Bluesové hrátky s čertem

16.04.2004 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Čtrnáct bluesových pamětihodností z pravěku populární hudby po svém zpracoval Eric Clapton na albu "Me And Mr Johnson" a vzdal tak poctu svému celoživotnímu vzoru Robertu Johnsonovi. Ke kombinaci Clapton, skvělá kapela a blues se nedá nic dodat, deska je uchu lahodící!
8/10

Eric Clapton - Me And Mr Johnson

Skladby: When You Got A Good Friend, Little Queen Of Spades, They're Red Hot, Me And The Devil Blues, Traveling Riverside Blues, Last Fair Deal Gone, Stop Breakin' Down Blues, Milkcow's Calf Blues, Kind Hearted Woman Blues, Come On In My Kitchen, If I Had Possession Of Judgement Day, Love In Vain, 32-30 Blues, Hellhound On My Tail
Celkový čas: 49:31
Asi jen vyložený naiva mohl brát vážně prohlášení Erica Claptona o odchodu do muzikantského důchodu. Turné po albu "Reptile", z něhož vznikl koncertní záznam na CD a DVD "One More Car One More Rider", mělo být poslední a Clapton se měl nanejvýš objevit ve studiu a to ještě kdoví jestli. Všechno je ovšem jinak - již jsou známy termíny Slowhandových koncertů po Státech a my máme to potěšení třímat v rukou novou Ericovu desku "Me And Mr Johnson". S radostí zavrhujeme představu kytarového velikána lelkujícího mezi stohy zlatých desek a zaprášenými kytarami. Vábení múz bylo zkrátka příliš lákavé, nemluvě o jednom velkém dluhu, který chtěl Clapton touto deskou splatit. Tím dluhem je pocta Claptonovu celoživotnímu bluesovému hrdinovi Robertu Johnsonovi.

Když se ptali Keitha Richardse, s kým by se chtěl díky kouzelnému proutku setkat, řekl dvě jména - W. A. Mozart a Robert Johnson. Johnson ovlivnil nejednoho bluesmana i rockera, a přitom je to osobnost vskutku mysteriózní. Málo věcí z jeho životopisu je jistých, ale vycházejme z všeobecně tvrzeného údaje, že byl v roce 1938 otráven žárlivou milenkou - dle knihy "The Story Of The Blues" tehdy bylo Johnsonovi 26 let. Bluesmanových nahrávek se mnoho nedochovalo a ještě se traduje, že kvůli blues upsal svou duši ďáblu. Možná proto očaroval celé generace hudebníků.

Clapton se obklopil osvědčenými spoluhráči (prakticky stejný team, tedy i včetně Doyla Bramhalla II., je podepsán pod minulým albem "Reptile") a ve více než šedesátiletých písních jim dal prostor bohatě vyniknout. V rychlé "hot" skladbě "They're Red Hot" (pozor, "Me And Mr Johnson" není nudná sbírka uplakaných dvanáctek!) se kapela baví starobylým soundem a "Last Fair Deal Gone" je didaktickou ukázkou bluesových kořenů rokenrolu. Johnsonovy syrové originály Claptonova skupina vypulírovala (v případě dřevního blues je legrační v bookletu číst, že producent Simon Climie obsluhoval ProTools), takže je na výběru posluchače, zda zvolí archaické autorské původní nahrávky anebo s láskou provedené coververze s bohatším zvukem většího nástrojového parku v rukou odborníků na slovo vzatých. Obě volby jsou plusové.

Clapton se netají svým obdivem k Johnsonově hudbě, jež jej výrazně ovlivnila (a opět zopakujme, nejen jej - mimochodem zde uvedená "Love In Vain" je v mnohem pomalejší verzi krásným kouskem Rolling Stones). Albem "Me And Mr Johnson" si Clapton jistě udělal radost (pěkně navázal na deset let starou kolekci bluesových předělávek "From The Cradle") a posluchač to pozná. Nevykalkulovaná pocta celoživotní bluesové inspiraci dopadla mistrovsky.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY