Ještě než lidstvo stihla kletba jménem covid, stačili Skunk Anansie oslavit své pětadvacáté narozeniny báječným koncertem ve Foru Karlín. Tehdy zvládli halu vyprodat. Tentokrát kapacitně o něco menší SaSaZu zcela ve švech nepraskalo, ačkoliv sál se postupně slušně zaplnil. Snad za to mohl i fakt, že kapela se do Česka vracela po třech letech od poslední zastávky v brněnském Sono centru.

Předskakovat původně měla formace Grove, ale kvůli zranění některého ze členů ji musel nahradit kvintet So Good. Dva muži v růžových kuklách, dvě tanečnice a zároveň doprovodné vokalistky a zpěvačka.

Půlhodinka s nimi nebyla špatná, ale po dvou písních mísících punk s moderními příměsmi začalo být zřejmé, že svůj rukopis si ještě hledají. Zvukově připomínali své známější druhy z Londýna Soft Play, které, mimochodem, produkce mezi jednotlivými koncerty zahrála.

Skunk Anansie vyběhli na čas po krátkém intru "New Rose" od The Damned, aby svůj set odstartovali peckami "This Means War" a "Charlie Big Potato". Během nich si Skin ještě ponechala objemný svršek (něco mezi kožichem a kabátem). Stejně jako ve Foru Karlín ho ale brzy odhodila, aby jí nepřekážel během energického a fyzicky náročného projevu.

Zpěvačka se totiž rozhodně nehodlala nechat limitovat prostory pódia a hned několikrát se vrhla do útrob fanouškovského kotle, kde se procházela třeba během strhující "I Can Dream". Blízká interakce hlavní tváře s fanoušky, ale i celková elektrizující atmosféra způsobily, že prastará píseň z debutu "Paranoid & Sunburnt" i po mnoha letech přivodila mrazení po těle.

Ne že by první část setu byla nezajímavá, ale právě od tohoto bodu si Skin své fanoušky už nadobro omotala kolem prstu. Dynamické hitovky "My Ungly Boy" a "Weak" pak nadšení diváci zpívali s ní.

Skin rozdávala úsměvy, párkrát k přítomným promluvila o podpoře gayů, trans lidí, žen i příslušníků všech barev pletí. Zmínila i nebezpečí fašismu, kterému s diváky vyslala všeříkající fuck. Také se nechala slyšet, že upřednostňuje kupování fyzických nosičů před streamováním.

Především ale excelovala svým vokálem, jenž stále neztrácí nic ze své síly a charismatu. Londýňance s jamajskými kořeny i přes respekt ke zbytku kapely patřila veškerá pozornost, kterou si k sobě strhávala ohromujícím nasazením a sympatickým profanouškovským projevem.

Po skladbě "Tear the Place Up" se muzikanti nakrátko odebrali do zákulisí, aby se vrátili s klasikou "Hedonism (Just Because You Feel Good)", následovanou jednou z nových písní "Cheers". Tu uvedli se sklenkou (zřejmě) vína v ruce.

Jednou z novinek se stala zatím oficiálně neuvedená "Animal". U ní se sice Skin zmínila, že ji hrají vůbec poprvé, ale ve skutečnosti je součástí celého evropského turné. Všechny novinky, včetně singlu "An Artist Is an Artist", fungovaly naživo svěže, moderně a diváci je vesměs hodnotili s nadšením.

Po coveru "Whole Lotta Love" od Led Zeppelin se Skin společně se závěrečnou "Little Baby Swastikkka" vrátila mezi diváky, kdy došla až ke zvukařskému hrazení. Z něho následně za hlasité podpory diváků skočila a nechala se unést po rukou až zpět k pódiu. Samozřejmě u toho nezapomněla perfektně zvládat vokální linku jednoho ze svých největších hitů.

Skin je božská. Jestli o tom někdo pochyboval, koncert v SaSaZu všechny nejistoty rozehnal. Pakliže koncert ve Foru Karlín šel nazvat jako skvělý, otázkou zůstává, jakými superlativy popsat ten aktuální.

Skunk Anansie přijeli v oslnivé formě a svůj set okořenili tak akorát. Zazněly všechny zásadní hity, nové skladby fungovaly výtečně i v konkurenci časem prověřenějších kusů. Hudebníci působili nadšeně a zapáleně a zvuk v klubu se podařilo skvěle vyladit. Nadto mezi diváky všech generací a kapelou zafungovala chemie. Na tyto okamžiky se nezapomíná.