Metallica, Slayer, Megadeth, Anthrax, to je velká čtyřka thrash metalu. Pořadí skupin se samozřejmě u fanoušků mění, nicméně z komerčního hlediska bude vždycky Metallica ta první. A Megadeth ti druzí. Ostatně, chorobně problematický Dave Mustaine kapelu založil na truc potom, co ho právě z Metallicy spoluhráči kvůli drogám, alkoholu a agresivitě vyhodili.

Snažil se, seč mohl, ale až na vrchol se nevyhrabal. Mezi domácí stříbro thrash metalu ovšem jeho formace bez diskuzí patří a alba "Peace Sells… But Who Is Buying?" nebo "Rust In Peace" jsou dones stavební kameny žánru. Co na tom, že jediným původním členem je právě diktátorský Mustaine a muzikanti kolem něj jsou spíše potenciálně nahraditelná, byť kvalitní, stafáž?

Ačkoliv skupině letos vyšla pozitivně přijatá - a jak Mustaine připomněl, i nejlépe umístěná nahrávka od Megadeth v českých žebříčcích - deska "The Sick, The Dying... and The Dead", v setlistu pardubického vystoupení zůstala s výjimkou singlové "We'll Be Back" opomenuta. Možná je to trochu škoda, protože výrazného materiálu nabízí spoustu. Samotný večer byl poskládán jako poněkud nepřekvapivé best of, které stálo na silných albech a nosných písních.

Mustaine úspěšně překonal rakovinu krku, a na jeho hlase se to podepsalo. V Pardubicích si ale vybral silnější chvilku a celý zhruba osmdesátiminutový výstup odzpíval s přehledem. Bezchybná byla i jeho kytarová práce, riffy v "Holy Wars...The Punishment Due" nebo závodní hrou Flatout II zvěčněná "Symphony of Destruction" se už navždy zapsaly do metalové historie.

Les mobilních telefonů, který se při každém z takových songů rozsvítil, budiž důkazem. Samotný frontman byl typicky zamyšlený, pohyb a akci měli na starost druzí dva muzikanti, kytarista Kiko Loureiro a basák James LoMenzo, který v červnu 2022 definitivně nahradil ze sexuálního obtěžování nezletilé obviněného Davida Ellefsona, po Mustainovi druhého služebně nejstaršího člena bandu.

Principál si po překvapivě prázdné stagei jen čas od času popoběhnul mezi mikrofony anebo zasóloval na kraji jeviště. Nepůsobil ale nijak unaveně, spíše dal přednost soustředěnému výkonu před vizuálně chytlavou akcí.

Za zády kapely byla trojice rozměrných LED stěn. Na nich se střídaly úryvky z klipů, dokumentární záběry tepající do všeho válečného zla ve světě i animované sekvence, převážně s maskotem Vicem Rattleheadem v hlavní úloze. Vizuál spíše doprovodný než vyloženě významotvorný, přesto funkční a dynamiku už tak energického koncertu skvěle podporující.

Mustaina už přešly jeho drogové a alkoholové excesy, uražené ego už se asi hojí a v Pardubicích působil jako, pravda, trochu uzavřený, ale spokojený chlapík odvedle. A když se pak na ztemnělém publiku, bez spoluhráčů, po skladbě "Mechanix" ukláněl, byl v tom i kus skromné upřímnosti.

Ve světě, v němž Metallicu omámila vlastní velikost, Slayer pověsili svoje nesvaté řemeslo na hřebík a Anthrax se tak nějak divně zasekli, zůstávají Megadeth poslední poctivci, věrní starosvětskému thrashi, který pomáhali v osmdesátých letech kovat. A ani po letech jejich muzika na relevanci neztratila. V Pardubicích to jasně potvrdili a pomyslně dvakrát podtrhli.