Sam Beam, který vystupuje pod pseudonymem Iron & Wine, zůstává indie folkovému kabátku věrný už přes dvě dekády. Ačkoli se rodák z Jižní Karolíny v některých částech "Light Verse" také vrací k tlumenějšímu, akustickému zvuku svých několika prvních desek, disponuje zde neuvěřitelnou vitalitou, která na jeho několika předešlých nahrávkách chyběla.

A nebyl by to Sam, kdyby za sebou nenechal kus poetičnosti. Název "Light Verse" totiž odkazuje k básnickému stylu lehkého verše, často spojovaného s poety, jako byli Edward Lear a Lewis Carroll nebo Lord Byron. Lehká poezie má být humorná, ale zároveň nesmyslná. Znamená to, že se i Beamův sedmý počin nese v tomto duchu?

"Jde o moje první oficiální komediální album! Dělám si legraci...," prozradil muzikant ještě před vydáním. Svým fanouškům tím pádem nasadil brouka do hlavy. Co je vtip a co pravda? Iron & Wine k hudbě vždy přistupoval seriózně, takže lze jen těžko uvěřit tomu, že by se nyní uchýlil ke komediálním prvkům. Dovede si někdo amerického písničkáře představit na pódiu třeba vedle interpreta jako Ty Segall? Sotva. I když by bezesporu šlo o netradiční experiment.

Zpátky ale k nové studiovce. Ta začíná písničkou "You Never Know", kterou zahajují smyčce - svým zvukem ne příliš vzdálené starým rozvrzaným dveřím. Beamův bezmála padesátiletý vokál neztratil nic ze své krásy a místy téměř připomíná Andrewa Birda nebo Josého Gonzáleze s "Cycling Trivilaities". Aranžérsky jde ale o přece jen bohatší a pestřejší dílo: kytary se zde střídají se smyčci a zpěvákův hlas doprovází pozvolné echo.

Mimochodem, víte, že letos frčí country? Tento žánr můžeme slyšet v "Anyone's Game" - skladbě oproti předešlé položce o poznání svižnější. Perkuse v ní trochu napodobují dusot koňských kopyt nebo zvuk kravských zvonů. Skladba pomalu přejde v "All in Good Time", ve které hudebníkovi sekunduje Fiona Apple. I v tomto případě jde o klasickou country. Hlasy obou umělců se v působivém duetu skvěle doplňují. Škoda že Sam pozval Fionu jen do jednoho songu. Ale kdo ví, třeba do budoucna nezůstane jen u ojedinělé spolupráce, protože společně tvoří skutečně silné duo.

V dalším kousku "Cutting It Close" se už Iron & Wine vrací ke svým kořenům a country nechává za sebou. Stopáž tohoto tracku nedosahuje ani tří minut. Zdá se, že jde o jakýsi přechod k pomalejším skladbám, o čemž svědčí následující "Taken by Surprise". Písničkář se zde noří do hlubin zamilované lyriky a kvalitního storytellingu, který mu vždycky šel.

Přesto si moc dobře uvědomuje, že některé z jeho skladeb mohou působit až moc sladce, a tak se rozhodl tuto slabost proměnit ve výhodu. Jako ve "Sweet Talk", v jejíž verších se opakuje myšlenka, že život je vlastně nádherný. "Cítím, jak se to hýbe rychleji / Budeme mít krávu a pak ji vyženeme na pastvu / Modleme se, aby ten okamžik nezabral život, abychom ho zvládli," zpívá v jedné pasáži. A pak že je "Light Verse" jen joke.

Úsměvně vyznívá nejen "Sweet Talk", ale například i "Bag of Cats". Jen s tím rozdílem, že až po několika posleších dojdete k závěru, jestli je písnička smutná, nebo veselá. A nebo ji máme považovat za nadsázku?

Desátá a zároveň poslední "Angels Go Home" se neobejde bez hlasitých smyčců, které znovu podtrhují Beamovu tvůrčí genialitu. Příběh o tom, že všichni dříve nebo později zase najdeme cestu domů, se dá nazvat jednou z nejkrásnějších skladeb od tohoto amerického muzikanta.

Během dvaačtyřiceti minut trvání desky, která nabízí návrat ke klasickému folku a zároveň vyznívá překvapivě současně, nudu prakticky nezažijete. Iron & Wine dokazuje, že má stále co říct. Svěží produkce podtrhuje vřelost jeho vokálu a nadčasovost umělcovy tvorby. Pokud si s "Light Verse" nezíská nové fanoušky, určitě alespoň potěší ty dlouholeté.

Jde o album chytré, odzbrojující a přitom neuvěřitelně lidské. Přesně takové jako život samotný. A jaké poselství v sobě tedy skrývá? Aby se nikdo nebral příliš vážně a občas se zasmál i nad smutnou situací.