Stále jedete na plný plyn a hojně koncertujete. Jak to zvládáte?

V rámci mého šedesátiletého působení na scéně jsme letos realizovali mnoho projektů a vyprodaných koncertů jak v Česku, tak na Slovensku. Sice je šedesátka hrozné číslo, ale na druhou stranu si vážím toho, že to se mnou fanoušci tak dlouho vydrželi. Tento rok byl obzvláště náročný, absolvovala jsem mnoho vystoupení doma i v zahraničí a vydala několik různých nosičů. Naštěstí jsem všechno zvládla bez problémů.

Dalo by se říci, že se jednalo o váš rok?

Ano. A budu ho slavit i příští rok, protože jsem sice v roce 1964 zvítězila v soutěži "Hledáme nové zpěváky" v pražské Lucerně, ale má kariéra začala až po maturitě na gymnáziu v Chrudimi. V září 1965 jsem přijala angažmá v Divadle Rokoko, takže v oslavách šedesátky budu pokračovat. A už 4. února mě čeká další koncert v O2 areně, na což se nesmírně těším. Půjde o podobný program jako v červnu, ale s jinými hosty. Můžete se těšit na Báru Basikovou, Vaška Noida Bártu a Tomáše Slavíčka, několikanásobného mistra světa a Evropy v tanci a stepu, který se představí se svým širokým ansámblem.

První show v O2 areně k těmto oslavám jste absolvovala v den svých narozenin. Jaký nejzajímavější dárek jste kdy dostala?

Dostávám spoustu krásných darů, ale letos mě opravdu zaujal dárek od jednoho skalního fanouška, který mi věnoval certifikát s názvem nově vzniklého souhvězdí pojmenovaného po mně. Od vedení O2 areny jsem dostala zarámovanou fotku s přáním a gratulací k vyprodané akci.

Pomyslný dárkem mohla být i Cena Thálie za celoživotní dílo. Co pro vás znamená toto ocenění třeba v porovnání s Medailí za zásluhy či převzetím titulu Zasloužilá umělkyně či zahraničním oceněním za celoživotní díla v Německu a na Ukrajině?

Všech těchto cen si velmi vážím. Ocenění za celoživotní dílo Thálie pro mě bylo velkým překvapením a moc mě potěšilo, že jsem ho dostala doma. Obdobné ocenění za celoživotní přínos kultuře na Ukrajině jsem si převzít nestihla, protože začal covid a hned vzápětí přišla válka. Další podobnou cenu Smago Award! jsem si převzala v Německu v roce 2019.

Letos za sebou máte v podstatě hned čtyři albová ohlédnutí. Začněme pěkně popořádku: jako první vyšla deska tanečních remixů vašich největších hitů "Dlouhá noc (Dance Hits Collection)" ve spolupráci s producentem Markem Vossem. Písně vybíral on, nebo vy? Jak moc jste do úprav zasahovala? Nebo jste mu nechala volnou ruku?

Všech osm písní jsem natáčela znovu. Hudební aranžmá jsou v nejmodernějším stylu EDM. Toto album vyšlo ve spolupráci s Warner Music a s Vaškem Noidem Bártou jsme natočili videoklip k písni "Dlouhá noc", který měl premiéru začátkem prosince. Pozvala jsem si do něj spoustu svých přátel, kolegů a kamarádů z branže, vše se odehrávalo na jedné luxusní diskotéce a šlo o velkou party.

Co bylo záměrem? Oslovení mladší generace?

Určitě.

Co remix zapojit i do koncertu?

Vážně o tom uvažujeme, protože dle ohlasů se CD líbí a na YouTube má video už spoustu zhlédnutí. Dostávám na něj také mnoho kladných reakcí od fanoušků.

Další ohlédnutí přineslo 2LP "Best of the Best", kde najdeme pětadvacet písní. Není to vaše první výběrovka, přijde mi, že už podobná vyšla, jen jste na ni přidala píseň "Dívčí žena" z poslední řadovky. Mám pravdu?

Máte, Supraphon opravdu vydal tento nosič na vinylu. Na dvoualbum se totiž nevešly všechny písně z CD, a tak jsme výběr museli trochu upravit. Ve stejné době vydal Universal reedici vánoční kolekce (rovněž jako LP) a do třetice vyšlo u firmy Radioservis 2CD "Evergreeny", které mapuje průběh celými šedesáti lety a různorodými žánry, které jsem zpívala. Uslyšíte jazz, jazz-rock, soul, rap, lidovky, písničky z muzikálu, operety, filmů, rarity. Tyto nahrávky dosud nevyšly na žádném nosiči.

Koho to napadlo?

S tímto nápadem přišel hudební producent. JUDr. Jan Adam spolu s Janem Fialou, který pracuje v televizi, a měl tak přístup k televiznímu archivu, ze kterého jsme hodně čerpali. Nakonec se nám sešlo takové množství materiálu, že by byl problém vybrat to nejlepší. Toto CD jsme připravovali společnými silami opravdu celý rok.

V jakém žánru se cítíte nejvíc doma?

Samozřejmě v popu, ale ráda si odskočím i do jiných žánrů, což 2CD "Evergreeny" dokládá.

Co nejzajímavějšího na něm můžeme ještě slyšet?

Najdete tam třeba nádhernou lidovou píseň "Dobrú noc, má milá" ve spolupráci s polskou vokální skupinou Vox, dále song "Bulhaři", tentokrát s rapem, různé duety s Karlem Gottem, Jirkou Kornem, Mařenkou Rottrovou a Jitkou Zelenkovou nebo skladbu z operety "Ples v Savoji" s názvem "Tangolita".

Nemrzí vás, že z televize vymizely hudební pořady?

Bohužel, máte pravdu, hudební pořady nechybí jenom mně. Proto mě potěšilo, že tento rok ČT odvysílá nově natočený silvestrovský pořad se spoustou písniček a interpretů.

Líbí se vám jazz, vyrostla jste na Elle Fitzgerald, Oscaru Petersonovi a dalších, měla jste i jazzové pořady v Redutě. V sedmdesátých letech jste vydala velmi úspěšné a oblíbené album (jak mezi fanoušky a jazzmany, tak i mezi kritiky), kultovní jazzrockové "Paprsky" se skupinou Jazz Q, které produkoval frontman Martin Kratochvíl. Jak na tuto dost ojedinělou spolupráci vzpomínáte? Nechtěla byste ještě natočit desku v tomto žánru?

Napadlo mě to již několikrát a co není, může ještě být. Jazzovou hudbu mám ráda a třeba slavné jazzové standardy bych si i ráda zazpívala. Vloni jsem měla příležitost vystoupit na žánrově zaměřeném festivalu v Přerově, moc mě to bavilo, takže neříkám, že bych se pro takový projekt už nikdy neodhodlala.

Další vybočení od popu znamenal počin "Helena zpívá Ježka". Je vám tato klasika také blízká?

Ano. Jde o nádhernou muziku s kvalitními texty. Velmi často jsem ji slýchávala od svého tatínka, který hrál Ježkovy písně s krásnými texty Voskovce a Wericha na klavír. Vybavuji si, že k nám chodily tři dívky v triu, a taťka je učil právě Ježkovy písničky. Slýchávala jsem je tedy často, a když jsem později dostala nabídku od dirigenta Karla Vlacha tyto písně nazpívat, ráda jsem ji přijala, protože jsem tento repertoár díky tátovi uměla nazpaměť.

To se nedivím. Umíte cizí jazyky, zpíváte v nich. V jakém jazyce se vám nejlépe zpívá?

Angličtina, francouzština, italština, němčina, polština jsou velmi zpěvné jazyky, na rozdíl od maďarštiny, ale, budete se divit, i japonština je zpěvná. V ní jsem nazpívala dvě české písně - "Ostrov pokladů" a "Můžeš zůstat, můžeš jít". Dokonce kvůli mně přijeli i japonští experti, aby zkorigovali moji výslovnost. Tato řeč má spoustu vokálů a v písních zní libozvučně.

Některé skladby zpíváte dlouhé roky. Nemrzí vás, že lidé soustředí pozornost především na ně a že bez nich by pro fanoušky koncert nebyl koncertem?

Bez skalního repertoáru by se koncert neobešel, snažím se ovšem setlist doplňovat nejen nově vzniklými písněmi, ale i těmi, které jsem dlouho nezpívala. Jelikož jsem jich natočila přes 1 700, je stále z čeho vybírat.

Toužila jste si někdy napsat text?

To mě nenapadlo, ani v šuplíku není. Tato múza mě nijak nepolíbila.

V repertoáru máte i písně převzaté. Bylo pro vás snazší je zpívat, nebo je naopak lidé srovnávali s originály?

Nesetkala jsem se nikdy s tím, že by převzaté písně publikum srovnávalo s originály, naopak si myslím, že kvalitní české texty, které dostaly, je publiku více přiblížily. Pokud jsem si nějaké skladby vybrala, vždycky takové, které mě nějak oslovily a výrazně se mi líbily.

Jak už jste zmínila, v reedici znovu vyšly "Vánoce s Helenou". Svátečních alb jste také nahrála několik, považujete toto za vaše nejoblíbenější?

Každé z nich je jiné, vánoční písně mají stejně krásný půvab jako Vánoce samotné.

Jak byste tedy popsala "Vánoce s Helenou"?

Vánoce vnímám jako nejkrásnějšími svátky v roce a těším se, že si je opět letos užiju. Jsou pro mě časem klidu a dovedu si je absolutně vychutnat v pohodě a bez práce. Těším se, že se budu dívat na pohádky, že si připravím štědrovečerní tabuli a budu mít čas si vše v klidu nazdobit a provonět. Již s adventem jsem rozsvítila dům i zahradu, kde mám krásné vánoční dekorace, které si s velkou oblibou chodí prohlédnout rodiče s dětmi jak z Řitky, tak z okolí. O Štědrém dnu držíme půst a k večeři budeme mít vlastnoručně uloveného sumce. Celým domem budou znít koledy, vánoční písně i klasická hudba. S manželem nazdobíme stromeček a nesměji chybět ani procházky s pejskem.

Když jsme u těch pohádek, animované verze se letos dočkala "Pyšná princezna". Co byste říkala na to, kdyby v takové podobě oprášili i "Šíleně smutnou princeznu"?

Pokud by to udělali vkusně a hezky, proč ne.

S vašimi Vánocemi souvisí i Lucerna. Opravdu v ní máte se železnou pravidelností předvánoční koncert pokaždé na zlatou neděli?

Ano. Budete se divit, ale letos oslavíme dvacáté výročí předvánoční Lucerny na zlatou neděli. Tentokrát přijali mé pozvání houslový virtuos Pavel Šporcl a skupina 4 Tenoři.

Lucernu máte spojenou se začátky a výhrou v pěvecké soutěži "Hledáme nové zpěváky" před šedesáti lety. Proto se sem i nadále ráda vracíte? Co přesně pro vás toto místo znamená?

Určitě si ráda zavzpomínám na své začátky a nikdy nezapomenu na úžasnou a jedinečnou atmosféru svého prvního vystoupení v Lucerně 27. dubna 1964. Přišla mi fandit celá moje třída z chrudimského gymnázia. Od té doby se sem ráda vracím, protože Lucerna, které sice výrazně chybí prostorné zázemí pro umělce a není to úplně ideální místo pro ozvučení, má i přes tyto nedostatky svoji obrovskou atmosféru. Také proto se sem umělci (i zahraniční) stále rádi vracejí. Je to taková česká Carnegie Hall.

Zajímavý prostor nabízí také Tančící dům, kde probíhá výstava k vašemu výročí s více jak tři sta exponáty nashromážděnými za celou kariéru a podrobně mapujícími šest dekád. Obsahuje prý všechno, co jste za ta léta nasbírala či oblékla. Můžete to upřesnit?

Výstava představuje průřez celé mojí kariéry, každý kostým v ní ztělesňuje některé období, které jsem prožila. Ať šlo o kostýmy z éry Golden Kids nebo třeba šaty ze sedmdesátých let, například ty z festivalu v Tokiu nebo nádherný kostým z festivalu v Sopotech. Lidé tam uvidí také kostýmy z různých televizních pořadů a filmů, včetně pohádky "Šíleně smutná princezna". Výjimečné jsou i šaty z Carnegie Hall - první série od Mirky Talavaškové, následně od Tatiany Kovaříkové, se kterou spolupracuji už více než dvacet let. Nechybí ani výrazný zlatý model z mého vystoupení během Českého slavíka 2023. V rámci výstavy je možno zhlédnout také ocenění, která jsem získala doma i v zahraničí, včetně státních vyznamenání, LP a CD. K vidění je také spousta fotografií a dokonce dva obrazy, které mi namaloval Karel Gott. Vše je doplněno audio a videoprojekcí.

Jedná se o sbírku pouze vašich předmětů, nebo obsahuje i něco od fanoušků?

Od fanoušků mám spoustu krásných a nápaditých dárků, ale ty by se sem už bohužel nevešly.

Probíráte se ráda věcmi z minulosti?

Daleko dříve, než jsme se rozhodli uskutečnit výstavu v Tančícím domě, jsem měla tyto věci už vystavené ve svém domě v místnosti, kterou nazývám Síň slávy. Všechny tyto věci jsme použili a doplnili je. Díky mému vizážistovi Zdeňkovi Fenclovi jsem se poznala s Robertem Vůjtkem, ředitelem Tančícího domu, a byl to právě on, kdo tento projekt spolu s kurátorkou Janou Sommerovou a jejich týmem vymyslel. Velmi mě těší, že tato výstava je navštěvovaná nejen Čechy, ale i zahraničními návštěvníky.

Na jakém nejzajímavějším místě jste kdy vystupovala?

Těch je strašně moc. Brazílie, Kanada, New York, Japonsko, Austrálie, Afrika, celý bývalý Sovětský svaz a Evropa. Co stát, to jiné publikum. Diametrální rozdíl vidím v reakci diváků v Japonsku a v Brazílii. Japonci jsou naprosto studení, během koncertů tleskají sporadicky, takže jsem měla obavu, zda se jim představení líbí, ale na konci mě, k mému překvapení, odměnili frenetickým potleskem - to mi spadnul kámen ze srdce. Naproti tomu Brazilci jsou temperamentní od první chvíle, zpívají, tančí a dávají najevo své emoce. Zkrátka - jiný kraj, jiný mrav.

Zatím poslední studiové album jste natočila před čtyřmi lety, jmenuje se "Tvrdohlavá". Jste tvrdohlavá v osobním i profesním životě?

Někdy trochu jsem - v momentě, kdy si stojím za svým názorem a jsem přesvědčená, že mám pravdu.

Na desce se objevila i skladba "Ženská pomsta" ke stejnojmennému filmu. Co vy a ženská pomsta?

Nejsem mstivá, ale když mě někdo zklame, je to asi navždycky. Dokážu však přijmout omluvu a odpustit.

Vaše písně zazněly v jedné z nejpopulárnějších pohádek "Šíleně smutná princezna", kde jste hrála hlavní roli. Objevily se i v "Noci na Karlštejně" a ve filmu století "S tebou mě baví svět". Nemrzelo vás, že vám v těchto snímcích nenabídli i roli?

Ráda jsem Janě Brejchové a Zdeně Studénkové propůjčila hlas, ale nějak výrazně mě nemrzelo, že jsem nezískala i jejich roli.

Abychom se jenom neotáčeli za minulostí, jak to vypadá s novou tvorbou? Loni jste pro pořad On Air řekla: "S Romanem Holým bych klidně udělala celou desku." Zůstalo to jenom u přání, nebo jste podnikli i nějaký krok k jeho realizaci?

Zatím zůstalo u přání, ale co není, může být. Je to jen otázka času a nápadu.

Jezdívám na festival Rock for Pople, kam si pořadatelé občas zvou i legendy české hudby, vystupovali tam Karel Gott, Petr Spálený, Ivan Mládek a další. Dovedete si představit, že zpíváte před takovým publikem, odlišným od toho, jaké na vás běžně chodí?

Nedělalo by mi to vůbec žádný problém, protože na mé koncerty chodí publikum všech generací.