Vystoupení Depeche Mode mělo předem jednu nevýhodu - mělo se odehrávat pod širým nebem, což s sebou vždy nese určité nejistoty. Nedělní předpověď hlásila déšť a před koncertem skupiny se nakonec opravdu spustil prudký liják. Zanedlouho se počasí naštěstí umoudřilo a skrz naskrz promočení fanoušci už jen vyčkávali na své oblíbence.

Depeche Mode přišli na scénu o půl deváté. Přichystanou měli více než dvouhodinovou porci muziky, přičemž show otevřeli skladbou "My Cosmos Is Mine", která zároveň uvádí nové album "Memento Mori". Hned po ní zazněl aktuální singl "Wagging Tongue", který naživo fungoval možná ještě lépe než na desce.

Rozjezd byl sice pomalejší, ale pravověrní fanoušci dávali svou bezmeznou oddanost dostatečně najevo hned od samého začátku. Dobře totiž věděli, že koncert britské legendy bude postupně gradovat a ve finále podlehnou úplně všichni. Kapela ovšem vsadila na jistotu hned vzápětí - desítky let staré vypalovačky jako "Walking In My Shoes" nebo "It's No Good" rozproudily početné publikum už definitivně naplno.

Depešácký koncertní setlist se zpravidla skládá ze tří částí: z osvědčených hitů, několika položek z nového alba a nečekaných kousků. Překvapením se tentokrát stala melancholická "Sister Of Night" z postwilderovské desky "Ultra". Slyšet ji po tak dlouhé době v podání Davea Gahana, a nikoliv Martina Gorea (byť jemu by slušela ještě víc), byl v pozitivním smyslu slova netradiční zážitek. Návštěvníci pražské show si ale možná zazoufali kvůli nezařazení vzácně hrané skladby "Condemnation" se solidním vokálním výkonem Gahana, na kterou měli štěstí diváci několika předešlých evropských zastávek.

S postupným stmíváním se hudební zážitek stupňoval a publikum zpěváka poslouchalo na slovo. Stačil jeho pouhý náznak, aby fanoušci přidali na ovacích či společném zpěvu. Gahan tak často působil jako dirigent udávající směr. Jeho showmanství poté na chvíli vystřídal až statický, ale emocionálně silný projev Martina Gorea. Autor většiny skladeb si jako obvykle střihl svou hitovku "Home" a barovou "Soul With Me" z nové studiovky. Kromě dojatých příznivců ho ocenil i jeho kolega, když mu vysekl poklonu za andělský hlas.

Dvojice nemohla opomenout ztrátu Andyho Fletchera, který byl členem skupiny od jejích prvopočátků. Fletcher vždy zdůrazňoval sílu přelomové nahrávky "Violator" a jako svůj oblíbený track uváděl "World In My Eyes". Za doprovodu projekcí, na nichž se několikrát objevila Andyho tvář, ho formace svému zesnulému parťákovi věnovala.

Také závěr programu vesměs sázel na jistotu, zazněla magická "Stripped" či největší hit "Enjoy The Silence". Hudebníci působili dojmem, jako by se snažili předat co nejvíc, a to nejen vzhledem k finální délce samotné show. Nejeden fanoušek si určitě přál neodtrhnout se od výjimečného okamžiku, který přinesl společné vystoupení dua s dojemnou písní "Waiting For The Night", nebo nechat své ruce vznášet se za zvuků hymny "Never Let Me Down Again".

Při své dvanácté pražské zastávce odvedli Depeche Mode standardně vynikající práci, při níž dokázali opět strhnout masy lidí. A i když názvem aktuální nahrávky odkazují na latinské úsloví memento mori, věřme raději obligátnímu rozloučení Davida Gahana se slovy "See you next time!" Přinejmenším v únoru příštího roku.