Pop-punk zažívá obrození. Tedy zejména na světové scéně, ale i v našich končinách se v posledních letech zjevilo pár nadějných jmen. Po necelé dekádě se však vracejí i šumperští Koblížc!, kteří byli svého času poměrně oblíbení. Získali Slavíka za Objev roku, měli svůj vlastní pořad na stanici Óčko "Koblížc! útočí" a zahráli si i ve filmu "Můj vysvlečenej deník". V roce 2016 to ovšem zabalili na neurčito. Tohle neurčito se přerušilo minulý rok.

Jak se muzikanti za tu dlouhou dobu hibernace od alba "3+" posunuli? Dospěli? Hudebně se posunuli? Odpovědí jsou hned první sekundy titulní písně, v níž zpěvák Josef Vařeka floutkovským vokálem zpívá rým: "Červená jseš, když jsi zamilovaná, červená je i prdel orangutana." Ačkoliv je skladba nezpochybnitelně chytlavá, snad až návykově protivná a potěší punkově dravé kytary, u textu se posluchač za kapelu téměř stydí.

I další song napovídá, že v případě pop-punku je cizí jazyk občas dobrým ochráncem. Text "Včera jsem se zfetoval, dneska už jsem čistej" není ani cool, ani vtipný, a pokud je životopisný, tak soucit nebudí. Píseň "Včera jsem se sfetoval" (sic!) ani v dalších momentech nenabízí nic než postpubertální rýmy na první dobrou. Oproti titulní skladbě navíc nefunguje ani hudebně a aranž v podobně syntetického ťukání je snesitelná maximálně poprvé.

Co vlastně docela zaujme, je baladická, ryze popová "Nejlepší chvíle", která není autorsky nijak vynalézavá, ale alespoň působí moderně a funkčně. Dobrá je i "Skáču přes kaluže", která však sází na postupy okoukané od Mandrage, které Koblížc! touto písní skoro vzkřísili.

"Mladey" nabídne otřesnou rapovou pasáž v nudných syntetických okovech, kterou vystřídají syrové kytary. Je to docela svěží žánrový mix, ovšem autorsky nevyvážený. Zábavná je oslava jejich rodného města "787" s hostující partou Trocha Klidu. Tady vlastně není co vytknout. Jednoduchý, zábavný text a ryzí pop-punk. Tohle musí na koncertech fungovat.

V druhé půlce potěší i upřímná "Opuštěný Děti", na kterou si muzikanti pozvali žánrově spřízněnou formaci ZakázanÝ ovoce. Opět nejde o žádnou zbytečnou, záměrnou exhibici, ale o využití ověřených postupů, které baví.

Koblížc! nevydali vyložený průšvih. Kdyby si odpustili snahu textově provokovat, což dovede jen zručný skladatel, a zůstat v mantinelech svého osvědčeného žánru, dopadlo by to lépe. Fanoušci žánru si jistě vyzobou některé dobré momenty a vyselektují ty obzvlášť protivné. Vyhnou se tak určité pachuti, kterou "Červená je punk" mimo jiné bohužel přináší.