Márdi, Pítrs, Mejn a Mejla ze San Piega - to nejsou postavy z kresleného městečka, ale přezdívky členů "popunkové" formace z Pardubic, jejíž název je Vypsaná fiXa a který nic neříká jen opravdovému hudebnímu analfabetovi. Doplnit si vzdělání a zatnout tipec nudnému večeru jste mohli minulý čtvrtek v pražském klubu Futurum, který tahle čtyřka spolu s předkapelou Chocolate Jesus přijela řádně rozsekat.

Na koncert jsem dorazila kolem půl deváté, dala jsem si obvyklou frontu na šatnu, která se ve Futuru zvláštním způsobem pojí s frontou na vstupenky a je tak dost často příčinou hádek. V dlouhé předlouhé frontě, kam táhlo od vchodových dveří, mě nejen se vším všudy polapila zákeřná počínající choroba paní Chřipková budoucí Angínová nebo taky možná Zápaloplicová, ale měla jsem zároveň možnost se ujistit ve faktu, který mě pokaždé na koncertech fiXy znovu zarazí. Jsem tu nejstarší. Jako obvykle jsem to překousla a jala se fingovat hledání své dospívající sestry jakožto správný rozjuchaný a "fakt v pohodě" sourozenecký doprovod.

Touhle dobou v "Efku" ještě moc lidí nebylo, ale takhle to nemělo dlouho zůstat. Když na pódium kolem deváté nastoupila předkapela Chocolate Jesus - taktéž čtyřčlenná formace a taktéž odněkud z okolí Pardubic a dost možná i Chrudimi - byla v klubu odhadem tak polovina lidí než na konci. Kapela hrála v klasickém složení basa, kytara, bicí, zpěv - ale tady už se od klasického pojetí poměrně dost odkláníme. Zpěvačka je totiž leader každým coulem, živelná, temperamentní, drsná, naléhavá, se zajímavou barvou hlasu, který je na míle daleko ukňouraným hláskům notoricky známých popových hvězdiček. Pokud se budu pohybovat v tom tvrdším stánku, přirovnala bych frontmanku Chocolate Jesus nejspíš k Marce z kapely Gaia Mesiah, jsou si dost blízko i projevem. Kapelka dala na support poměrně dlouhý set devíti tvrdších písniček, dvě z nich trochu "naraplé", z nichž jedna s docela vtipným textem se jmenovala "Holky z naší školky" a trochu připomínala ranou tvorbu Red Hot Chili Peppers. Mezi zajímavější kousky patřila i věc "Kaleidoskop", kterou kapela věnovala "fixce za pěkný výlet do Prahy". Vystoupení zakončili už před našlápnutým Futurem převzatou věcí, kterou znám ze soundtracku k "Pulp Fiction" a kterou hraje v české úpravě taky Tichá dohoda pod názvem "Jemná kůže". Ale kdybyste mě zabili, za nic si neuvědomím, kdo ji hraje v originále.

A pak to přišlo. FiXa nastoupila krátce před desátou, aby všechny hned uzemnila jednou z nejnářezovějších věcí z druhé desky "Bestiálně šťastní" - songem "Hlava", který stejně tak jako většina dalších v pořadí na playlistu jsou v koncertní podobě trochu jinde než studiové nahrávky. Márdiho vokál není možná živě tak melodický, ale je o to syrovější, ukřičenější a chtě nechtě se u něj nabízí srovnání s Kurtem Cobainem, i když jeho projev postrádal Márdiho optimismus. Druhá hraná věc je známá jen z koncertů, takže se publikum na chvíli odmlčelo a poslouchalo místy zasněný song, kde si Márdi opakováním slov vytvořil delay, který by šel jinak taky vytáhnout z mixpultu. Lidi se ale stoprocentně chytli u písničky "Potápěči", kterou jsem já osobně slyšela poprvé živě a která je prostě skvělá jak koncertně tak na desce. Přes "Potápěče"jsme se dostali k už téměř kultovní "Palenie titonia". Že kapela při téhle věci byla naprosto v pohodě, dokazovalo tradiční plivání po sobě - basák Mejn plive na kytaristu Mejlu a Márdi od mikrofonu a druhé kytary plive na oba a jenom Pítrs za bicíma se téhle "plivky" neúčastní, možná proto, že je moc daleko a jeho plivy by tak mohly přijít vniveč anebo taky proto, že asi nikdy moc neplive. Lidi pod pódiem už mocně paří a všichni zpívají notoricky známý refrén, který nás v polštině varuje před možnými riziky z kouření (cigaret) - "Uvaga uvaga, palenie titonia povoduje raka," řve prostě celý sál a Márdi pobízí k řevu ještě většímu ("Lidi, málo řvete! ") (Mimochodem, tahle věc a už "odehraní" "Potápěči" by se měla objevit v právě dokončovaném filmu "Choking Hazard" s Jaroslavem Duškem v hlavní roli!)

Přes song "Čistírna peří" a hitovku "Čáp" z debutové desky "Brutální všechno" jsme se dostali k pecce "Odvážný mladý muž", toliko odkazu nebo možná poctě známé knize Williama Saroyana, která je na desce opět o něco pomalejší a zasněnější než v koncertním podání. Když Márdi oznámil další věc - klipovku k debutu nazvanou "Stereoid", strhl se mezi publikem jásot a hukot a všichni skákali a hrozili a zpívali a vykopávali a pogovali, až jsem si říkala, že na koncerty fiXy by to možná chtělo zvláštní fyzickou průpravu. Fakt je ten, že na tuhle věc se reagovalo asi nejvíc, první hitovka je prostě první hitovka a sám Márdi vypadal hodně spokojeně a usmíval se a "děkoval moc". Následovaly songy "Burlaki", "Pohyb-oheň-šluk a dým", "Kostel - Biohazard - Macdonald", kde si na začátku Pítrs obešel bicí a hrál na ně chvíli taky "zvenku" a kde pasáž "my máme všechno co chcem, my máme dobrou náladu" zpívali opět úplně všichni a Márdi nechal publikum zpívat taky samotné a patřičně si to užíval a dobrá nálada byla v tu chvíli prostě všude. Přes "Jamese" a "Otužilce" (osvěžení v upoceném sálu?) jsme už u čtrnácté věci v pořadí - "Nina", která je o slečně zřejmě příliš zahleděné do svého vzhledu a stejně tak jako Nina "cejtí svoje tělo" ,cítí ho tak asi úplně všichni nejen v kotli, ale vůbec všude pod pódiem, kde je řádně našlapáno a nahuštěno. Následuje "Letadlo", "Huny Bunny" a pomalí "Ledňáčci", při kterých se na pódiu začne ploužit holčičí pár a v různých obměnách tak nebezpečně blízko Mejna na prostoru většinou určeném jen kapelám setrvá víceméně až do konce koncertu. Osmnáctá v pořadí je věc "Domácí motokrosař", song vybraný na vyvedený klip k druhé desce. Tady se na chvíli holky z pódia vzdálily, škoda, zrovna refrén "jsi úplně jiná bohyně" by jim šel skvěle k oblečení. Další na řadě jsou "Drogový večírek", "Lunapark" a moje oblíbená "Letní tlení", která živě vyzní méně letně a v dobrém slova smyslu i méně unaveně než z desky, ale i tak je krásná. Holt fiXa na koncertech není nic pro romantické duše, jejich vystoupení jsou prostě jedna palba za druhou. Frontman ohlašuje poslední věc - naraplou "San Piego", možná ten přívlastek "poslední" probudí decentně pohasínající publikum (aby ne, po víc jak dvaceti peckách!) zase k životu, všichni paří a paří a paří, protože tahle věc je prostě nátěr, jak se sluší a patří .

Kapela samozřejmě přidala. Jako první "přidaná" zazněla "1982", která nesmí vzhledem ke smutným okolnostem, o kterých se moc nemluví, ale do kterých už je spousta spřízněných duší zasvěcená, chybět nikdy a nikde. Tradičně ji začíná jen Márdi s kytarou, kapela se přidává postupně. Povedeným na rok v názvu odkazujícím textem připomene dobu dávnou minulou, kdy jsme byli ještě malý píva (a kdy se narodila starší část "fixího" publika) a jde se dál. U "Štěstí Jimi Dixona" z druhé desky mě tak napadá, kde asi bude dneska prodejnost nového alba. Když jsem s Márdim o desce mluvila naposledy, bylo to číslo 147, to bylo ovšem CD na světě asi týden a mluvili jsme o nosičích prodaných jen na koncertech. Hm - dneska to už bude asi o pár tisíc víc... Při "Lorenové" už bylo na pódiu kromě kapely fakt docela dost lidí včetně Lukyho z Letů mimo, který při "už vážně posledním songu" "Uganda" skákal střídavě po pódiu, do lidí a po muzikantech. Nebyl to poslední song. Lidi prostě dneska fiXu ne a ne pustit, takže se přidávalo podruhé. Zazněla ještě "Krasojízda", Márdi po jejím konci líbá kytaru, tleská za ohlušujícího řevu lidem a s lidmi. Kapela odchází a Pítrs "doexhibovává" za bicími. Ani tohle ovšem není konec. Hlasitý pískot a zpěv refrénu z "Kostel-Bio-McD" z publika donutí kapelu znovu naladit a přidat potřetí. Atmosféra k nezaplacení, naprosto super publikum. Ten, kdo teď odchází, jsem bohužel já, protože už je krátce před dvanáctou a vidina, že se budu plácat dvě hodiny noční MHD a priori s mojí novou infekční kámoškou (která mimochodem skolila a na poslední chvíli doma upíchla i mého kamaráda s mým půjčeným foťákem - proto jste taky bez fotek z koncertu) mě nutí ochudit vás o (možná) poslední přídavek. Nezlobte se, fakt mi bylo blbě a nezměnil to ani tenhle skvělý a energií nadupaný koncert, určitě jeden z nejpovedenějších kousků mojí oblíbené kapely.

Vypsaná fiXa a Chocolate Jesus, Futurum Music Bar, Praha, 23.10.2003