Narodil se v Británii jako syn skotsko-britského otce a norské matky, už ve dvou letech se ale spolu se svými dvěma sourozenci přestěhoval do Norska. Začínal jako YouTuber, pak se ale na stejné platformě začal koukat na tutoriály a dle nich pak vytvářel první songy. A teď vyprodal Forum Karlín.
Live: Alan Walker
místo: Forum Karlín, Praha
datum: 15. března 2025
support: Erik Mayer
Úvodní fotografie je ilustrační, v Praze jsme neměli fotografa.
Pořadatelé tanečního večírku ve Foru Karlín na sociálních sítích i přímo na dveřích oblíbené haly avizovali, že se startuje v osm večer s předskokanem Erikem Mayerem, ve 20:50 následně nastoupí
Alan Walker. Nicméně, když jsem do Karlína s komfortním náskokem zhruba patnácti minut před startem hlavní hvězdy dorazil a očekával, že si ještě chvilku počkám, než norský umělec přijde na scénu, on místo toho už dav pod hlavní stagí dávno ovládal. Co přesně za změnou programu stálo, možná vysvětlí některý z dříve přítomných v komentářích, každopádně odhadem čtvrtina koncertu už v té době prostě byla nenávratně pryč.
Sedmadvacetiletý protagonista na pódiu s řadou osvětlených mnohoúhelníků vystupoval tradičně celou dobu s rouškou a kapucí, velmi si totiž zakládá na své anonymitě. Označovat jej ale za DJe bychom se měli minimálně trochu zdráhat, neboť během předpřipraveného, více než dvouhodinového setu technicky vzato nic moc nemíchal. Dokonce už se ani neobtěžoval hrát na nás divadlo s hlavovými sluchátky, jako to dělá
David Guetta a mnozí další, a prostě jen většinu času za stolem poskakoval.
Program večera, stejně jako na jiných zastávkách aktuálního turné, rozdělil na čtyři části. Každou z nich uvozovalo futuristické video (oslovující jeho fanoušky jako
"walkers"), v němž umělá inteligence v dystopickém světě bojovala proti lidem podobně, jako to na svém posledním turné ukazovali metalcoristé
Bring Me The Horizon. Nejzajímavěji z těchto předělů působila druhá část, kdy jsme se jako v on-rail střílečce projížděli po kolejích jednou z možných budoucích podob světa. Především se tím ale vystoupení přehouplo do své nejpovedenější části.
Zatímco v úvodu Walker prostě jen pouštěl singly typu "Ignite", remix "Move Your Body" od
Sii, "Give Me Everything" od
Ne-Ya či "Alone, Pt. 2" s vokály
Avy Max a do toho svítily všechny možné lasery, jiskry nebo plameny, ve druhé části večera se na pódiu zjevila dvojice vokalistů. Alan Walker v ní hrál pouze instrumentální podklady ke svým hitům, zatímco zpěvačka
Anne Gundrun a zpěvák
Robin Packalen se střídavě nebo i společně starali o vokály.
Mimo jiné tak s jejich pomocí zazněly například songy "Avalon", "Alone" nebo "Darkside" v případě devětadvacetileté Norky, které poklonu složil i frontman legendárních
A-ha Morten Harket, a "Heading Home", "Tired", "Hero" či "Dust" v případě šestadvacetiletého salta metajícího rodáka z Finska, kterého můžete znát i pod jeho zkráceným jménem Robin.
Takto doslova oživených singlů zaznělo v průběhu večera daleko víc, vůbec nejhezčí zážitek ale vzniknul, když se oba zpěváci spojili, jako to udělali například v "All Falls Down", "Who I Am" či v remixu "Legends Never Die" známého ze hry "League Of Legends". I přesto ale pořád zůstává stejnojmenný originál od
Against The Current zajímavější.
Následující třetí a závěrečná čtvrtá část, v níž už dostal prostor zase tvrdý klubový zvuk a nejen housové hity typu "The Spectre", "On My Way" nebo pochopitelně průlomový hit "Faded", sice neurazily, ale po takovém oživení už návrat ke standardně puštěnému setu bez vokalistů trochu zamrzel. Rozhodně ale platí, že když vyrazit na nějaké velké jméno ze všeobjímající škatulky EDM, pak určitě takové, které vám nabídne dlouhý program, v němž naprostá většina songů zazní v plné délce a ještě k tomu se alespoň nějaká část odehraje i do určité míry naživo.
A když to už v roce 2016 dokázal na stejném místě
udělat Kygo, který dovezl tehdy ještě neznámé jméno
Anna Of The North, je fajn, že skoro o dekádu později na norskou superstar navázal i jeho o šest let mladší kolega, který na úplném konci mával s českou vlajkou. Tomu by sice nezaškodilo občas složit i něco výrazně jiného, aby jeho set nabral lepší dynamiku a nešlo pořád jen o přebuzenou euforii hnanou zas a znovu na 100%, i tak ale na už pátou českou zastávku Alana Walkera můžeme s přimhouřenýma očima vzpomínat v dobrém.