Nedávno jsem při cestě do práce poslouchal ranní show na Evropě 2, kde mají každý pátek pozvaného nějakého známějšího hosta z kulturní oblasti. Mám tenhle pořad celkem rád. Hvězdy jsou vždy nevyspalé a většinou si nestačí na nic hrát. Takže po oznámení, že do éteru přijdou živě Support Lesbiens, jsem netrpělivě očekával jejich výstup. Mno, bylo to zajímavé. A to doslova. Kryštof Michal přišel zjevně z nějaké párty a jeho mumlavé a málokdy vtipné poznámky na mě působily všelijak. Zaslechl jsem z několika stran, ze "supportům" jejich sláva trochu vlezla do hlavy a že se chovají "zvláštně". A tenhle ranní rozhovor tomu jenom nasvědčoval. Hynek Toman sice situaci zachraňoval, jak mohl, ale stejně to nestálo za nic. Ale přeci jen tam padla jedna zajímavá informace. Že prý se sice chystá další řadové album, nicméně že jako takovou malou tečku za posledními dvěma deskami ("Tune Da Radio" a "Regeneration?") chtějí natočit živé DVD se svým vystoupením. Asi v návaznosti na bývalé zaměstnání Kryštofa Michala se prý bude točit v prostorách České Televize na Kavčích Horách. A protože je kapacita omezená, lístky se nedají zakoupit, ale pouze vyhrát, na pár zbylých se možná usměje štěstí v podobě výhry lístku na jejich webu. Hned jsem tedy naťukal adresu do svého prohlížeče, ale ouha, jejich kdysi výstavní web už zeje prázdnotou delší než rok, žádné novinky, žádné informace o DVD, jenom pár diskuzí na místním chatu. Tak jsem smutně protáhl obličej a dál celou informaci pustil k ledu.

Nicméně asi za týden jsem slyšel zase na nějakém radiu soutěž o lístky na tohle natáčení, a protože jsem zrovna seděl u svého PC, zkusil jsem znovu načíst kapelní stránky a helemese, vyskočilo na mě okno a tam velké informace o natáčení. Celé to bylo docela legrační. Museli jste si stáhnou excelovskou tabulku, do ní vyplnit údaje jako rodné číslo, mobilní telefon a také přiložit fotku. To celé nakonec poslat na adresu manažera skupiny. Inu proč ne, je to jejich DVD a chtějí si vybrat, kdo se jim tam bude zubit do kamery. Vše jsem vyplnil i pro svoji přítelkyni a odeslal. A zase jsem na to celé zapomněl. A potom najednou volá neznámé číslo, kde mi manažer oznámil, že já i moje přítelkyně jsme byli vybráni, a jestli tedy závazně přijdeme. Nadšeně jsem souhlasil a těšil se na koncert. Pár mých kamarádů, kterým jsem celou příhodu vyprávěl, mi docela závidělo. A jeden byl nakonec tak drzý, že v pondělí odpoledne, kdy se celé DVD točilo, vytočil mobil manažera, jestli ještě nezbylo nějaké volné místo. A i na něj se usmálo štěstí v podobě posledních dvou volných míst, takže jsme nakonec ve čtyřech vyrazili celí natěšení na koncert Support Lesbiens do České televize.

Nástup byl v sedm, následovalo podepsání souhlasu s uveřejněním sama sebe na audiovizuálním záznamu a hurá do studia. Malé problémy sice celé natáčení posunuly až na osmou, ale to už mi vůbec neubralo na náladě, že jsem mezi cca 100 - 130 lidmi a že budu na tomhle určitě vymakaném koncertíku. Ještě malé upozornění, co dělat v případě požáru a jak opustit budovu a hurá, můžeme začít.

Čeho jsem se totálně nejvíc obával, byl zvuk. Přeci jenom mi bylo jasné, že tady se hlavně hraje pro záznam a ani jsem se neopovažoval doufat, že by tomu mohlo být jinak. Pro každého zvukaře jsou různé přeslechy nástrojů hodně nepříjemné, takže jsem čekal huhlající zvuk a utopený zpěv. Ale od prvních tónů jsem byl unešený. Prostě paráda. Zvuk jedna báseň. A to dokonce i později, kdy se zvuk kapely rozrostl o další nástroje.

Celé studio bylo postaveno do stylizace hudebních studií ala šedesátá léta, nebo možná v Čechách lét osmdesátých. Kdo viděl poslední videoklip skupiny Outkast, bude mít přesnou představu. Podium a vlastně i publikum bylo poskládané z různých kostek, které na sebe navazovaly a spolu se světly vytvářely příjemnou atmosféru. Škoda, že se nemohlo fotit, jinak bych přiložil i nějakou tu fotečku. Ale kdo si koupí DVD, uvidí sám. Celé to na mě i další přítomné působilo velice komorně a pohodově. Čekal jsem koncert ve velkém stylu, ale nakonec vznikla poklidná a útulná scéna, podobná malému rockovému klubu. Jelikož jsem dílem náhody seděl hned v první řadě, měl jsem to k Yardovi Helešicovi asi dva metry, prostě si jenom šáhnout. Skvělý pocit. Žádné mačkanice, žádný stres, klídeček, který nakonec vyzařoval i z celé kapely. Zpěvák Kryštof Michal nás hezky přivítal a popřál nám příjemnou zábavu. On toho sice za celý koncert moc nenapovídal, ale vlastně to vůbec nevadilo. Než nějaké nucené vtipné historky, jenom krátký komentář, někdy vůbec ne a hned se hrálo dál. Pobavilo mě konečné definitivní vysvětlení pojmu "BubbleBrown". Ano, je to novotvar a KM si jej vymyslel sám, na koncertě se k tomu sám přiznal.

Co se týká samotného obsahu koncertu, nedělal jsem si poznámky, takže playlist si už přesně nepamatuji. Ale nadchlo mě, jak to kapela na začátku pěkně odpálila a přihlásila se tak ke svým crossoverovým kořenům. Pořádně ostrá kytara YH mě dostala hned po prvních taktech. Teprve po několika úvodních skladbách nastala pauza, ve které přišlo na podium malé symfonické těleso. Část muzikantů jsem znal od vidění, byli to profesionální hráči ze studia Ve Smečkách. Dirigentovo jméno, stejné příjmení jako KM, pobavilo celé publikum, včetně zpěváka. Smyčce byly napsány skvěle, zvukově moc nepřekážely, byly slyšet jenom tam, kde měly být, nikdo se nesnažil dělat velké umění, ale jenom vytvořit další barevný prostor, který kapelu skvěle doplňoval. Což jsem vážně uvítal. Poslední dobou je takovéhle používání smyčců ve velké módě, ale tady se někdo udržel a výsledek byl velice příjemný. Krom smyčců hrál na podiu ještě jeden interpret, mladý kluk, šestnáct let, který prý celé smyčce aranžoval, všechna čest, a doprovázel kapelu na klavír. Málem bych zapomněl, že ještě občas zvukově zasáhl tzv. harddisk (kapela mu tak sama říkala), ze kterého byly pouštěny různé samply, které by jinak ve výsledném zvuku chyběly. Jediné, co mi na koncertě ve výsledném zvuku chybělo, byly nějaké další hlasy, čekal jsem hosta Alici Springs, jejíž hlas mi strašně moc chyběl v písničce "Feel U", ale to byla vážně jediná připomínka k celému vystoupení.

Devadesát minut uteklo jako voda, přišel závěrečný set několika největších hitů, které si zpívala nejen kapela, ale i celé publikum. Závěrečný potlesk by si sice vyžádal přídavek, ale frekvence v ČT byla časově omezena, takže nakonec bez přídavku. Jaký rozdíl proti koncertům na Brumlovce, kde není ani šatna, lidé se mačkají... brr, tohle byla prostě nádhera. Už se na výsledné DVD moc těším. Uvidíme, jak nám jej ve studiu smíchají, doufám, že budou i nějaké bonusy, prostě kvalitní DVD, kterých je tady v Česku zatím tak málo!

Support Lesbiens, Česká televize, Praha, 1.3.2004

Autorem článku je Martin Pavlis.