Thirty Seconds To Mars (TSTM) v současnosti platí za velkou, ale zároveň kontroverzní ikonu. Rozporuplnost nepřináší samotný projev, ale spíš žánrový přerod, který pod slavnou značkou v poslední dekádě proběhl. Podívali jsme se proto blíže na jednotlivé desky formace a seřadili je od nejhorší položky až po nejsilnější albový milník. Cítíte to podobně jako my, nebo s pořadím nesouhlasíte?

Poslední příčka je bohužel jasná a zřejmě neoddiskutovatelná. Šest let starý počin "America" znamenal definitivní tečku za rockovými kořeny a představoval vstupní bránu do světa syntetického popu. Žánrové přerody přitom mohou přinést i pozitiva - takoví Bring Me The Horizon nebo Imagine Dragons by k tomu uměli říct svoje. Jenže v tomto případě se na desku snesla kritika téměř ze všech stran. Odborníci ani fanoušci nepřijali kolekci moc dobře. Pachuť z vlažných, zoufale nezábavných a bezkrevných písní zůstává přítomna i s odstupem času.

Jako ukázkový příklad uveďme "Dangerous Night" s triviálním textem a naprosto unifikovanou hudební složkou, která ani po desítkách poslechů (pokud je takové množství v silách posluchače) nemůže odkrýt žádný náznak výrazného nápadu, kvality nebo instrumentální obratnosti. Album nabízí tuctový pop a vybledlé elektronické aranže, které sice kopírovaly tehdejší trendy, ale už po pár letech zní omšele. Umělecký i producentský tým v čele s renomovaným Robopopem tentokrát šlápl fakt vedle a výsledkem nebyly jen tristní recenze, ale i zoufalá prodejnost.

---

Vymyslet, jak navázat na skvělý počin "This Is War", trvalo - tehdy ještě triu - celé čtyři roky. Vzešel z toho vůbec první odklon od alternativního rocku, kterým se TSTM do té doby prezentovali. Muzikanti opět využili um protřelého producenta Stevea Lillywhitea a nahrávku pojali velkolepě. Od poměrně odvážných tvrzení s nekonečnými superlativy z úst tvůrců až po koncepční vizuál s promlouvajícím ženským hlasem uvádějícím čtyři tematické celky - dle názvu.

Dokonce i přebal padl do rukou renomovaného umělce Damiena Hirsta, který propůjčil své dílo "Isonicotinic Acid Ethyl Ester". Jenže při tom všem, co se dělo kolem, se tak trochu zapomnělo na to nejdůležitější - samotné skladby. Ty zrovna netryskají originalitou ani nápady. Oproti "Americe" jde ale o ještě velice solidní počin.

---

Loňská novinka "It's the End of the World but It's a Beautiful Day" neskončila vyloženým průšvihem a nabízí určitý posun od do té doby poslední nahrávky "America". Třeba singlovka "Stuck" má znovu k rocku daleko, ale jako popová taneční pecka docela funguje. Disponuje nábojem a tanečním feelingem a zkrátka dokáže strhnout. Stejně jako dobře gradovaná "Life Is Beautiful". Šestá studiovka proto zahrnuje i silné momenty, které obě výše uvedené řadovky nenabízí.

Jenže pak přijde druhá půlka a Leto si tu začne nebezpečně zahrávat s kýčem a hudební vatou. Početná přehlídka producentů na pospolitosti taky nepřidala. Škoda - dobrý start, ale brzký autorský kolaps. Fanouškům zase nezbývá než pár let čekat a doufat, že se příště jejich oblíbenci vrátí v plné formě.

---

Debut jako hrom? Inu, určité náznaky, že za nástroji stojí talentovaní hudebníci, tu byly patrné. Ostatně úplné nýmandy by neprodukovali Bob Ezrin a Brian Virtue. Kapela se na své prvotině odvážně pustila do progresivních přístupů k rockové hudbě, říznuté elektronikou. Kritici je tehdy přirovnávali k takovým jménům jako Tool nebo Pink Floyd.

Fanoušci je zase vydatně podpořili, prodejnost proto postupem času překročila dva miliony výlisků. Jak nyní víme, srovnávání s výše uvedenými vzalo brzy za své, přesto prvotina obstála velmi dobře. Na svá turné si skupinu tehdy pozvali velice populární Puddle Of Mudd, Sevendust či Incubus a jméno TSTM začalo rezonovat (nejen) éterem.

---

Teprve druhé album "A Beautiful Lie" odstartovalo zlatou éru. Bratři se stali skutečnými rockovými modlami, o čemž svědčí nejen dobré kritiky, ale i ohromující prodeje - včetně zlatých a platinových ocenění. Po zkušeném Ezrinovi vsadili TSTM na tehdy mladého Joshe Abrahama, se kterým si sedli co do pestrosti své tvorby a rozkročenosti mezi styly. Společně s My Chemical Romance se v té době těšili z pozice nejrychleji stoupajících hvězd, alespoň v mainstreamových rockových mantinelech.

Dravá nahrávka baví svěží energií, pořádnou porcí silných skladeb v čele s výbornou "The Kill" či titulní epickou "A Beautiful Lie". Rockeři bodovali také tehdy stále ještě moderními hymnickými vokály, výrazně emotivními texty a černými patkami. Navíc Jared Leto už platil za etablované herecké eso, fanynky a fanoušky proto rekrutoval i ve zcela odlišných vodách. Vše fungovalo, jak mělo.

---

Nejdelší, a přesto jediné albové dílo bez slabého místa. Hodinka hitových a nápady překypujících skladeb, které spolutvořily tehdejší rockové trendy. Kapela poprvé odzkoušela producenta Stevea Lillywhitea a také Marka Ellise, známého pod pseudonymem Flood. Dosud se prodalo přes čtyři miliony kopií, přičemž mimořádný úspěch podpořila i epická koncertní šňůra, která se zapsala do dějin. Turné "Into the Wild" vyneslo muzikantům zápis do Guinnessovy knihy rekordů za počet živých vystoupení během jednoho albového cyklu - jejich počet překročil tři stovky.

Písně z této přelomové nahrávky fungují i po více než dekádě a v diskografii skupiny zůstaly nepřekonané. Třeba "Closer to the Edge" dodnes patří k obvyklým adeptům na přídavek a těžko bychom si koncert užili bez "Kings and Queens" či titulní "This Is War". TSTM byli na absolutním vrcholu, na který ale zatím nedokázali navázat.

Jedinou kaňkou na této etapě zůstává spor kalifornské party s labelem EMI, o kterém Leto natočil oceňovaný dokument "Artifact". Právníci vydavatelství tehdy zažalovali TSTM o třicet milionů dolarů za porušení smlouvy kvůli nedokončenému počtu vydaných nahrávek pod touto značkou. Kromě samotného sváru snímek také obecně pojednává o vztazích mezi producenty, vydavateli a umělci. Leto tvrdí, že z obřích zisků z "This Is War" kvůli tahanicím nezískali po finanční stránce vůbec nic. Po té hudební ale ano - vybudovali si ohromný respekt a masivní fanouškovskou základnu, ze které těží dodnes.

---

Jaké songy zahrají Thirty Seconds To Mars na pražském koncertě ve Sportovní hale Fortuna a zda se dočkáme zástupců všech alb, se dozvíme už 15. května. Vstupenky ještě seženete na webech Ticketportalu a Ticketstreamu, jejich cena začíná na částce 1 490 Kč.