Tahle publikace tedy není životopisem ani Miro Žbirky, ani jeho manželky. Ta se o svém původu zmiňuje krátce zezačátku, ale nijak zvlášť se o něm nerozepisuje. Co nejrychlejším způsobem míří ke svému prvnímu kontaktu se zpěvákem, který byl v té době po zisku Slavíka na vrcholu popularity, ale přitom byl pořád svým způsobem plachý.

Žbirková přiznává, že jí odjakživa imponovali starší muži, kteří už věděli, o čem je život. Ale tady to nebyl úplný blesk z čistého nebe. Historka o interview pro školní časopis, které nebylo nikdy uděláno, je dostatečně známá, ale nic nešlo jako po másle a svoji lásku si tihle dva museli vybojovat.

Ale podle hesla "Co nic nestojí, za nic nestojí" bylo o co bojovat a vše nakonec dobře dopadlo. A dál už se rozvíjí klasický vztahový příběh se vzlety i pády, dvěma společnými potomky Lindou a Davidem, jedním nenarozeným dítětem, ale hlavně zážitky, které měly co do činění s hudbou.

Honza Vedral dokázal dát vyprávění protagonistky čtivou podobu, a i když se ani zde samozřejmě nejedná o žádný bulvár, dává Katka nahlédnout pod obroučky brýlí člověka, který na veřejnosti působil velmi sympaticky, mile, uvolněně a vtipně. Lidi, kteří už mají něco odžito, nepřekvapí, že tak jako každý měl i Meky své slabší chvilky, pochyboval o sobě, hádal se s vydavatelstvími o své hity a občas na svou ženu žárlil, i když ta mu k tomu žádné zásadní důvody nedávala.

Vztekal se jen občas, a když, tak to stálo za to. Ale hlavně - na každý sebemenší zdravotní problém si bral prášky, což se později ukázalo jako osudová chyba. Jako umělec a zpěvák nikdy nechtěl, aby ho fanoušci viděli v nedbalkách, nemocného, zesláblého, takže si neustálými kvanty pilulek a neschopností umět si odpočinout totálně zničil imunitní systém. A to ho později stálo život.

Na druhou stranu z tohoto světa odešel ve chvíli, kdy se mu v podstatě všechno splnilo, včetně natáčení ve slavných studiích Abbey Road a koncertů se slavnými muzikanty. Exkluzivita knihy tkví i ve spoustě rodinných fotografií, protože Žbirkovi nikdy nebyli párem, který by se producíroval po červených kobercích a ukazoval na odiv bulváru.

Nejsilněji pak působí úplný závěr textu, ve kterém Katka popisuje svoji současnou roli šiřitelky Mekyho odkazu a písní, protože to je přesně to, co její manžel vždycky chtěl. Aby po něm zůstalo kvalitní dílo, ke kterému se budou lidé vracet. A za nějaký čas, až už tu Kateřina taky nebude, tu zůstane megahit "Katka", o kterém to celé vlastně tak nějak je.