Už albový debut "Sami" z roku 2020 byl působivý a na jeho nástupci písničkářka Kateřina Marie Tichá opět urazila kus cesty - jako autorka i jako zpěvačka. Nahrávka "Plamen", natočená s kapelou Bandjeez, kterou zdědila po Davidu Stypkovi, je plná křehkých emocí, podmanivých melodií a půvabné poezie.
Koho by v roce 2015 při poslechu raných tvůrčích pokusů
Kateřiny Marie Tiché na EP
"Otazníky" napadlo, že dnes budeme mít co do činění se zřejmě nejosobitější mladou českou popovou zpěvačkou a autorkou v jedné osobě?
Její talent obnažila výborná prvotina
"Sami" - teprve tehdy, po zhruba osmi letech od vydání singlu "Vzpomínej", si jí všimla Česká hudební akademie a přiřkla jí Anděla za Objev roku. Tichá tím započala zlomové období své kariéry, které se protnulo s předčasným odchodem jejího velkého vzoru a blízkého přítele
Davida Stypky. Spojila se se členy jeho skupiny
Bandjeez a začala postupně nabalovat stále početnější základnu fanoušků.
Rostoucí zájem o její tvorbu i šířící se šeptanda o strhujících výkonech
KMT na koncertních pódiích zapříčinily, že na desku "Plamen" už hudební veřejnost čekala. Stejnojmenný, temperamentní singl jí otevřel cestu i do rádiového éteru, sbírka deseti nových písní však rozhodně není žádnou prvoplánovou snahou zalíbit se všem.
Ve svébytném a oduševnělém pojetí popu rodačky z Vlašimi se odráží nejen její vkus, rozhled a inspirační svobodomyslnost, ale i produkční cit a um Ondřeje Turtáka alias
ODDho. Ten před lety začínal jako rapový beatmaker a pozoruhodným způsobem se vypracoval mezi nejvšestrannější a nejšikovnější mainstreamové producenty v zemi.
Úvodní položka "Ta třetí" vítá posluchače ve svižném, dalo by se říci kabaretním, duchu. Jde o přirozené navázání na kousky ze zmiňované debutové kolekce, která byla protkaná balkánskými rytmy, cikánskou nespoutaností a vůní francouzského šansonu. Kapela v zádech tentokrát zpěvačce umožňuje ještě bohatší a členitější muzikantskou kulisu.
Svou roli sehrál
faktor Bandjeez zejména v detailech: i když se jednotliví členové nezapojili přímo do tvůrčího procesu (do něj Kateřina opět vpustila jen svou kolegyni a kamarádku
Terezu Balonovou), nálada a uhrančivost skladeb často připomíná právě ty Stypkovy.
V aranžích se setkáme s klenutými melodiemi, které díky nesmírně vroucnému zpěvu Tiché a éterickým backvokálům vykvétají do ještě poutavější krásy - jako ve filmově znějícím songu "V horách", který je ve svých výrazových prostředcích tak pronikavý, že obrazy z něj doslova vidíte před očima. V těchto chvílích ožívají vzpomínky na
Anetinu "Trávu" z oceňovaného alba "Na Radosti".
Ve tvorbě Tiché se okouzlující romantika a něha proplétají se silou živlů. Její slovní obraty většinou vycházejí z poetiky venkova a přírody. Příběhy, o kterých zpívá, se odehrávají v kopcích, v peřejích řek nebo za divoké senohrabské bouře, vypravěčku konejší vlci a trhá v nich poslední jablka léta. Skladby jako "Kdo ví", "Budu tu" nebo závěrečná "Znova" vyznívají ve svých výpovědích tak ryze, věrohodně a niterně, že je nelze nazvat jinak než jako čirou nádheru.
Za zmínku stojí také příspěvky dvou neočekávaných pěveckých hostů -
Milana Caise z
Tata Bojs ("Nový dům") a
Štěpána Kozuba ("Znamení"). Oběma jmenovaným písničkám, které patří do kategorie hloubavých a tajemných, mužský faktor sluší, vnáší do nich náboj.
Kateřina Marie Tichá dozrála v mimořádnou osobnost domácí populární hudby. Je volnou pokračovatelkou tradice charismatických zpěvaček typu Anety Langerové,
Jany Kirschner či
Lenky Dusilové, které dokázaly oslovit širokou veřejnost a zároveň potěšit i poučenější publikum. "Plamen", který zažehla svou druhou řadovkou, jen tak neuhasne.