Bylo sychravé zimní odpoledne a já měl domluvený rozhovor s nadějnou persónou českého popu Lenkou Novou, která koncem minulého roku vydala velmi pěknou "Novou desku". Přišel jsem do kavárny Platýz, že se usadím u zadního stolečku, načež mě zarazily dvě slečny s tím, že tam mají reserve. Už jsem se chtěl s omluvou odklidit, když jsem si to uvědomil - jedna z těch dvou nenápadných dam byla má budoucí zpovídaná. Rázem bylo po problému a já mohl započít příjemné povídání o minulosti, přítomnosti i budoucnosti této sympatické, pozornosti hodné zpěvačky.

Kdy a proč jste se rozhodla, že chcete být zpěvačkou?

Jako malá jsem chodila do divadelního souboru Pirko, to bylo někdy od mých šesti do patnácti let. A v rámci toho souboru můj kamarád vytvořil v podstatě bigbeatový projekt, do něhož sháněl zpěvačku. Nevím, jak ho to napadlo, ale oslovil mě a já kývla. Potom jsem proplouvala brněnskými poloprofesionálními kapelami jako Manhattan, The Street a nakonec jsem se dostala do Laury, kde jsem zůstala pět let.

Pokud se nepletu, odchod z Laury nebyl zcela dobrovolný.

Tam to bylo tak, že Karel Šůcha (zakládající člen a baskytarista kapely - pozn. autora) chtěl dělat muzikál "Tracyho tygr", kterej byl rozpracovanej už dva roky, ale bohužel bez vidiny nějaký realizace, a my jsme zase chtěli pracovat na nový desce, protože Laura v tý době čtyři roky nic nevydala. Karel ze skupiny odešel s tím, že se chce věnovat muzikálu, ale za půl roku si založil novou kapelu, takže najednou začaly fungovat Laury dvě. Nakonec ta naše větev, která si užívala svobody a demokracie, v podstatě vyšuměla, protože třináct lidí potřebuje pevnou ruku, o tom není žádná řeč.

Jaký vztah máte k Lauře aktuální? Sledujete dění kolem ní, její hudební produkci a tak podobně?

Musím říct, že moc ne. Vzhledem k tomu, že ten rozchod nebyl zrovna idylickej, já na její akce zvaná nejsem. Občas potkám lidi, co tam působí, a ti mi nastíní situaci, ale jinak přehled nemám. Vím, že Laura hraje nějaký věci, který jsme původně tvořili s Karlem pro moji sólovou desku a který on teď použil pro svoji kapelu.

Vrhla jste se na sólovou dráhu. Nepřemýšlela jste předtím o vlastní stálé kapele?

Já jsem nabídku na sólovku dostala už v době, kdy jsem působila v Lauře, a brala jsem to spíš jako bokovku, ale po našem vyšumění mi ta sólovka jednoduše zbyla. Kapela v podstatě na stálý úrovni funguje. V nějaký sestavě jsme natočili desku a v obdobný sestavě pojedeme koncerty.

Kromě Karla Šůchy jste na albu spolupracovala s úspěšnými a respektovanými lidmi - Bradley Stratton, Honza Muchow, Ivan Král, Michal Horáček. Ani s jedním z nich ta spolupráce nenabyla konečné realizace. Proč?

Důvod byl u každýho jinej, ať už šlo o časový omezení nebo o okolnosti, které jsme nemohli ovlivnit, ale v podstatě jsem celou dobu hledala člověka, který by k tomu přistoupil se stejným zaujetím jako já.

Toho člověka jste našla v Michalovi Dvořákovi. Jak jste se dala dohromady s ním?

On mi byl nabídnut jako producent, když jsem uzavřela smlouvu na sólovku. Ani tady to nevyšlo hned napoprvé, protože Michal po čase přišel s tím, že má spoustu práce s Lucíí a že by ani jeden z nás za těchto okolností nebyl spokojen s výsledkem. To byl krok, kterého si dodnes vážím, už proto, že u jiných lidí jsem se s něčím podobným nesetkala. Uběhly dva roky, Michal mi zavolal, a když zjistil, že je deska na mrtvým bodě, nabídl mi spolupráci.

Je "Nová deska" úspěšná? Jak jste spokojená s prodejem a přijetím?

Musím říct, že ten nástup je pozvolnější, než jsem si představovala, ale na druhou stranu se na tom určitě podepsala doba, ve který deska vyšla na světlo, protože na předvánočním trhu moc místa pro nový tváře není. Takže se snažíme veškerou publicitu a propagaci dělat teď. Ale já pořád věřím tomu, že velkou podporou bude živý hraní, kde ta hudba ožije a dostane potřebnej objem.

Plánujete i samostatné turné?

Na to se, pravda, ještě necítím, takže spíš chci spolupracovat s lidmi známějšími, díky nimž se můžeme dostat do všeobecnýho podvědomí. Teď se chystáme na koncerty jako předskupina Chinaski na jejich jarní a letní šňůře a samozřejmě se zúčastníme nějakých festivalů.

S propagací souvisí i účinkování v estrádách, hraní na playback a podobně. Jak máte vyřešeny tyhle věci?

Víte, pořady, kde se v televizi dá zahrát naživo, jsou sotva dva, a přece jenom televize je vlivný a rychlý médium, který nám může hodně pomoct. Přemýšlela jsem, kde jsou mantinely propagace, a dohodli jsme se, že v případě, že budu prezentovat svoji muziku a budu tam sama za sebe, jsem ochotná do toho jít. Pokud bych se ale měla převlíkat za Červenou Karkulku, odmítnu. To není gró mýho snažení.

Hudba, kterou jste na "Nové desce" představila, je v podstatě popík. Proč jste si vybrala zrovna tento žánr?

Já bych neřekla, že ty písničky jsou pouze pop. My jsme se snažili o to, aby ta deska byla pestrá, měla nějakej vývoj, od věcí lehčích na začátku, přes tvrdší střed až po jemný, intimní věci v závěru. Je tam velkej žánrovej rozptyl a ta celková podoba je daná i dobou, ve který vznikala, lidma, kteří se na ní podíleli, takže těžko říct, proč je taková, jaká je. Není to o tom, že bych si to vybrala, ale vlastně o nějaký cestě náhod. Kdybych tenkrát hrála v jiný kapele, tak ta deska mohla být třeba heavymetalová (smích).

Ale přeci jen, neláká vás tvořit věci více jazzové nebo více rockové, více experimentovat? Máte třeba nějakou představu, jakou cestou byste se v budoucnu chtěla ubírat?

Já to škatulkování všeobecně nemám moc ráda. Třeba v případě té jazzové písně, kterou napsal Andrej Šeban, jsme váhali, jestli ji udělat jinak, hodit ji jinam, ale ta atmosféra je tak jednoznačně daná, že nám bylo líto to měnit. Prostě používáme prostředky k zachování daný atmosféry a je jedno, jestli jsou tam živý nástroje, nebo jestli je tam nějaká elektronika a jde to víc do tanečna. Chtěla bych celkově zjednodušit některý aranže a možná lehce přitvrdit, což mě baví na koncertech, kde se ta hudba přesouvá ke kytarovější poloze a stává se dynamičtější.

Český pop nemá v poslední době moc dobrou pověst. Jak se díváte na to, že stále sklízí úspěch interpreti, kteří neprodukují nic, než účelově komerční věci, co českou hudbu v podstatě devalvují? Jak vůbec vidíte stav české popové hudby?

Musím s váma souhlasit přesně v tom, že když se řekne český pop, tak se člověku ježí vlasy na hlavě, kdežto když se pop řekne ve světě, žádná urážka to není. To samý slovo komerce. I tak stále věřím, že se dají dělat věci komerční, které mají nějakou hodnotu, tak, jako se to daří ve světě. Podle mě je to otázka celýho systému našeho - v uvozovkách - českýho hudebního průmyslu. V podstatě jde o stejnej jev jako v politice. Všichni vidí na rok dopředu a nikdo nemá chuť pěstovat něco, co by v budoucnu mělo hodnotu. Jestliže chci jednou sklízet šťavnatý plody, musím se o to přece starat hlavně na začátku. Každej má pocit, že se to tak jako samo chytne a není ochota, trpělivost nebo zájem investovat do budoucna.

Co posloucháte vy?

Žánrově se nijak nevyčleňuju, takže můžu prakticky vše, co má nějakou kvalitu. Rodičům jsem k Vánocům koupila Norah Jones, v Česku mám ráda Nohavicu, Iva Pavlicu, Support Lesbiens, Tata Bojs...

Co říkáte na vyhledávací soutěže typu Coca-Cola Popstar nebo Česko hledá SuperStar? Kdybyste teď začínala, byla byste ochotná se zúčastnit?

Ne. Já mám prostě ráda, když věci vznikají, protože vznikat mají. Akce typu Česko hledá SuperStar mi přijdou umělý, šroubovaný, účelově tvořený pro to, aby vydělaly co nejvíce peněz, aby bylo kde pustit reklamní spot a lidi kupovali daný výrobky. Tam vůbec nejde o toho člověka, kde bude za pět let, je tam každýmu jedno. A to mi smrdí.

Čtete hudební časopisy?

Jo, Ultramix si přečtu s radostí. Teď tam zrovna vyšlo výborný cédéčko s filmovejma melodiema (smích).

A jak se na díváte na hudební kritiku? Mezi hudebními interprety většinou panuje názor, že novinářům nejde o nic jiného, než pošpinit, zadupat, zničit...

To je kus od kusu. Jsou lidi, který dokážou během dvou vět smést z povrchu zemskýho práci člověka, kterej na tom dělal několik let, aniž by to zdůvodnili, a jsou lidi, který si dají záležet. Ono se to pozná, jestli ten člověk má chuť najít na tom klady i zápory, což mu samozřejmě nikdo nemůže brát, nebo jestli si to jednou poslech a dělá předčasný závěry. Kritika mě zajímá, ale beru ji jako individuální názor.

Tento rozhovor je pro časopis internetový. Jaký máte k internetu vztah?

Pro mě je to zejména otázka peněz. Sama internet doma připojenej nemám, ale už na tom začínám pracovat, protože jsem zjistila, že se mi to asi vyplatí. Používám ho čistě prakticky, pošta a konec, jelikož finanční situace mi nedovoluje brouzdat tak, jak bych si to představovala, a využít možnosti, který jsou pro mě zatím tabu. Jinak mám teď novou podobu webovek.

Když už jsme u těch počítačů, kam se poděla datová stopa "Nové desky", o níž je řeč v bookletu?

Soudruzi z NDR prostě někde udělali chybu - ono se to totiž vyrábí v Německu a oni tam tu stopu zapomněli dát (smích). Takže se omlouvám, všechno je na webových stránkách.

Čím se ještě zabýváte kromě hudby?

Občas si z radosti vyrobím nějakej ten výtvarnej počin, kterej pak někomu věnuju jako dárek, baví mě hodně cestování, i když podmínky teď nejsou zrovna nejideálnější - doufám, že se to zlepší - a dostala jsem také nabídku na filmovou produkci, takže jsem vypomáhala na filmech "Želary" a "Horem pádem", což si dovedu představit i jako vážnější aktivitu do budoucna. Mimo to pracuju v kavárně a hraju v divadle Husa na provázku "Babičku".

Nějaké plány do budoucna?

Já jsem spíš člověk, který žije současností a blízkou budoucností. Čekám na různý podněty a na ně pak reaguju, což je třeba případ těch "Želar". Každopádně začínám pracovat na druhý desce a chystáme se na koncerty. Chceme hlavně hrát, na to se těším nejvíc.

Tak ať se vše vydaří. Díky za rozhovor.