Zpěvák Kryštof Michal se svou kapelou brázdí domácí pódia už od devadesátých let, za normální situace by tedy podobně jako Chinaski, Kryštof nebo Lucie mohli touto dobou dávno dělat výroční koncerty k třiceti letům v O2 areně a podobné velkolepé akce. Jenže ze známých důvodů to nejde a patrně se toho už ani nedočkáme.

A tak jsme dnes v situaci, kdy místo plánování výročních vystoupení musel chodit po soudech, věnovat se režii či oblíbenému lyžování a dokolečka všem složitě vysvětlovat, co se mu a kolegům vlastně přihodilo. Každý, komu se v zaměstnání nebo podnikání stalo něco podobného, jistě velice dobře ví, jak únavné je stále znovu a znovu nezainteresovaným osobám rozmotávat to klubíčko informací a předat klíčové sdělení srozumitelnou formou. A především zdokonalovat své vyprávěcí schopnosti tak, aby z toho byla zřejmá fakta a druhá strana neskončila u alibistického "pravda je někde uprostřed". Protože není.

Značka Support Lesbiens sice stále existuje, ale ve své gesci ji má Hynek Toman a s novými kolegy vypouští do rádií jednu písničku za druhou. Oproti tomu všichni ostatní z původní sestavy Supportů už více než dekádu vystupují pod jménem Portless a tvoří výrazně říznější muziku. Lidé o jejich existenci, bohužel, stále moc nevědí.

Pravidelní čtenáři musicserveru a hudebních médií obecně samozřejmě v obraze jsou, nicméně běžní posluchači rádií, kteří si dodneška prozpěvují "Cliché", nikoliv. Přitom by jejich fanoušci, speciálně ti nejstarší, kteří dlouho hlásali, že "Supporti stáli za poslech pouze v devadesátkách", jejich aktuální podobu rozhodně ocenili.

Portless totiž na rádiový formát už od svého vzniku kašlou a společně se stálým hostem, rapperem Henrym D, předvádějí podobnou muziku, jakou ve svých nejslavnějších obdobích hrávali Rage Against The Machine nebo Faith No More - nabušenou, rap-rockovou jízdu s ostrými kytarami a vokální souhrou dvou přes sebe navzájem štěkajících vokalistů.

Třetí album "Recharged" kapele vyšlo po dlouhých sedmi letech od předchůdce "Back" díky kampani na serveru Donio, a jak frontman mnohokrát během večera zmínil, je fanouškům velice vděčný za to, že "si ještě můžou hrát". Přičemž ta radost byla v Lucerna Music Baru klíčová.

Pokud jste také chodili ještě na původní Support Lesbiens před dvaceti a více lety, možná si ještě pamatujete, že jejich koncerty nebývaly vždycky bezvýhradně dobré. Ano, zněly na nich oblíbené balady "Please Look At Me" nebo "Let's Just Sing", které už dnes Kryštof Michal bohužel nezpívá, nicméně z vystoupení jako takových se sice odcházelo se solidním hudebním zážitkem, určitě ale s minimem radosti. Frontman k publiku příliš často nepromlouval a kolikrát šel z pódia cítit spíše chlad. Možná dokonce i naštvanost. Profesionalita a byznys zastínily prosté nadšení z živého hraní a to je přesně to, co se u aktuálních Portless změnilo.

S pokročilejšími léty přišla do projevu skupiny pokora, obrovský vděk a nefalšovaná radost. Nespočítali byste, kolikrát během setu v Lucerna Music Baru zaznělo "Díky". Dost možná jste ani nikdy dříve neviděli Kryštofa se tak často usmívat. Tu euforii jste z kapely doslova cítili a i díky tomu bezmála dvě hodiny utekly, aniž byste měli důvod koukat u toho na hodinky nebo do mobilu. Sehraná kapela střídala novinky se staršími kousky a doslova žila každým momentem.

Publikum složené převážně z pamětníků sice klub nezaplnilo do úplně posledního místečka a třeba takových dvacet fanoušků byste tam ještě nacpali, ale jak často se vám poštěstí vidět kolem sebe skákající čtyřicátníky a padesátníky s rohlíkem od ucha k uchu? Navzdory odšpuntované euforii a rozjetému vlaku frontman stíhal poctivě představovat skoro každou píseň, vysvětloval, že kulicha má na hlavě jen proto, že by mu jinak vypadly z uší sluchátka, a u toho si sám ze sebe dělal srandu.

Objevující a zase v zákulisí mizející Henry D dodával večeru šťávu a přesah, moc mile proběhl i samotný křest v podání vylosované dvojice fanoušků, Jiřího Zahradníka a Lucie Kratochvílové, které na pódiu doplnil kmotr a kamarád kapely, režisér Petr Kolečko. Ten zároveň neplánovaně přivedl na stage i kolegu Jiřího Mádla, kterého prý "potkal na baru u piva". Nutno dodat, že potlesk pro oblíbeného herce a režiséra nebral konce, "Vlny" se evidentně líbily snad úplně každému.

Z hudebního hlediska večer vystoupal k vrcholu hned vzápětí, to když pro aktuální singl "Free Freedom" vzali do ruky mikrofon nejen Kryštof Michal, ale i kytarista René Rypar, rapper Henry D a nadto ještě hostující Daniel Kurz, známý z formací Atari Terror a z Kurtizán z 25. avenue. Takový tlak vygradoval atmosféru k nečekaným výšinám. Škoda jen, že nemohla dorazit i v písni rovněž hostující Aneta Hollandrová (dříve Galisová), která se doma věnovala miminku.

A když už jsme u těch drobných výtek, zmiňme ještě Ryparův zpěv v "Cliché". Nic ve zlém, ale trošku to Kryštofovi kazil. Přesto však taková prkotina nemohla ovlivnit nad očekávání vynikající dojmy z dost možná nejlepšího koncertu, jaký kdy Portless odehráli. Proto nezbývá než dodat apel na čtenáře a dobře jim poradit - zajděte si na ně, dokud zase hrají. Jsou v neskutečné formě!