Zamračený a uplakaný byl letošní Open Air Music Festival v Trutnově. Naštěstí pouze při pohledu na oblohu, dole mezi tisícovkami woodstockově zablácených návštěvníků bylo vše v naprostém pořádku. Již po čtrnácté se sjelo odhadem něco kolem patnácti tisíc hudebních fandů na tradiční místo, do kotle trutnovského amfiteátru, aby zde společně alespoň z části naplnili ideu o momentu magického setkání.

Letošní ročník byl věnován legendárnímu písničkáři a rebelovi Karlu Krylovi. A tak se vzpomínalo. Tradičně se objevil i Václav Havel - a to ne pouze jako prominentní návštěvník v publiku, ale rovnou na podiu, kde krátce povyprávěl o časech dávno minulých, na které bychom ovšem rozhodně neměli zapomenout. Se svojí troškou do mlýna přispěchal též s trutnovským festivalem srostlý bouřlivák Ivan M. Jirous, který svým osobitým stylem a dokonale básnickým jazykem povyprávěl, přičemž prozradil jednu krylovskou pikanterii ze soukromého deníčku písničkářky Dáši Vokaté. Nechyběl ani krátký výstup Jana Kryla, průměrného Karel Kryl Rock Bandu a v rámci tradičních "Hudebních sklepů Václava Koubka" též vystoupení dalších legend českého písničkářství v čele s Jiřím Dědečkem nebo Janem Burianem.

Zato Burian junior, frontman s velkým F, odehrál skvělý koncert se svojí kapelou Southpaw. Z velice vstřícných a hlavně věci znalých reakcí početného publika bych si tipoval, že by to těmto hezounkům mohlo s novou deskou, která by se měla na pultech objevit již za necelé dva týdny, konečně vyjít. Pro český pop by to bylo jen a jen dobře. Jejich druhové Roe-Deer pak podali důkaz, že vše špatné je opravdu pro něco dobré. Z trosek před pár lety slibně rozjeté kapely se po několika personálních změnách vyklubala skupina zcela nová, navíc skvěle znějící . Roe-Deer opravdu dozrávají a jsou koncert od koncertu lepší. Nový materiál zní hodně slibně a dostatečně hitově. I u Roe-Deer je vydání desky na spadnutí. Roste nám v nich možná první pořádná britská (česká) kytarovka.

Podobně má našlápnuto taky talentovými soutěžemi ostřílená čtyřka Lus3, hrající příjemný, moderními technologiemi poučený poprock (viz recenze "Demo 2004"). Výtku by si možná zasloužil poněkud zastaralý rejstřík samplů, který ale paradoxně spoluvytváří charakteristický sound. Kapela staví na talentované zpěvačce Kláře Kondelíkové a na poměrně originálně znějících melodiích. Jediné, co ještě Lus3 poněkud chybí, je větší odvaha v navazování kontaktu s publikem. Z jiného soudku, ale neméně svěžího byl roztančený, pozitivní energií nabitý koncert brněnských Gulo Čar, kteří si už delší dobu hlasitě říkají o vysazení na tuzemský "funkerský trůn". Romane Holý, třes se! Následující Mig 21 jako by s létem nabral čerstvý vítr do plachet. Troufám si tvrdit, že letošní festivalová sezóna patří právě jim. Nic na tom nemění ani fakt, že věčný improvizátor a kupodivu i stále se lepšící zpěvák Jiří Macháček některé svoje vydařené průpovídky poslední dobou jemně opakuje.

Již několikátá vlna ska zasahuje právě v těchto letech naši republiku, na což samozřejmě reagují i festivaloví promotéři. Na Trutnově se letos objevil hned trojlístek zajímavých zahraničních plus mínus ska kapel (Persiana Jones, Skalariak a Panteón Rococó), které dokonale splnily to, co se od nich očekávalo. Vykouzlily širokánské úsměvy na tvářích rozdivočelých, přitom však dětsky neškodných tanečníků. Skvěle se předvedli Baskové Skalariak. Ti na rozdíl od svých slavnějších kolegů Ska-P zbytečně nepolitikařili, zato do publika hrnuli jeden svižný, vesele melodický hit za druhým. Neméně živočišný byl i set Mexičanů Panteón Rococó, kterým se podařilo roztančit početný dav vytrvalců i při nedělní půlnoci. Zahraničním hvězdám zdatně sekundovala plzeňská recesistická úderka Tleskač nebo stejně pozitivní vibrace přenášející mladíčci z nadějné kapely Vokokos. Jejich příjemně uvolněný set dal zapomenout na neúčast klasické festivalová atrakce, domácí reggae legendy, kapely Švihadlo.

Nechybělo však mnoho jiných legend. Neustále se vracejícím punkáčům Plexis to hrálo jako za mlada, což u publika vyvolalo logickou reakci v podobě hodně divokého pogování pod pódiem. Podobně jsou na tom i "starý páky" z Hudby Praha. Publikum si mohlo nostalgicky zavzpomínat i společně se svátečně koncertující Alicí. A že to byla vzpomínka sakra živá! Dan Bárta dokázal, že nic neztratil ze svého rockového feelingu, ba právě naopak. Jeden z bonbonků festivalu. Po kratší pauze se na Trutnově představili také dva z nejoriginálnějších písničkářů, co jich tahle země vychovala. Evidentně dobře naloženého a úsměvy rozdávajícího Ivana Hlase střídal jeden z našich nejtalentovanějších "melodiků Vlasta Redl se svojí kapelou, která se jmenuje Každý den jinak. Ani fandové tvrdších odnoží rocku letos rozhodně nepřišli zkrátka. Kromě opět velice kvalitně obsazené Club Stage si milovníci ostřejších kytar mohli vychutnat povedené koncerty Kollerbandu nebo postpunkově vazbících Sunshine, při jejichž koncertu jste sice jen těžko rozeznávali jednotlivé skladby, ale jinak jste si mohli užít přímo energickou bombu.

Trutnovský festival má své zvyky a zákonitosti, můžete se proto kromě jakési dvorany slávy československé popmusic (letos slovenský Dylan Pavol Hammel s kapelou Prúdy) vždy těšit i na nějaký ten dramaturgický vtípek. Legendární vystoupení Ivana Mládka či Felixe Holzmanna snad ani není třeba připomínat. Tentokrát však překvapení podobného kalibru přichystáno nebylo. Přesto se čekalo, jak bude přijat svérázný entertainer Dan Nekonečný a jeho Šum svistu. Nekonečný se předvedl nejen jako hodně ulítlý zpěvák a showman, ale též jako schopný pyrotechnik-ohňostrůjce. A možná ani on sám nečekal, že bude přijat natolik vstřícně, že ho publikum nebude chtít ani pustit z podia. Dalším pravidlem je, že Trutnov nikdy nestál a nepadal s velkými hvězdami, a letošní rok nebyl výjimkou. Roli headlinerů sice splnili hardrockoví klasici Motörhead.

Hradba "marshallů" za kapelou, která se honosí přízviskem nejhlasitější - byli jsme přesvědčeni, že zcela právem, to byla hlavní změna oproti ostatním vystupujícím. Za rok šedesátiletý (!) pardál Lemmy se svým charakteristickým postojem pod mikrofonem, na tváří slavné bradavice, kterým ještě před několika měsíci jejich nositel, kdo ví, zda pouze v žertu, vyhrožoval odstraněním a následným prodejem v dražbě, úžasně vychlastaný a vykouřený chraplák, to vše byla příjemná připomínka dob dávno minulých, nic víc, nic míň. Jako drobný úlet ale působilo zařazení podprůměrné punkové kapely Esgmeq jako zahřívačů pro hlavní hvězdy. O to příjemnější pak bylo vystoupení následující po hlukových orgiích Angličanů: The Boom Beatles revival Band & Symphonic Orchestra, název mluví za vše...

Skvělý koncert odehráli i hračičkové z Tata Bojs. Zároveň rázně odmítli spekulace týkající se údajné nepřenositelnosti materiálu z koncepčního "Nanoalba" na koncertní pódia. Skladby "Tomášovi", "Elišce" nebo "Nemocná" skvěle zapadly mezi osvědčený materiál z "Futuretra" a "Biorytmů". Přesně do atmosféry festivalu se trefili i muzikanti z bubenického komanda The Dhol Foundation, kteří na živo strčili hravě do kapsy spřízněné Fun-Da-Mental nebo Transglobal Underground. Jedinou pihou na kráse letošního ročníku by snad mohlo být jedině chvílemi lehce podzimní počasí, ale i to se nakonec umoudřilo, a dva dny potemnělá obloha se rozjasnila stylově při veselém a velice výživném vystoupení mariánskolázeňských talentů 100°C. Tedy nezbýva než dodat, za rok opět na Trutnově.

Trutnov Open Air Music Festival, Trutnov, 20. - 22. 8.2004