MeetFactory přetékalo lidmi. Takhle napěchovaný smíchovský klub běžně nebývá, a to navíc už před začátkem první kapely Induction, která začínala až v osm hodin. Ta měla k dispozici hned čtyřicet minut a celý večer se tak protáhl až do půl dvanácté, což pro dojíždějící mimopražské nemuselo být zrovna komfortní.

Induction jsou docela fajn snaživá parta mladíků, která se zhlédla v tom nejryzejším melodickém power metalu. Začínat o třicet let dříve, síla jejich skladeb by je vyšvihla mezi špičku. Takhle jen vzdávají hold průkopníkům a mnoho vlastní inovace nepřinášejí.

Ale o tom hudba téhle původně česko-německé, nyní již čistě zahraniční party vůbec není. Technicky to tito muzikanti mají zvládnuté dobře a v refrénech umějí strhnout i ty, kteří se s jejich tvorbou dosud nesetkali.

Druzí v pořadí Saint Daemon by nezatížený posluchač tipoval na německou školu, o to překvapivější jsou jejich kořeny ve švédském Örebro. Zkušená parta vypustila již čtyři plnohodnotné řadovky, včetně loňské "League of the Serpent". Nábojů pro setlist tak má dost.

Zpěvák Jan Thore Grefstad má docela charisma a snažil se získat si fanoušky na svou stranu. To se mu vcelku dařilo, byť se zdálo, že mladší Induction měli ještě o fous přívětivější reakce.

Finská hvězda večera Battle Beast se v očích autora tohoto článku dlouho potácela v průměru. Poslední dvě alba, "No More Hollywood Endings" z roku 2019 a to nejmladší, dva roky staré "Circus of Doom", se jim ale povedla.

Nyní už trochu vousatou novinku stačili českému publiku předvést na loňském ročníku Masters Of Rock, i proto překvapí, že se jim přesto povedlo vyprodat další dva tuzemské koncerty. Že by příště nějaká menší hala?

Battle Beast za ty roky vypilovali prezentaci a frontwoman Noora Louhimo s ikonickými rohy a metalovým kostýmkem je vážně naživo úplný buldozer. Charisma z ní čiší na všechny strany a vokálně předvádí obdivuhodné kreace.

I proto některé studiově ne tak zajímavé songy vyzněly v MeetFactory fenomenálně. Řeč je třeba o mrazivě dramatickém "Armageddon" nebo starším "Straight to the Heart".

Finská úderka si pohrává s mísením metalu s popem, což není špatně. Ostatně skupinám jako Within Temptation nebo Amaranthe to rovněž funguje.

Slabinou večera ale byly momenty, kdy dostaly prostor sóla na kytaru, klávesy nebo bicí a přehrávaly se známé popové nebo metalové melodie. Vyznělo to hodně kolotočářsky, až bylo v tu chvíli posluchači stydno. Koncertu to ublížilo.

Dobrá nebyla ani vložka v podobě zpívajícího basáka Eero Sipilä, který si při absenci Noory střihl cover Eltona Johna "Can You Feel the Love Tonight". Text četl ze zmuchlaného papíru, ale tahle plánovaná vtipná mezihra byla bohužel spíš trapná, i vzhledem k tomu, že formace má za sebou více než polovinu turné, kde píseň hrála.

Ale to jsou spíš drobné výtky. Jinak byli Battle Beast výborní. Výsledku pomohl na poměry klubu výtečný zvuk, dobré světelné efekty a hlavně temperamentní zpěvačka Noora Louhimo. Tahle kapela by mohla mít nakročeno ještě o krůček výše. Chybí jí málo.