Dagny nepatří mezi zpěvačky, které by hudební svět zahlcovaly kvanty nové hudby. I když nyní čtyřiatřicetiletá Norka debutovala už v roce 2010 singlem "Things We Never Say", debutové desky "Strangers/Lovers" jsme se dočkali až o deset let později. Včetně spoluprací s jinými interprety však má na triku více než třicet singlů, takže minimálně v její rodné zemi je s ní na koncertech zpívají spousty fanoušků.

Sympatická umělkyně se letos rozhodla vyjet na evropské festivalové turné a podpořila jej druhou řadovkou, ač rozměrem spíše EP, nazvanou "Elle". Viděli jsme ji na Rock for People i na Szigetu a už se nemůžeme dočkat, až ji někdo doveze taky někam dovnitř, kde se její citlivý, čistý a milý pop s posluchači propojí ještě více. Už na festivalových vystoupeních si totiž dokázala během pár písní získat snad každého, kdo třeba jen šel okolo.

Není se co divit. Možná by se jí dalo vyčítat, že se hudebně nijak zvlášť nevyvíjí, ale ono vlastně není ani kam a proč. Dagny své skladby staví na chytlavých melodiích, naprosto dokonalém zpěvu, který vás svými emocemi obejme, a průzračných aranžích, které se nebojí elektroniky ani kapelového kytarového zvuku. Netlačí na pilu, písničky nechává téct přirozeně a cítíte z ní, jak ji hudba baví a že to pro ni znamená víc než dosáhnout jedniček hitparád. Ne že by jí hitparádové úspěchy nějak vadily, ale není ochotná pro ně udělat cokoli.

I na nové desce tak zůstává svá, přirozená a je těžké se do songů jako "Heartbreak In The Making", "Strawberry Dream" či "Same Again (For Love)" okamžitě nezamilovat. Když totiž děláte něco opravdově a ze srdce, je jedno, že se zrovna jedná o naprosto přímočarý pop, který má za cíl vás pouze rozezpívat a zkrášlit vám den.

I když Dagny pochází z Norska, v její hudbě, a tím pádem ani na "Elle", nenajdete i u jejích kolegyň tak typickou melancholii. Její svět je prozářený sluncem, případně se ho jeho paprsky snaží prodchnout. A daří se jí to na jedničku.