Pokud vás eponymní debut minul a nevíte, co od méně známého projektu Maxe Cavalery a jeho syna Igora čekat, pak vám napoví skvělý obal novinky "Unhealthy Mechanisms". Přesně takhle se po poslechu více než čtyřiceti minut brutální vřavy budete cítit.

Go Ahead and Die je bezesporu nejagresivnější formace, pod kterou je Cavalerovic famílie podepsaná. Navíc na druhé řadovce táta se synem ještě pořádně přitopili pod kotlem. Překvapivě stojí za většinou autorské práce mladší z rodinného dua Igor Amadeus, který má v krvi evidentně zakódovanou ranou Sepulturu. Její vliv je ze skladeb cítit na hony daleko. Ať už syrovým projevem, nebo specifickým groovem v překotné rytmice, která je jedním ze signifikantních znaků rukopisu brazilské legendy.

Poslech úvodní "Desert Carnage" je jako nečekaný dvojitý boxerský úder. Přijde rychle a nečekaně. A pak už vám jen hučí v hlavě. Otvírák překvapí svou neurvalostí a skvěle zvládnutou produkcí. Ta je totiž ve své syrovosti a nedokonalosti dokonalá. Běsnící nástroje plodí překotné zvukové kakofonie, vazbí a všelijak zlobí, výsledkem je však mistrná pecka. A znovu překvapí jméno autora zvukového experimentu. Pod produkcí je totiž také podepsán Igor Amadeus, působící ještě ve formacích Lody Kong (s bratrem Zyonem) a Healing Magic (s bubeníkem Johnnym Vallesem).

Dobrou práci odvádí i nový bubeník Johnny Velles, který vystřídal Zacha Colemana, kterému zřejmě debut upálil ruce a na další desku se už necítil. Velles oba Cavalery pohání v klasickém thrash metalu "Split Scalp", v ozvěnách prastarých Celtic Frost znějících ve funerální vypalovačce "Tumors" nebo v kosti lámajícím crustu "Drug-O-Cop" s jednoduše úderným refrénem, tak typickým pro Cavalerovic rukopis.

Druhé album od Go Ahead and Die je průjezd cirkulárky sluchovody, ale i přes tu bolest to stojí za to. Není to jen obyčejná žánrovka, která vznikla jen proto, aby slavný tatík ukázal světu i synáčka. "Unhealthy Mechanisms" je precizní a nápadité dílo, za jehož celkovým ksichtem stojí zejména mladý, talentovaný Igor.