Současná podoba formace Elbe by mohla, navzdory propletené domácí scéně, naplnit definici superskupiny. Jádro souboru je totiž činné v celé řadě kapel. Martin "Spacosh" Peřina působí třeba v Between The Planets nebo Martians, Standa Jelínek stojí za Dying Passion a čerstvá posila za mikrofonem Pavel Hrnčíř je už dvacet let mužským hlasem slezských folk-metalistů Silent Stream Of Godless Elegy. O rytmiku Janů Stinky a Kylara se opírají již zmínění Dying Passion. Zkušená sestava muzikantů se s dlouhohrajícím albem vrací po téměř pěti letech.

Žánrová krajina "Peculiar" vychází z hutnosti doomu, dokreslené melancholií post-metalu a post-rocku a okořeněné snivostí shoegazeu. V roce 2025 hrají prim spíše snivost a melancholie, hutnost samozřejmě zůstává. Pramení z toho i nosný prvek napětí, který desku pohání. Jako by se tu neustále přetahovala jemnost s tvrdostí, světlo s tmou. Nejsou to oddělené kontrasty, ale spíše přirozeně spojený jin a jang. Jedno bez druhého tu nemůže existovat. Toto prolínání se navíc neodehrává stereotypně podle stejného modelu.

Do hry posluchače velmi rychle vtahuje už úvodní skladba "Sen", mimochodem jediná s českým textem. Ta po dvě minuty buduje hypnotickou atmosféru na základě kombinace skutečně šťavnatého basového groovu a rozložených akordů, a jako úvod působí nesmírně silně. Náladu razantně změní náraz hrubého vokálu, který kdesi daleko, za hradbou kytarových stěn, odříkává text někde na pomezí krásného snu a noční můry.

Sedmička skladeb přináší ponor do smutku a bolesti. Texty - napsal si je Pavel Hrnčíř na již hotovou a natočenou muziku - oscilují mezi smutkem a beznadějí ("Before I go, I wanna be free / No more pain and misery" - "Before I Go") a i ty chvíle, které mohou působit lehce a bezstarostně ("Hanging around and being lazy / Dancing in the rain / Trying to win it out and maybe / We wanna fly away"), by určitě vyzněly jinak, pokud by například nenásledovaly po sugestivní otázce "If this was just the last day of my life / What would I do?"

"Never Again" posluchače udolává tvrdým growlem, "Place To Die" přibere do hry jemňoučkou pasáž, aby zvýšila účinek vygradovaného finále, "You & Me And The End" vytváří svou atmosféru až filmově. V "Before I Go" a "Who Am I If Not Me" se zavlní stíny kytarové melancholie The Cure.

Cyklus studiovky "Peculiar" se uzavře finálovou skladbou "Slow Down!", která se strukturně vrací k úvodu: V tomto případě se noříme do překrásné instrumentální atmosféry téměř pět minut. Až pak přijde vokál a Hrnčíř společně s hostující Petrou Kubecovovu přinesou skutečně trochu toho světla a naděje: "Calm down / Stay here / Open up and give a chance / Life is short, it´s just your game". Pak poslední kytarový nájezd a ticho.

Album vznikalo ve studiu Svárov a masteroval jej Martin Schuster (Face The Day). V tomto ohledu se kolekci dostalo skvělé péče, "Peculiar" má sytý, velký, ale nepřesycený zvuk. Výrazná je basa, kytary mohou v jemnějších pasážích dýchat, v těch tvrdších působí naopak neprostupně jako žula. Mix slouží hudbě a posluchači nabízí přirozenou orientaci, při vyšší hlasitosti navíc vynikne drtivost některých pasáží.

Dramaturgicky je "Peculiar" vzácně vyvážené, toto album nehraje hru na singly a vatu, promyšleně funguje na ploše celku jako takového. Pomáhá tomu i velmi přístupná stopáž osmatřiceti minut. Při této zdravé délce se dá posluchač přirozeně vést bez toho, aniž by ztrácel pozornost.

Už bylo řečeno, že od poslední nahrávky skupiny uplynulo pět let, dva roky muzikanti pracovali na aktuální desce. Čekání se vyplatilo: "Peculiar" je krásně smutná deska, která myslí přes hranice - ve smyslu žánrovém, emočním i geografickém. Věřím, že i angažmá u zahraničního labelu pomůže kapele svou posluchačskou základnu rozšířit. Elbe se v roce 2025 nacházejí ve skvělé formě.