Irští The Thrills se vracejí po nepříliš dlouhé době zpět s novou deskou "Let's Bottle Bohemia", která tematicky a stylově navazuje na předchozí "So Much For The City". Kapela se na novince opět vydává do Ameriky a jejich výlet opět nezní nijak špatně.
Vracet se do dob minulých je v poslední době čím dál více populární, stačí jen vzpomenout na velké nadšení z alba Scissors Sisters. První deska
The Thrills "
So Much For The City", které se prodalo přes půl milionu, vyšla prakticky přesně před rokem a tato partička pocházející z irského Dublinu neváhala a v těchto dnech vydala novotinu "Let's Bottle Bohemia" (že by znali v Irsku naše šampaňské?). Celou skupinu táhne zpěvák Conor Deasy, který nejenže zpívá a jehož hlas je, jak by řekla porota Česko hledá SuperStar :-), velice signifikantní, ale je i autor veškeré hudby
The Thrills. Nejzajímavjěší ale je, že chlapcům bylo Irsko jaksi malé, a proto se vydali se pro inspiraci přes
oceán do Ameriky.
U nového alba je snad první zarážející věcí jeho délka. Faktem je, že něco málo přes půl hodinu je dnes už opravdu trošku málo. Jestliže se na první desce
The Thrills inspirovali převážně šedesátými léty amerického západního pobřeží, pak na nové desce se posunuli o několik let dopředu, tedy na raných let sedmdesátých. Co se týče místa, zůstali přešlapovat na stejném místě jako loni - tedy v Kalifornii. Nicméně hudebně se z místa přeci je trošku hnuli. Jakási utahanost z minulého alba je pryč a jejich muzika je o něco živější, což je hezky slyšet v prvním singlu "Whatever Happened To Corey Haim?", ve kterém je navíc slyšet i jakási lehkost a vzdušnost, která doslova graduje v "Saturday Night".
The Thrills bývají přirovnáni k docela širokému spektru různých skupin od
Beach Boys až po The Byrds, což jsou už dnes již neexistující kapely, ovšem taková "Not For All The Love In The World" by klidně mohla být na desce
Coldplay a nikdo by si toho ani nevšiml. Aranžmá kytar, ale především smyčců a celkové pojetí je téměř identické.
Nové album má ovšem jednu velkou a dosti podstatnou vadu na kráse. I přes to, že jsem psal, jak má Conor Deasy výrazný hlas, celkový dojem z jeho zpěvu doslova splývá v jeden celek. Tomuto se dá bránit snad pouze velmi dobrou a místy překvapující produkcí, což se, bohužel, v případě "Let's Bottle Bohemia" nekoná. Deska pak tvoří jeden posluchače uspávající moment, což celou desku až neúměrně shazuje.
Ač je tedy "Let's Bottle Bohemia" ve skladbách o něco živější než prvotina "So Much For The City", díky chybám, které jsem již výše vytkl, opět posluchače uspává. Těžko říct, jestli za to může více jednolitý projev frontmana kapely nebo celková kompozice desky. Album to určitě není zcela špatné, nechybí mu nápad, ale posluchači dá hodně práce, aby udržel dostatek pozornosti na to, aby mohl tyto hudební nápady slyšet a případně i hledat.