Původně jsem se s Ester Kočičkovou chtěla na náš rozhovor sejít osobně, ale nakonec vznikl Esteřinou "oblíbenou" elektronickou cestou. Nevěří totiž moc novinářům, občas jí do pusy vloží nějakou tu větu navíc a někdy se prý nevyhnou ani faktickým chybám. Prostě - co je psáno, to je dáno. Vy si to teď můžete v klidu přečíst.

Před pár týdny jsme si na tvém koncertě v Malostranské besedě potykaly, ale vlastně nevím, jak ti říkat - Ester nebo tvým pravým jménem - Renato? Proč jsi vůbec začala vystupovat pod pseudonymem?

Vzhledem k tomu, že nejsi z rodiny, neměly jsme spolu poměr a známe se sotva měsíc, říkej mi, jak chceš. A s tím pseudonymem - to je obehraná historie. Ester vymyslel můj bývalý chlapec, Kočičkovou Jaroslav Dušek. A došlo k tomu pro potřeby pseudonymu v jednom pořadu stanice Praha.

Na stejném koncertě jsi poděkovala hostujícímu Lubošovi Pospíšilovi za to, že tě v temném období tvých patnácti let vytáhl ze spárů Michala Davida a ukázal ti pořádnou muziku - to bylo míněno obrazně nebo doslova? Neříkej mi prosím, žes měla s Michalem Davidem něco společného.

Samozřejmě! Tisíce hodin jsem trávila s jeho písněmi u domácího gramofónu! Ty jsi ještě mladá, ale já ho zažila, když byl sveřepý, štíhlý a nesmělý, stejně jako tehdy já... Pubertální vkus mi s pomocí kamarádky změnil v postpubertální právě až Luboš Pospíšil s Michalem Prokopem. A po nich přišlo mé výrazné metalové období. Myslím posluchačské!

Vraťme se k současnosti. S Lubošem Nohavicou, se kterým jsi právě dotočila a nedávno pokřtila druhou desku, jsi se seznámila už před lety v klubu Limonádový Joe, kdes tehdy moderovala stejnojmenné rádio - on hledal místo pro hraní a ty klavíristu. S kým bys dnes vystupovala, kdyby neproběhlo tohle "osudové setkání"? Respektive vystupovala bys vůbec?

Asi ne. Tedy ne na vážno. Ale na barové parodie bych jistě někoho sehnala.

S Lubošem vystupujete už poměrně dlouho a často a jen málokdy jinak než ve dvojici. Není to trochu ponorka?

Stěží bych hledala tak rozdílné lidi, jako jsme my dva. Stěží bych s ním vydržela v jiném než pracovním svazku. A on se mnou asi taky. Jenže těm písním je to zřejmě jedno. A když je teď začali lidi poslouchat, přece se na ně nevykašleme.

Už jsem zmínila vaše nové CD - jmenuje se "Druhé album" a je podle mne naprosto dokonalé, a ač jsem spíš přes rockovější věci, téměř ho nevyndám z přehrávače. Spolupracovali jste na něm se skvělými muzikanty. Jak se ti víceméně jako sólistce pracuje s kapelou, jak studiově tak živě, jsi ta, kdo všechno řídí?

To je hned třicet otázek v jedné! Ona zmínka o dokonalosti mě samozřejmě těší, jakkoli si o ní myslím své - ale občas ho radši vyndej, aby se nepřehřálo. A co se týče sólování, nejlépe je to pojmenováno právě na CD; já jsem měla aranžmá pocitová, Luboš ta reálná. A to platilo i pro výběr hráčů. Stejně mě semleli, nejsem na orchestr zvyklá.

Na to potencionální "šéfování" jsem se ptala i z toho důvodu, že máš díky médiím pověst feministky. Doteď jsem nepochopila proč, možná bys měla mít blond přeliv (tak jako Vilma ve vaší "Árijské lidové") a v latexovém oblečku zpívat o ptactvu utopeném v ranní mlze v korunách stromů, aby ses toho statutu zbavila. Nicméně z toho máš asi spíš legraci...?

Dá se říct, že jsem se se svou rolí propagátorky feminismu smířila. Pořadů na tohle téma tolik neproběhlo, a tak se těm lidem ani nedivím. Ale být feministka a chovat sympatie k určitým tezím feminismu, je vážně rozdíl. Snad jen ty písňové texty někomu napoví, jak to vlastně myslím. Ještě, že jsem neproslula jako verbířka do EU.

Až na výjimky Luboš skládá hudbu, ty píšeš texty. Kdo s čím přijde jako první? Hádáte se hodně o tom, co a jak bude?

Hádáme se málokdy. Luboš nabídne melodii, a když se mi nelíbí, tak ji jednoduše neotextuju a pěkně mu ji nechám. V několika případech jsem třeba uhájila změnu rytmu nebo jednu sloku navíc, ale myslím, že to pochopil, že mi věří - a já to s těmi popěvky vážně myslím dobře.

Když jsme u textů - kde k jejich psaní bereš inspiraci? Jde to samo nebo se trápíš nad jednou slokou měsíc? Plynou krásně samovolně, skoro to vypadá, že ses jako textařka narodila.

To je právě o inspiraci melodií. Řada z těch Lubošových tak plyne, že není problém osadit je slovy. A některé plynou tak k nepřežití jemně, že není problém osadit je protislovy. Ale některé mám samozřejmě dodnes schované a čekám...

Ještě k textům - k milostnému duetu "O vodě a zradě" je jak na desce tak na koncertech přidaný tzv. "Bonus pro pražskou ZOO", věnovaný lachtanovi Gastonovi, který nám odplaval při loňských povodních. Myslíš tohle věnování vážně?

Ale on nám vážně odplaval do Německa, aby tam umřel! Tohle myslím smrtelně vážně!

K jaké písničce máš největší vztah a proč?

Spousta písní, spousta vztahů, spousta důvodů. Co spousta, to sousto.

Mimo muziky jsi se většinou živila jako moderátorka různých pořadů - ať už to byly ranní koláže na již neexistujícím rádiu Limonádový Joe, televizní Ženský hlas, Dvojhlas nebo v současné době mystifikující pořad v Českém rozhlase s Olafem Lávkou. Co ti sedí víc - vystupovat před diváky nebo se schovat do televizního studia nebo rádiové režie?

Rozhlasové studio preferuji. I já mám vžité určité estetické normy a nerada je vystavováním sebe sama překračuji před ostatními.

Když jsem zmínila televizní Dvojhlas - proč se tenhle podle mě vynikající pořad už nevysílá? Byl to předvoj současných škrtů v rozpočtu ČT? A co vůbec těmhle škrtům říkáš - zruší se zásadní televizní pořady (pokud si samy rychle neseženou sponzora), ale například estrádní "Hvězdy, které nehasnou" mají svůj hlavní vysílací čas jistý.

Dvojhlas byl předem naplánovaný dvanáctidílný cyklus. Když se odvysílal, jistě si mnozí oddechli. Předpokládám, že to byli právě ti, kteří by si nenechali vzít Hrona. Ale snad je lepší, když něco skončí dřív, než to začne nudit. A ke škrtům se nechci vyjadřovat, protože se mě v tomhle případě netýkají. Kéž se vždycky škrtnu sama, než to udělá někdo jiný!

Studovala jsi Ježkovu konzervatoř, začínala jsi v Divadle Sklep. Nechybí ti hraní nebo ti ho nahrazují koncerty, kde se občas docela vyřádíš?

Já a Sklep? To je omyl. Tedy bohužel. Pár členů Sklepa jsem poznala právě při práci v Limonádovém Joe, pár jich trošičku znám podle vidění, ale to je všechno. Divadlo momentálně vzývám zcela samostatně, v Café-Teatr Černá labuť hraju monodrama "Vyučování Dony Margaridy". A někdy na začátku března snad s mými chlapci - tedy s Lubošem a se Stanislavem Helenou - oprášíme barovou operu "Rumunským psům". To je taková veskrze původní fraška se zpěvy a tanci.

Tak za ten Sklep se omlouvám, ale vážně jsem se k téhle informaci někde na internetu dostala. Škoda, určitě bys zapadla. Když už jsme u hraní - vypadá to, že jsi mistryně v improvizaci, jak na koncertech, tak v rádiu. Dokážeš skvěle spolupracovat s publikem. Vděčíš za tenhle dar herecké průpravě nebo třeba svému kamarádovi a přeborníkovi v improvizaci Jardovi Duškovi?

Ach, ty jsi se na tenhle rozhovor vážně vůbec nepřipravila! Každá občasná čtenářka časopisu Květy přece ví, že Jaroslav Dušek byl na Konzervatoři Jaroslava Ježka mým třídním učitelem! A co myslíš, že nás tam celá ta léta učil!?

To je pravda. Co se týče časopisu Květy, jsem skutečně dost podprůměrnou čtenářkou... Tak dál. Podle Aleny Červené z jakéhosi měsíčníku Vkus a my máš odpor "ke všemu čtyřdobému a optimistickému" - tohle je starší názor, který tě měl postavit do konfrontace s optimistickým a bigbítem odchovaným Lubošem, poslední dobou to vypadá, že si role měníte. Ty jsi dost rozjetá a Luboš občas působí smutně.

Vzhledem k tomu, že Alena Červená jsem já a že měsíčník Vkus a my neexistuje - ovšem, pokud ho už někdo skutečně nezaložil - můžu klidně tvrdit, že veškerá slova Aleny Červené jsou naprostý blábol. Luboš ať své pocity opíše sám a já řeknu jediné a tolik provařené - zdání klame!

(Aha, ehm... tedy... i já jsem prostě a jednoduše "zmystifikovatelná" aneb nevěřte ničemu, co najdete na oficiálním webu Ester a Luboše - kromě termínů koncertů :))

Je nějaká otázka, kterou ti novináři často kladou a kterou z duše nesnášíš?

Sama jsi mi takových položila už zhruba osm. Už se k nim nebudeme vracet, ano?

Díky za pochvalu. Tak naopak - je něco, k čemu bys ráda něco řekla, ale nikdo se tě na to nikdy nezeptal? Teď máš šanci.

No nevím, zda budu aktuální, ale chtěla bych se zastat všech umělců, kteří jsou v současné době stíháni či trestáni za nějakou svou úchylku. Běžný úchyl někoho zneužije, znásilní či zabije a maximálně to zapíše do deníku. Ale ve zvláštních případech světí umělecký účel i vrcholně úchylné prostředky.

Jaký máš vztah k internetu a znáš musicserver.cz, pro který je tenhle rozhovor?

Můj vztah k Internetu je chladný, už proto, že jsem sotva schopna odeslat mailovou zprávu. A ještě, abych brouzdala po nějakých serverech! Přitom ale vím, že většina našich příznivců je počítačově vzdělavatelná! Jak já to dělám...

Tak teda pěkně děkuji za rozhovor, Renato!