Je až s podivem, jak výrazné mohou být změny mezi dvěma po sobě jdoucími deskami téhož hudebního tělesa. Před rokem a půl jsem na tomto místě psal o albu "Pass In Time" projektu Cales s pocitem keltského bojovníka, který prodíraje se mlhou a houštnatým porostem mýtického lesa oddává se harmonickým zvukům fantaskních ód. Přesně takovou atmosféru bylo lze na desce cítit, doutnal z ní metalový majestát, hymnická monumentalita, dávnověká rozlehlost. Novinka "Uncommon Excursion" jakoby vzešla z jiných rukou, než-li "Pass In Time", jakoby Blackieho políbila múza nikoli archaická, nýbrž prudce moderní, rock'n'rollová.

Asi jste pochopili, že "Uncommon Excursion" bude diametrálně odlišné album, než s jakým nás Cales ponechali naposledy. Přerod v hardrockové uskupení symbolizuje sám obal desky, na němž už není místa pro meditativní, tajemnou krajinu. Celofánový palič je mnohem bližší surreálnu akčních komiksů, koresponduje s válečnou dobou, naznačuje výbušný obsah, který se pod ním skrývá. Mnohem významnější je ale pochopitelně umělecký náboj a ten, jak již bylo naznačeno, v mnohém smazává nit mezi Cales 2001 a Cales 2003.

Jedna z nejdůležitějších pozměněných sekcí je post vokalisty, kde gamballovského DeSeda vystřídal Skuny ze Sad Harmony. Ten se svého dozajista náročného úkolu zhostil grandiózně a pouze potvrdil má slova z recenze desky "Tete-A-Tete", že v něm dřímá ohromný pěvecký talent současné české rockové scény. S jeho pomocí vyplňuje Blackie - na starosti měl nejen kytaru, ale také basu či klávesy - vzduchoprázdno propracovaným zvukem. Cales z "Uncommon Excursion" mají žánrově nejblíže třeba ke Skunyho domovským Sad Harmony, obecně moderní doom-metalová vlna z Moravy jim není vzdálena. Každá píseň je olemována píchavou melodií, jež ovšem bývá podána nejednoznačně, posluchač musí věnovat skladbě trochu ze svého času.

Noví Cales možná překvapivě nelpí na experimentech, zaměřují se na důkladnou práci se známými rockovými možnostmi. Proto výsledný dojem z desky je blízko požitku z čerstvě upečeného chleba - chuť je známá a skoro tradiční, ale zkušenosti a kvalitní práce dokáží i tak běžné jídlo pozvednout do netušených výšek. Přesně taková je "Uncommon Excursion", z níž cítíte nadprůměrné schopnosti zainteresovaných hudebníků, ale především Blackieho skladatelský a aranžerský um. Ví přesně, kdy podpořit Skunyho ženským zpěvem (Zuzana Lipová z Dying Passion), kdy nechat posluchače vydechnout při krátké perkusionistické vsuvce, kdy naservírovat kytarové sólo apod.

Tuhle desku mohu vřele doporučit, neboť skýtá nejedno dobře utajené překvapení, je podpořena více než solidním zvukem a především pravou muzikantskou radostí. Ne snad, že by Cales byli zábavovou formací, to ani v nejdivočejším snu být nemohou, ale z každého tónu je cítit opravdová motivace, skutečná hudba, žádné polovičatosti a triky. Skutečná hudba, pravý rock'n'roll!