Slovenští Billy Barman před dvěma lety doplnili svoji sestavu o ženský prvek - basačku. Letos přidali do diskografie pátou řadovku "Galéria duševného zdravia". Jak pečují o své zdraví a jak postupovali při tvorbě alba? Povídali jsme si o tom s frontmanem Jurajem Podmanickým a bubeníkem Matejem Rumanem.
Z jednoho vašeho rozhovoru jsem pochopila, že nechcete být otrokem hudby v tom smyslu, že se neživíte jenom jí. Dává vám to větší svobodu?
Juraj: Všechno se změnilo. Už se živíme jenom hudbou.
(smích) Pracuji ještě na Grape festivalu, kterému se věnuji na plný úvazek. Našemu Jožovi se narodilo malé
bejby, po patnácti letech skončil v práci a šel na mateřskou.
Matej: Já jsem dal taky výpověď.
Juraj: Ale taky učíš bubny. Naše basačka je ještě mladá baba, která studovala hudební kompozici a učí basu.
Matej: A Jakub je vystudovaný právník, ale živí se hudbou, vyučuje klavír.
© Billy Barman Tady je vidět pomíjivost informací. Platí tedy ještě, že "červené víno je dobré na hlasivky", jak Juraj tvrdí, nebo se i to změnilo?
Juraj: Když mi odešly hlasivky, chodil jsem k panu Edovi Klezlovi na Ježkárnu. Ten povídal, že třísloviny, které se nacházejí v červeném víně, na ně mají blahodárný vliv.
A jaké je "Víno z Tesca"? Mimochodem tahle písnička je taková intimní, jen s kytarou, působí z nové desky nejkomorněji.
Juraj: Seděli jsme v jedné vinárně, ve které rádi trávíme čas, a napadlo to tady Mateje - že nejlepší je víno ze spodních regálů v Tescu, kde najdeš ty nejlevnější kusy. To je taková vzpomínka na jednu malost. Teď už saháme určitě do těch vrchních regálů.
Matej: A ideálně ne z Tesca!
(smích)
Byly přípravy vaší aktuální páté studiovky v něčem významně jiné?
Juraj: Jiná sestava, už dva roky máme novou basačku. Laura je mladý a velmi inspirativní člověk, který nám donesl nový vítr do kapely. Tvoříme víc spolu. Předtím jsme skládali já a Jožko. Například "Víno z Tesca" jsme spolu napsali za dvanáct minut v kanceláři, ale na ostatních už jsme pracovali všichni společně. Zrajeme, stárneme, lehce se nám dělá. Byl to přirozený proces, sice dlouhý, ale myslím, že jsme nevyhodili žádnou skladbu. Co jsme napsali, to jsme dali na album.
V jaké náladě probíhalo natáčení? Předchozí řadovka vznikla v době covidu, že?
Juraj: Jak název "Galéria duševného zdravia" napovídá, reflektuje vše, co se kolem nás děje, samozřejmě. Máme kolem sebe bláznivé lidi, kterým začíná strašit ve věži. Hlavně mladým. Předchozí album se jmenovalo "Zlatý vek", to jsme dost trefili - byli jsme nahoře a cítili jsme se tak, všemu se dařilo, ale pak přišel covid. Toto nás trochu uzemnilo, vrátilo do reality. I nám se dějí v hlavě zvláštní věci, je to proto trochu také o nás.
Odráží název "Galéria duševného zdravia" podstatu alba? Má spojující koncept?
Juraj: Ne. Ten název vznikl po poslechu všech skladeb.
Co vy a duševní zdraví? Poslední dobou je to hodně probírané celospolečenské téma. Jak o svou mentální stránku pečujete?
Matej: Každý člen naší kapely se snaží více nebo méně aktivně sportovat. Já hrávám pravidelně tenis a badminton s naší basačkou Laurou a také běhám. Duri s Jožim také běhají, Jakub je vášnivý cyklista a myslím, že vícero z nás má za sebou i psychoterapie.
© Billy Barman Máte zajímavý obal desky. Jaké je jeho poselství a historie vzniku? Fotili jste se, jak šplháte po laně?
Juraj: Ano. Jsme takoví průzkumníci. Zkoumáme, co se děje kolem nás. Lezeme lidem pod kůži, do uší a tak.
Matej: Chtěli jsme, aby byl obal drzý, aby vyčníval a lidé si ho všimli. Marie Magdaléna. Vymyslel ho náš grafik, art director Damian Pastirčák. Přišel s konceptem - říkal, že se mu k albu hodí výrazná tvář ženy a lidi, kteří se po ní škrábou. Nemohli jsme nesouhlasit.
Užili jste si srandu?
Matej: Jasně. Trošku tam smrděla chobotnice, která je uvnitř bookletu. Takže to focení mělo rybí pachuť. V bookletu je ještě kytice, po které lezeme. Pokud nám z tohoto zážitku zůstane nějaká asociace s vůněmi, bude to určitě rybina.
Kombinace ostrých barev červené a zelené v písmu na mě působí trochu agresivně.
Matej: Tak to cítil Damián, do toho jsme mu moc nekecali.
Juraj: Když to vidíš dohromady, dává to celé smysl. Písmo sám kreslil, on si rád přidělává práci. Když jsme vydávali minulé album, svařil nám žebřík, který měl světelné stupínky.
První skladba na předchozí nahrávce "Zlatý vek" byla "Doba doba". Řekli jste, že vznikla v kanceláři Grape festivalu v nočních hodinách, když odešli zaměstnanci a došli muzikanti s lahví vína. Jak to bylo nyní?
Matej: První vznikla "Zero", právě basačka Laura přišla s tímto nápadem. Na jednom hotelu v Trenčianských Teplicích jsme vymysleli a nahráli demo.
Billy Barman
Slovenská alternativní rocková kapela z Bratislavy vznikla v roce 2008 kolem Juraja Podmanického a Jozefa Vrábla. Billy Barman drží rekord v počtu získaných ocenění Radio_Head Awards udělovaných Rádiem FM. Postupně obdrželi sedm trofejí v různých kategoriích od té pro nováčky a pro koncertní kapelu roku 2009 až po ocenění skladeb "Mladým chýba vojna" a "Doba doba" z let 2015 a 2019. Některým posluchačům se formace vryla do paměti díky spolupráci se slovenským lidovým souborem SĽUK. Letos vydala pátou studiovku "Galéria duševného zdravia".
Měla Laura vliv i na to, že jste uhnuli k elektronice? Co vás k tomu vedlo?
Juraj: Máme tam písničku "S tvojou povesťou", kterou produkovala ona, ta je naklikaná celá. Zároveň rádi posloucháme takovou hudbu.
Matej: Na předchozím albu už se to od kytar přemisťovalo více k elektronice. Teď mi přijde, že poměr zůstal zachovaný.
Juraj: Je to těžké. Když si vezmu kytaru, už toho moc nevymyslím, klávesy jsou mi bližší. Nevím, zda je to nuda, nebo máme s Jožem mantinely, do kterých jsme už narazili.
Ovlivnil kapelu příchod ženského elementu? Potažmo ovlivnil její chlapský chod?
Matej: Ani ne.
Juraj: Lauru je potřeba zažít, pak bys hned pochopila, že je to maximálně v pořádku.
Kdo dělal na produkci? V minulosti jste pracovali s více producenty a hudebníky z domácí scény. Třeba "Karamel" dělal Pišta Kráľovič aka FVLCRVM, The Curly Simon s vámi nahrával aktuální singl "Takáto si/Väzni predstáv" a pojede s vámi jako host na turné.
Matej: Curly je spoluautor písně, ale produkoval ji Matej Turcer.
Juraj: Máme hodně kamarádů, kteří nám posílají hlasovky po nějaké party, ráno, jaké to bylo, jak je bolí bříško, hlavička a co vše musí dnes udělat. Curly to nahrával, dal si
cíčko a nazpíval, narapoval tam dva verše. Říkal, jak by to bylo úžasný, kdybychom to spolu udělali. Tak jsme to udělali.
Matej: Vznikl k tomu i klip, který jsme si s Curlym natočili na
handy kameru sami, když jsme byli na chatě. Na té jsme tuto písničku vymýšleli a nahrávali. Podle mě je v tom obrovský kus pragmatismu. Řekli jsme si, že je blbost vyhazovat deset tisíc euro za nějaký výpravný klip, protože na YouTube se na to nikdo nedívá. O mnoho produktivnější je udělat více klipů za méně peněz.
Juraj: Jedeme na šňůru, proto je to podle mě takové autentické, vypovídající o tom, že jsme kámoši a že lidi s námi takovou atmosféru zažijí.
Matej: My jsme dobrá parta a on je dobrý týpek. Tak jsme si to
šábli. Mě to příjemně překvapilo. Celý víkend byl tvrdý
žúr a bál jsem se, co z toho bude použitelné. S malinkou dušičkou jsme to dali střihačovi a po týdnu nám to poslal. Ve finále je to
wow a takové milé.
© se svolením Billy Barman K písni "Karamel" jste natočili klip na jeden záběr na Grösslingové ulici v Bratislavě. Při jeho natáčení dokonce spadla pouliční lampa, mohlo se stát neštěstí. Věříte, že máte štěstí v neštěstí?
Juraj: Zachránili jsme někomu frakturu nebo auto. Lampa byla zrezavělá. Psi ji očůrávali tak dvacet let, proto zkorodovala. Neměli jsme peníze, a tak jsme chtěli po Lousy Auberovi, ať vytvoří nejlevnější klip, co kdy dělal. Je to jednozáběrovka. Napsali jsme lidem na sociální síť, ať dojdou v devět před jedno bistro, tam jsme jim uvařili červené víno. Bylo to kontraproduktivní, protože někdo už byl
nadrbaný. Na čtvrtý pokus se to natočilo. Poslední byl právě ten s tou lampou, ale další bychom už nedali. Sranda je, že kvůli slow motion jsem se musel naučit zpívat o polovičku rychleji. Nebylo to zrovna
žůžo.
Ušili jste si na sebe bič.
Matej: V konečném důsledku ne, nebyly vymyšlené scény, záběry. Čtyřikrát jsme si to proběhli a bylo to hotové.
Nejenom touto deskou jste poslední dobou žili. Pro fanoušky jste přichystali reedici k desátému výročí vydání vašeho druhého alba "Modrý jazyk". Aby to bylo stylové, vyšel modrý vinyl v limitované sérii 333 kusů. Proč zrovna tato cifra? Zaprášilo se po nákladu?
Juraj: Náš vydavatel je numerolog a miluje taková čísla. Album je modré, lidé ho měli rádi, a tak to vnímáme jako takový malý dárek. Už se po tom skoro zaprášilo.
Čím si vysvětlujete, že posluchače tolik zasáhla píseň "Vrkoče" s lidovým slovenským souborem SĽUK?
Juraj: Na Slovensku je to fenomén. Před osmi lety se lidi zbláznili a folklór začali vnímat ve velkém, najednou byl všude. Jako dítě jsem chodil do folklórního sboru, to mi bylo pět let, proto k němu mám blízko. Ředitelem tohoto souboru byl Juraj Hamar, který je teď na stejné pozici právě ve SĽUKu. Popularitu folklóru si vysvětlujeme tím, že ho Slováci mají rádi, mají v sobě nacionalismus. Během koncertu ve Staré Tržnici v Bratislavě, který jsme dvakrát vyprodali pro dva tisíce lidí, jsme viděli, že spojení funguje, aniž bychom znásilnili folklór. Není to mashup, dvě písničky slepené k sobě. Spojily se dvě scény, proto to poslouchá tolik lidí. S děvčaty ze souboru si dáme pauzu, ale jednou za rok uděláme koncert.
© Billy Barman Říkáš, že jako dítě jsi navštěvoval folklórní soubor. Co ti to dalo?
Juraj: Naučilo mě to bavit se s děvčaty, tolik se nestydím, uměl jsem se jich dotknout, tancovat s nimi, to je podle mě důležité pro dospívajícího chlapce. Stát na pódiu a tolik se nestydět. Mít smysl pro kolektiv a společné tempo. Ale hodně se v takovém souboru pije, má to tedy i svá negativa.
(smích)
V Česku na vás chodí stále více Slováků. Čím si to vysvětluješ? U vaší hudby mi nepřijde, že by byla jazykově nějak svazující.
Juraj: Je to o práci, kterou jsme neudělali na českém trhu. Konečně se do toho chceme pořádně opřít.
Písnička "Vyhovorte se na tmu" pojednává o osobě, která něco provedla a teď se cítí provinile. Je o někom konkrétním? Nebo si do ní každý může dosadit člověka dle libosti?
Juraj: Není o nikom konkrétním. Vypráví o situaci, kterou každý zažil a každý se s ní vypořádal jinak. Možná Curly Simon na něco narážel, když zpíváme o děvčatech, ale my jsme s Jožem šťastně ženatí a máme svoje rodiny.
Album přitom otevírá song "HAD".
Juraj: Je to aktuální téma, protože náš premiér navštívil vaši zemi a udělal tu ostudu, kterou jsme na Slovensku ještě neměli. Proto je věnovaná jemu.
Jak prožíváte a řešíte aktuální politickou situaci u vás?
Juraj: Bratislava drží spolu. Ale tak to je v každém větším městě. Konají se tam demonstrace, dáváme nahlas svůj názor. Chápu, že se nic nezmění, ale je dobré, aby politici u moci věděli, že je tu část populace, která s nimi názorově nesouhlasí.
© Billy Barman A co další písničky, čím jsou specifické?
Matej: "Bude to stačiť?" je moje nejoblíbenější z alba. Nejvíc intimní. Chápu to tak, že vypovídá o vztahu s tvým synem, Juraji.
Juraj: Tak to fakt chápeš?
Matej: Není to o něm?
Juraj: Ne, ale až to řeknu své partnerce Zuzce, bude nejšťastnější na světě.
Matej:
"Stojím nad tebou ako lampa a ty potichu si rastieš" - však je to synovi. Bereme to jako upřímnou otcovskou písničku pro syna.
Juraj: Je to zaměřené na mladé lidi kolem patnácti.
A co již zmiňovaný "Karamel"?
Juraj: Chtěli jsme taneční skladbu, abychom nebyli jako uspávači hadů. Chceme s ní lidi na koncertech rozproudit. Nemá refrén, to aby posluchači přemýšleli nad jejím tématem. Ve finále se zpívá o konzumní společnosti, o tom, kolik litrů ti to žere z Bratislavy do Košic, kolik triček se vyrobí. Snažíme se lidi motivovat k tomu, aby na tohle zapomněli a řešili podstatnější věci.
Do textu jste zakomponovali refrén ve španělštině - "Mi amor te quiero". Řekla bych, že k tomu taneční rytmus přímo vybízel. Budete tento přístup aplikovat častěji?
Juraj: Asi ne. Ale hodilo se nám to.
Na jakém nejzajímavější místě jste hráli?
Juraj: Na Zbojnické chatě, což je přes dva tisíce metrů nad mořem. Nosiči nám vynesli nástroje a hráli jsme tam akusticky pro lidi, kteří tam byli ubytovaní.
Matej: Skvěle se nám hraje na Střeše Radosti. Hráli jsme také na EXPO v Dubaji, to byl zvláštní koncert. Zastupovali jsme tam Slovenskou republiku.
To je super, ne?
Matej: Jasně, ale přišlo nám to tam divné. Vyrazili jsme s paní prezidentkou, což bylo milé. V Londýně to bylo taky zajímavé.
Už jsme nakousli, že Juraj je pořadatel populárního slovenského festivalu Grape, který od roku 2022 změnil útočiště - z Piešťan se přesunul do Trenčína. Jak se nová lokalita osvědčila ? Zvykli si na ni fanoušci?
Juraj: Nejprve huhlali. Trenčín je lepší letiště, nefunkční, staré vojenské, kde jsou jen opravny. Nejsme tam omezováni techniky a radary. Líp se nám tam staví a pracuje. Lidi jsou na místo zvyklí, protože před námi tam jezdili na Pohodu. Nebyl to komplikovaný přesun. Piešťany mají větší ubytovací kapacitu a lidi můžou přejít z areálu do města, na koupaliště, což bylo velmi fajn. Jenže Piešťany se rozlítaly, což je dobře, od toho byly budovány. Festival se koná uprostřed sezony dovolených, sebrali bychom jim dvacet dní provozu, a to je dost. Jiná letiště, kde by se dal festival udělat, u nás nemáme.
© Lousy Auber Každý rok má festival jinou identitu a logo. Není náročné pořád něco nového vymýšlet?
Juraj: Je to fantastická hra, která nás baví.
Máte dokonce i dresscode. Koho to napadlo? Ocenili to fanoušci? A jaká jsou pravidla pro oblékání na letošní ročník?
Juraj: Letošní dresscode jsme ještě nezveřejnili. Čeká nás třináctý ročník, takže to bude celé mystické, strašidelné. Máte se čeho bát. Fanoušci se této hry účastní, ale není to samozřejmě povinné. Každý rok jde o asi nejočekávanější zprávu, kterou zveřejňujeme.
Juraji, v Trenčianskych Tepliciach provozuje vaše rodina malebný rodinný podnik Baske Villa. Hotel získal různá ocenění, vyniká svojí koncepcí. Brunche, grilovačky, letní kino, divadlo, hudební open airy, pátrací hra "Záhada baskervillská", jógové pobyty, firemní akce, hvězdárna, půjčovna kol, hřiště na basket, ping-pong, to vše prý máte a pořádáte. Je to z hlediska provozu náročné?
Juraj: Přišlo nám líto nechat to tam zchátrat, a tak jsme do toho zainvestovali. Věnuje se tomu hlavně moje žena a já jí trochu pomáhám nahnat tam nějaké umělce. Funguje to jako galerie. Je to takový satelit pro městské lidi, kteří chtějí vypadnout na jednu dvě noci a zašít se tam.