O lístek na křest nové desky Monkey Business jsem se v redakci musicserveru hlásil s dvouměsíčním předstihem. Avšak neuvědomil jsem si tehdy, že si na sebe pletu příšerný bič - psát o vystoupení skupiny, jejíž koncertní potenciál je do puntíku znám a komentován snad po celičké vlasti, znamená vystavit se nebezpečí, že budu jen a pouze opakovat dávno vyřčené, čímž pádem se veškeré naděje poutavého článku ocitnou tytam. Snad každý, komu jméno šílených Monkey Business něco říká, ví o jejich několikahodinové smršti písní z vlastního i cizího repertoáru, o estrádních forbínách, cizojazyčných výlevech, o nekonečné energii a očividné radosti i spokojenosti na obou stranách. Málokoho překvapí, že naživo Matěj Ruppert a spol. interpretují své skladby zcela odlišnou formou, než na deskách a doslova je převracejí naruby. Že celý ansámbl nastoupí na scénu stylově oděný, ani že při "Saturday Night" uvedou do skoku veškeré osazenstvo, také nikomu dvakrát líčit nemusíte. Veškerá fandící obec to zná, ostatně pokud si "opičky", jak je mnozí familiérně nazývají, na něčem vybudovaly jméno, jsou to právě jejich živé show programy. Naštěstí si Holého formace pokaždé připraví nějaké to dosud nechutnané koření, jímž učiní každý koncert výjimečný - v případě mimořádných představení křtů desek a oslav výročí založení to platí dvojnásob, ne-li vícenásob, a tak jsem příslovečný plamínek naděje originality nechal planout a těšil se na 15. říjen.

Po strop nacpanou Lucernu nechali muzikanti v očekávání příslovečnou akademickou půlhodinku. Mezitím, co pár nedočkavých fanynek zvědavě nakukovalo za pódium halící bílou oponu a v horních prostorách zevloval televizní pejskař Zdeněk Srstka, prostorný parket se svižně plnil. Po opakovaném znění gongů svolávajících přítomné na svá místa sál potemněl a na plátně se rozeběhl klip k prvnímu singlu "Intercooler", který za burácejícího ohlasu publika zaujatým okem sledoval i dvorní režisér kapely Zdeněk Suchý. Tentokrát pomohl natočit příběh popeláře, jenž mezi odpadky nalezne kouzelnou hůlku a, ač může mít, nač si vzpomene, zůstává popelářem. V klipu, který byl inspirován skutečnou událostí, se objeví také Karel Poborský a Aleš Valenta.

Stálejším návštěvníkům koncertů Monkey Business známá funky znělka za blikotu agresivních světel zběsilé kadence na scénu konečně vyhnala sestavu, která, stále ukrytá oponou, ještě jednou sáhla po zmiňovaném "Intercooler", tentokrát živém. Krátce nato se opona neroztáhla, jak si mnozí, včetně mě, mysleli, nýbrž se zřítila na pódium, aby všem vyjevila nažhavenou šestičlennou formaci (kolem deváté se samozřejmě přidal i starý známý Imran Musa Zangi), vyparáděnou v barvami hýřících "igelitových obalech" tradičně šíleného vzezření; nejpovedenější byl, alespoň v mých očích, žlutý dámský komplet Ondry Brouska, který dával na obdiv své tělesné přednosti v sukni a kratičkém sexy tričku.

Hrálo se, zpívalo, tancovalo a samozřejmě také křtilo; něco málo po půl desáté došlo právě k tomu. "Kmotra nemáme, protože kmotři jste vy," prohlásil nekompromisně kapelmajstr Holý, zatímco si pohazoval s pomerančem. Jelikož jeho návrh pozvat všechny na pódium a zničit je, neprošel, vhodil "losovací zařízení" do davu, aby bylo ve věci kmotra jasno. Sympaťák z publika polil přihlížející pod pódiem a posléze i desku šampaňským, načež se vrátil na své místo a uvolnil prostor zlaté desce, jíž kapela převzala s radostí a díky příznivcům. Hlavním důvodem tohoto velkolepého setkání však nebylo ani tolik cákání alkoholu na rozhodně povedené CD-čko, jako samotné vystoupení. To se tentokrát, narozdíl od předešlých dvou křtů, obešlo bez hvězdných hostů. Monkey Business zkrátka chtěli v Praze poprvé zahrát koncert sami - ani Wesley, ani Bullock, ani Bárta s Rolinsovou. A - aniž bych měl něco proti právě zmíněným - myslím, že tu právě zmiňovaní ten večer nikomu nechyběli. Koncert ve vší parádě, na úrovni jak zvukové, tak vizuální, uspokojil naprosto celou Lucernu, takže na navracení vstupného, jež se mělo dle slibu skupiny konat v případě opakovaných selhání, nikdo ani nepomyslel.

Jako nejzdařilejší a nejpůsobivější kousky si dovolím hodnotit rašení husí kůže způsobující "duet" Brouska a Rupperta při interpretaci "Atheism Is Not A Crime", válcujícím groovem útočící "Sweet Masturbation", velmi vyvedený "live kabát" skladby "Compromised" (kytara Oldy Krejčovse mě jednoduše dostala), přetvrdou "Heaven" a vocodérový přednes Romana Holého v rámci "Party Shit" (tentokrát zazněla bez klávesové "hry na vybíjenou" varhaníků Brouska a Holého i Ruppertova masturbačního čísla). Abych nezapoměl, již tradičně donutili MB své fanoušky rozplývat se při přídavcích "My Friends", "Peace Of My Life" a uctít památku Sexy Dancers diskotékovým šlágrem "Slim Jim".

A jakoby nepotěšili dosti přídavky, darovali muzikanti davu dárek, láhev alkoholu, a slíbili účast na následné After Party. Slovy "pánové, děkujeme, s vašimi dámami se do deseti minut setkáme v Lucerna Music Baru," definitivně skončil neopakovatelný, dvě a půl hodiny trvající mejdan nenapodobitelných Monkey Business.

Monkey Business, Lucerna, Praha, 15.10.2003