Michael Bublé - budoucí Frank Sinatra nebo pouhá další hvězdička pro dospívající dívenky? Vytvořil album kvalitního obsahu, nebo drze przní celosvětově oblíbené šlágry, jež si to vůbec nezaslouží? Stojí debut tohoto pohledného klučiny vůbec za pozornost? To se dozvíte v naší recenzi.
Tak se zdá, že se zrodila další velká hvězda. Je jí
Michael Bublé, čerstvý objev středoproudé hudební scény, který na svůj v zahraničí úspěšný debut nazpíval coververze světových hitů od Peggy Lee, Vana Morissona,
George Michaela, Stevieho Wondera,
Bee Gees, Franka Sinatry, Freddieho Mercuryho a dalších hudebních velikánů. Jeho objevitelem je producent
David Foster (mj.
Whitney Houston,
Celine Dion,
Barbra Streisand), jehož tento mladík okouzlil natolik, že s ním neváhal okamžitě po jejich setkání odletět do Los Angeles a nabídnout mu natočení vlastní desky. Následovalo setkání s Paulem Ankou, který si vzal na paškál jak produkci alba, tak Bublého image. Několik dnů na to už měl Michael v kapse nahrávací smlouvu u Bruce Allena, jenž má na svědomí například Bryana Addamse či Anne Murray. Americký sen, dalo by se říci. Ale jaká je ta deska?
Možná si při pohledu na Bublého nevinnou tvářičku z bookletu alba pomyslíte, že jde o dalšího slaďoučkého mazlíčka pro dospívající dívky, který se pro samou péči o vzhled zapomněl naučit zpívat. Omyl - deska prostého názvu "Michael Bublé" nabízí velmi kvalitní, "elegantní" hlas a technicky výborně zvládnuté instrumentály. Bylo již zmíněno, že co do melodií a slov se Bublé moc nezapotil, jelikož nabízí písně dávno hotové, navíc nějakou tu dekádu patřičně profláknuté, takže obavy, zdali bude ta a ta melodie posluchači po chuti, odpadají též. Veškeré úvahy, jestli to není náhodou deska zbytečná, jsou však naprosto liché. Ten klučina zjevně není žádný naprostý začátečník, a tak jednotlivé skladby nijak nemrví. Pod bedlivým dohledem producentů Fostera, Gaticy, Anky a Mandela opracovává cenný materiál svých hudebních vzorů s citem, respektem a také jistou důmyslností, takže píseň dostává nový rozměr a přesto zůstává tím starým dobrým hitem.
Je sympatické, že se Bublé a jeho tým místy nebáli sáhnout do aranží. Například taková "Crazy Little Thing Called Love" skupiny
Queen příjemně omládla a, aniž bych proboha nějak chtěl Bublého stavět nad Freddieho Mercuryho, ta úprava je velmi příjemná. To samé se ostatně dá říci také o Wonderově "For Once In My Life" (nemá sice takové grády jako originál, ale jazzovější úprava, kterou kdysi udělal také
Frank Sinatra, jí také sluší), i o "How Can You Mend A Broken Heart" od
Bee Gees, kde Michael zpívá s jedním z bratrů Gibbů, Barrym. Sinatrovým "Summer Wind" a "Come Fly With Me" se Bublé snaží drze dýchat na záda, "Kissing A Fool"
George Michaela, kam "pouze" přibyly dechy v refrénu, by snad snesla i srovnání s originálem.
Celá nahrávka se nese v jazzových polohách - tu rozpustile swingujících, tu zasněně rozněžnělých -, takže jako celek působí pěkně uceleně, čímž pádem se příjemně poslouchá. Zároveň je důkazem, že coververze nemusejí být průšvih vždy; mohou vás oslovit svým příjemným hudebním vzezřením a přesvědčit, abyste si je pustili ještě jednou, znovu, opětovně a po čase zjistili, že jste si je vlastně oblíbili, jako je tomu v případě "Bublého" repertoáru. Jde o písničky pohodové, pečlivě "obdělané", pro sychravý zimní den trávený za okny u kafíčka jako stvořené. Než se z tohoto pozoruhodného klučiny stane nový Sinatra, s nímž je Bublé srovnáván nejčastěji, sice ještě drahnou dobu potrvá (sám Bublé říká, že jeden Sinatra tu už byl a žádný jiný takový tu už nikdy nebude), jeho produkce však stojí za poslech už teď, zvláště jste-li jazzově založení a potrpíte-li si na staré dobré pecky.
Někdo jistě podotkne, že Michael není ničím jiným, než dalším uměle vytvořeným spotřebním zbožím na jednu sezónu, já však namítám, vyčkejme - zda jde o další krátkodechou hvězdičku, nebo jestli nám ten sympatický hošík hodlá ještě něco dokázat, se koneckonců dozvíme. Na jednu stranu nepřichází Bublé s ničím objevným - kdybych chtěl být jízlivý, mluvím o parazitování na cizím úsilí a úspěchu -, na stranu druhou je s ním o dost větší zábava, než s jinými podobnými lamači dívčích srdcí. A troufne-li si tento charismatický mládenec za čas se svým hlasovým potenciálem i zázemím na písně vlastní (potažmo pro něj napsané), jednoho dne by mohl zaznamenat, že si novináři našli mladíka, jehož srovnávají s Michaelem Bublém. Prozatím je to ale za sedm...