Humor v písních Těžkého Pokondra, respektive v textech předělávek cizích hitů, může spoustu lidí iritovat - sám dost takových znám. Ale že se jedná o fenomém, který dobyl už před lety hudební trh v České republice, o tom není sporu. A tak přes proklamace o poslední desce před dvěma lety je tu toto duo zpět se svojí novinkou nazvanou "Kuss". Ve čtvrtek 4. prosince bylo toto dílko pokřtěno v pražském Lucerna Music Baru a ze křtu se vyklubal regulérní koncert.

S akademickým čtvrthodinovým zpožděním se na pódiu objevila čtveřice mladíků v poměrně věrných kostýmech skupiny Kiss včetně divokého make-upu a s nimi Zdeněk Srstka, který celý večer uvedl a mladíky představil jako revival vystupující pod jménem Kiss Praha. Chlapci pak na nic nečekali a s vervou spustili svoji verzi toho, čemu se říká kissácký rock'n'roll. A dlužno dodat, že verzi (odpuťte mi tu příkrost) příšernou. To nebyla hudba, to byl naprosto nekoordinovaný hluk. Držet rytmus byl pro kapelu nedosažitelný výkon a zpěv bylo jen těžko možno nazývat zpěvem. Tak falešně se nepěje snad ani v "Do-re-mi". A vizuální stránka plná odkoukaných gest a dělobuchů to nemohla zachránit. Naštěstí produkce Kiss Praha netrvala déle než půl hodiny.

Následně se na pódiu začali objevovat další muzikanti a já se bál druhé předkapely. Nestalo se tak a já zůstal překvapen zírat - Těžkej Pokondr s živou kapelou! Skupina Lokomotiva v sestavě kytara, basa, bicí, klávesy, trubka, saxofon a dvě sboristky spustila znělku z "Bakalářů" a Miloš Pokorný s Romanem Ondráčkem se pustili do zdravení publika. A zdravice to vstkutku nebyla krátká. Nicméně nakonec se zdravené publikum přece dočkalo, bylo odpočítáno (nadvakrát) a první známý hit "Nájem zvedej" byl tu. Nálada byla okamžitě u bodu varu a sál zpíval nadšeně se svými "idoly". To byl ovšem pouze rozjezd, následný program sestával téměř výhradně z písní z nové desky. A řekněte mi, kdo si může dovolit přes hodinu dlouhý koncert sestavit ze dvou starších známých šlágrů a jinak výhradně z novinek z alba, které je v prodeji nějakých čtrnáct dní? Ano, odpověď zní Těžkej Pokondr. Hned tři písně na místě zlidověly. Mně vždycky protivný hit Petra Kotvalda "Mumuland", u kterého jsem nikdy nepochopil, co že se to zpívá v refrénu, zde dostal konečně pochopitelný rozměr: "Má má malého má šulina," zpíval za chvilku snad každý z přítomných. Také Helenka Vondráčková stejně jako publikum jistě ocení "Špatné trávení / Chvíle závratí / Spousta zákusků / Které snad už nezvrátím". Ovšem s největším ohlasem se jednoznačně setkal "Denis", který dokonce ke konci koncertu po druhé starší písni večera "Kampa" zazněl podruhé jako vyžádaný přídavek. Refrén sestává z překladu originálu a záměny jména z původně křehké "Alice". A tak jsme se v Lucerna Music Baru několikrát otázali: "Denis? Kdo je kurva Denis?" A k tomu všemu skupina Lokomotiva hrála naprosto bezchybně, sboristky pěly čisté vokály a páni Pokorný a Ondráček, byť nejsou žádní slavíci, též nikterak neujížděli. A hlavně - všichni se ohromně bavili.

Ke konci samozřejmě proběhlo polévání disku šampaňským za asistence páně Srstky i skupiny Kiss Praha a tradiční děkování od firmy a firmě a zvukaři a fotografovi a textaři a a a... A pak to přišlo. Těžkej Pokondr má už svůj revival (!) a pozval jej, aby zapěl k následnému večírku. Přiznám se bez mučení, že jsem po třech písní zbaběle prchl. Přirovnal bych to k pokusu amatérského fotografa natočit parodii na film "Pulp Fiction".

Sečteno a podtrženo - co bylo před Pokondrem a co bylo po Pokondru, to bylo poměrně úděsné. Ovšem samotný koncert Těžkého Pokondra byl skvělým zážitkem s překvapivě dobrou živou muzikou a texty, které po dvou letech opět působí (oproti minulé desce "Jéžišmarjá") většinou napadnutě a nikoliv vypoceně. Ale pokud vás humor Těžkého Pokondra neoslovuje, nezalíbí se vám ani po této desce. Já však tvrdím, dobře, že jsou tací, kteří si dokáží dělat šoufky úplně ze všeho. Já to třeba nedokážu.

Těžkej Pokondr, Lucerna Music Bar, Praha, 4.12.2003