Nelly Furtado a Shawn Mendes dominovali druhému dni Szigetu, v kouzelném Magic Mirroru propukla nezapomenutelná queer show plná lesku a energie

10.08.2025 09:36 - Eva Strnadová | foto: Universal Music

Na druhý den Szigetu se město probudilo do sluncem zalitého dopoledne, kdy tramvaje směrem k Óbudai ostrovu zaplnily davy hudebních nadšenců s barevnými náramky na zápěstí a batohy plnými festivalového vybavení - nechyběly v nich opalovací krémy, lehké pláštěnky, třpytky a lahve s vodou.

Live: Sziget festival - den druhý

místo: Óbudai island, Budapešť, Maďarsko
datum: 7. srpna 2025
vystoupili: The Beaches, Caity Baser, Balu Brigada, Nelly Furtado, Shawn Mendes, Noga Erez, Justice, a spousta dalších

setlist The Beaches: Cigarette, Takes One to Know One, Touch Myself, Me & Me, Kismet, Last Girls at the Party, What Doesn't Kill You Makes You Paranoid, Everything Is Boring, T-Shirt, Did I Say Too Much, Shower Beer, Jocelyn, Fine, Lets Get Married, Edge of the Earth, Blame Brett

setlist Nelly Furtado: Eat Your Man, Give It to Me, Do It, Say It Right, Get Ur Freak On (Missy Elliott cover), Powerless (Say What You Want), Floodgate, Try, All Good Things (Come to an End), Broken Strings (James Morrison cover), Turn Off the Light, Hot n' Fun / Morning After Dark, I'm Like a Bird, blue (yes, I love you) (YellowStraps cover), Manos al aire, Força (contains elements of "Lambada" by Kaoma), Sexy movimiento, Love Bites, Promiscuous, Maneater (with The Beaches)

setlist Shawn Mendes: On the Road Again (Willie Nelson song), There's Nothing Holdin' Me Back, Wonder, Treat You Better, Monster, Lost in Japan, Isn't That Enough, Heart of Gold, Señorita (Shawn Mendes & Camila Cabello song), Ruin, Never Be Alone, Mercy, Youth, Stitches, It'll Be Okay, If I Can't Have You, Why Why Why, In My Blood

První větší dav se shromáždil u hlavní stage na The Beaches, kanadskou indierockovou čtyřku, která si od prvních tónů získala srdce přítomných. Jordan Miller a spol. hráli s lehkostí, ale zároveň s postojem tady jsme a berte nás vážně. Duhové vlajky vlály jak na pódiu, tak v publiku, koncert se proto stal spontánní oslavou LGBTQ+ komunity. Zvuk byl ostrý jako čerstvě nabroušená kytara, refrény nakažlivé a pohled do davu prozrazoval, že nejedna kapela z line-upu by mohla této partě závidět tolik energie v tak brzkou hodinu.

Na vedlejší scéně se mezitím připravovala Caity Baser, britská zpěvačka a songwriterka, která se nebojí míchat pop, r'n'b a internetový humor. Působila jako vítr, který proletí mezi lidmi, zanechá v nich smích a pak je roztančí. Její písně o trapných rande, nesplněných očekáváních a každodenních absurditách fungovaly jako generátor dobré nálady. Publikum reagovalo na každý její úsměv a drobné improvizace mezi skladbami hlasitým křikem.

Pak přišel čas na Balu Brigada - novozélandskou kapelu, která na Ostrov svobody přivezla hudbu jako pohlednici z Pacifiku. Funkové basové linky, jemné kytarové vyhrávky a éterické vokály vytvářely pocit, že jste na pláži při západu slunce. Byla to hudba, u které se člověk mimoděk pohupuje, i když má v ruce drink a nohy ho už trochu bolí.

Podvečer patřil jedné z nejočekávanějších hvězd - Nelly Furtado. Od prvních beatů "Powerless (Say What You Want)" bylo jasné, že tento koncert nebude jen průřezem kariéry, ale i osobním manifestem. Nelly v posledních měsících čelila nenávistným komentářům ohledně svého vzhledu, ale na Szigetu odpověděla nejlepším možným způsobem - hudbou a nefalšovaným sebevědomím.

V třpytivém stříbrném overalu ovládla pódium s grácií a odhodláním. Když zaznělo "Maneater", pódium se rozzářilo rudými světly a dav se proměnil v jeden velký taneční organismus. U "Say It Right" nechala publikum zpívat celé sloky a stála tam s úsměvem, jako by nasávala tu energii pro sebe. "I’m Like a Bird" pak vytvořilo moment, kdy i ti největší cynici na chvíli zapomněli na všechno kolem. Zpěvačka mezi písněmi promluvila o tom, jak je dojatá, že může v Maďarsku vystoupit poprvé, a dodala, že hudba je pro ni pořád tou nejsilnější zbraní proti všem předsudkům.

Furtado, která zářila nejen hlasem, ale i sebevědomím, v posledních letech čelí tlaku a již zmíněné kritice kvůli změnám svého vzhledu a tělesné váze. Otevřeně však bojuje proti těmto negativním reakcím a propaguje přijetí těla takového, jaké je, bez ohledu na velikost či tvar. Ve svých veřejných vyjádřeních zdůrazňuje, že nikdy nepodstoupila žádné kosmetické zákroky mimo bělení zubů, a vyzývá k tělesné neutralitě a lásce k sobě samé.

Její postoj tak stojí v přímém kontrastu k praktikám body shamingu, kterému byla vystavena, a její odhodlání podporovat sebevědomí a přijetí pomáhá měnit stereotypy v hudebním průmyslu i mimo něj. Tento rozměr její osobnosti a zkušeností dodává jejímu vystoupení na festivalu hloubku a autentický rozměr, který rezonoval nejen hudbou, ale i silným poselstvím sebepřijetí.

Ve dne byla legenda festivalového života - queer prostor Magic Mirror - místem kulturních diskuzí a setkání, vpodvečer se proměnila v klub nabitý energií, kde se spojovaly houseové a disco beaty s drag performancemi. Neonová světla, úsměvy a svoboda pohybu vytvářely vesmír jiný než zbytek festivalového chaosu - kdo jednou vešel dovnitř, těžko odcházel.

Show drag queen skupiny Queenz "Drag me to the Disco" byla kaskádou lesku, energie a bezmezné radosti. Neuvěřitelné kostýmy, třpytivé doplňky a důmyslné choreografie plynule splývaly s hudební silou a živým vokálem. Každá píseň se stala oslavou individuality a svobody, zatímco kaleidoskop světel vytvářel magický prostor, který diváky vtahoval do pohádkového světa.

Následně vystoupil na hlavní scéně Shawn Mendes s energickou a zároveň intimní show. Jeho setlist zahrnoval řadu hitů, které si návštěvníci zpívali s nadšením od začátku do konce. Koncert otevřela živelná "There’s Nothing Holdin’ Me Back", po které následovaly skladby jako "Wonder", emotivní "Treat You Better" provedená u klavíru, "Monster" či romantická "Señorita", která rozpohybovala celý areál.

Mendes dokázal mistrně přecházet mezi tanečními rytmy a intimními momenty, což jeho vystoupení dělalo dynamickým a zároveň osobním. Publikum se s ním mohlo propojit nejen díky síle jeho hlasu, ale i díky emocionálnímu příběhu, který prostřednictvím hudby vyprávěl.

Jeho set uzavřel song "In my blood" o jeho osobním zápasu s úzkostí. Vyjadřuje momenty, kdy má pocit, že chce vše vzdát, ale nakonec v sobě najde sílu pokračovat dál. Zpěvák tuto píseň napsal jako svou první veřejnou zpověď o problémech s duševním zdravím, které začal prožívat po nástupu slávy a odchodu od rodičů. Text vyjadřuje jeho boj, který je hluboce upřímný a autentický, upozorňuje na to, že i přes tíhu situace v něm není vzdání se v krvi - tedy že má sílu se s tím vypořádat.

Po něm následovala izraelská zpěvačka a producentka Noga Erez, která přinesla dynamický a futuristický hudební zážitek. Její elektronické beaty proplétané s osobními, silnými texty vytvářely kaleidoskop kontrastů. Precizní kontrola zvuků a zároveň živost výkonu, vokální protiklady mezi zranitelností a pronikavostí, všechny tyto prvky držely pozornost posluchačů v napětí. Její vystoupení doplněné světelnou grafikou a efekty nabízelo komplexní zážitek zasahující všechny smysly, který přesahoval tradiční hudební show.

Závěrem je nutno zmínit náročná vedra a všudypřítomný prach, který festivalovému dni dodal pachuť tvrdosti. Mnozí návštěvníci se potýkali s častým dušením a smrkáním, které bylo často barveno tmavým prachem, a nevzácné bylo i krvácení z nosu. Festival se tak stal nejen zkouškou uší, ale i výdrže těla.

Dlouhé fronty před starým mostem spojujícím ostrov s pevninou se ukázaly jako další velký problém. Kvůli bezpečnostním opatřením procházel mostem najednou jen omezený počet lidí, což vedlo k pomalému, téměř hypnotickému pohybu unavených diváků. Fronty vypadaly jako scéna z filmu o zombie apokalypse.

Navzdory těmto překážkám se hudba ukázala jako spojovací prvek, který držel ducha festivalu živého a jednotného. Od energických The Beaches přes hravost Caity Baser, pohodové tóny Balu Brigada, charismatickou Nelly Furtado, emotivního Shawna Mendese až po experimentální puls Nogy Erez - každý interpret přispěl k nezapomenutelnému dni.

Druhý den Szigetu nebyl jen hudební událostí, ale i lekcí vytrvalosti a vzájemné podpory. Právě tato schopnost překonávat výzvy dělá z festivalu unikátní komunitní zážitek, na který se nezapomíná. Hudba i odhodlání spojit se přes překážky vytvořily den, který rezonuje dlouho po posledním tónu a první ranní tramvaji.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY