Private Psychedelic Reel", ovšem jen co se týče intence, ne kvality. Kdybych měl desku zhodnotit jediným slovem, asi by to bylo: nevyrovnaná. Takový průser jako v případě posledních Prodigy to není, ale to snad ani není v daném kontextu pochvala. Je chvályhodné, že Chemicals alespoň objevují nové zajímavé interprety (Bloc Party, Magic Numbers) a nechali spát Noala Gallaghera a své tradiční spolupracovníky. Těžko jim ale odpustím, že si nedali ani práci s tak důležitou věcí, jako je název desky. "Push The Button" už před nějakými lety použil spolupracovník Beastie Boys a také big beatový a electro producent Money Mark. Deska je profesionální, pyšní se mistrovskou produkcí, ale chybí tomu život. "Push The Button" je jen další deska Chemical Brothers, nic víc, nic míň. Další fanoušci je opustí, přibude pár nových, svět se bude točit dál. Že to kdysi bylo s prvními alby "Exit Planet Dust" a "Dig Your Own Hole" trochu jinak? To už je ale dávno.
