Je období dovolených (rozhovor jsme pořídili zkraje léta - pozn. red.). Vím, že rád cestuješ, hlavně po Americe. Kde a kdy jsi naposled byl a jaký je nejzajímavější zážitek, který tě tam potkal?

Naposled jsem se byl podívat v Dánsku, na koncertu Post Malona. Předtím jsem ale dlouho nikde nebyl. Nemám moc čas, rekonstruuju barák po tátovi, takže je toho strašně moc. Do toho kolotoč s muzikou, s dětma, trénováním, ...

Nedávno skončil v médiích hodně diskutovaný fight. Co na zápas Vémola vs. Kincl říkáš? Sledoval jsi ho?

Koukali jsme na to s celou kapelou.

Jak ty sám vzpomínáš na svoje utkání s Vémolou?

Moc dobře ne. Přijde mi, že se mi poslední zápasy nepovedly. S tím Patrikem bylo vidět, že ho natlačí na pletivo a pět kol jsou na něm, Karlos má fakt sílu. Já jsem oproti nim i svalově menší. Nevzpomínám na to rád a nemám rád chytráky, kteří pak píšou na internetu, co jsem měl udělat. Tak ať si tam jdou stoupnout sami a zkusej.

Po bitvě je každý generál…

Obzvláště v Česku jsme na to ultra profíci, kdy u sportovních zápasů sedí pupkáči s pivkem v ruce a radí co a jak.

Takže je super, že Patrik vyhrál?

Jo, hrozně jsem mu to přál. Patrik na to pět let čekal. Musí to být hrozné zadostiučinění.

Další zápas tě čeká?

No, moc to nevypadá, měl jsem zlomenou ruku. Nevím, co bude, teď se soustředím na muziku. Ale trénuju furt.

Den před naším interview jsem byla na předávání cen OSA. Když jsme u těch ocenění, tys na konci roku získal i třetí místo v anketě Slavík v kategorii rap. Těší tě takováto umístění?

Záleží na tom, kdo a jak tu anketu uchopí. Líbí se mi na tom jediná věc, že hlasují lidi. Jestli to je Ein Kessel Buntes, to záleží. Nehaním to, chodili jsme tam s Chinaski, bejvala tam zajímavá společnost. Když to porovnáš s Anděly, tak ty jsou dělané vkusněji, ale zas tam je pražská smetánka a jen tak se tam nikdo nedostane. Je to těžký, jsme na to tady malej rybník. Všichni nadávaj' na všechno a stejně se tam ve finále ukážou.

Když jsme u toho, co říkáš na novou mladou krev v rapu?

Jak co. Za mě vedl v rapu takový ten gangsta rap, ty macho rvačky. Teď je to hrozně o drogách. Víc to řeším, jak jsem táta a přenáší se to na děti. Aby moje dcera ve čtrnácti žrala xanaxy a zapíjela to vínem, nevím… Ale nemůžu to hodnotit, je to jejich generace, čas, i já už si to prožil... Ale třeba takový Viktor Sheen mě baví, věci od ostatních raperů jsou na mě moc uplakaný.

Na jaře jste s Troublegangem odjeli miniturné "Back To The Roots", bylo ve znamení návratu ke kořenům v původní sestavě. Co ti to dalo? Byl to i svým způsobem odkaz na deset let vaší existence?

Nevím, zda se to vázalo přímo k deseti letům, jak už to začalo na podzim. Chtěl jsem se vrátit do klubů. S kapelou se to nevyplatí, nedá se to zaplatit. To by musely být lístky za raketu, a to jsme nechtěli. Tak jsme si dali opáčko starý party a zjistili jsme, že máme několik modelů, jak koncertovat. Když na to přijde, můžeme hrát v komornější sestavě, nebo akusticky - jako bylo kino tour s celou kapelou s hezkým stage designem, což je fajn.

Jednou jsi prohlásil: "Bez kapely už nechci hrát, přijde mi to poloviční." To moc nejde ruku v ruce s tvým snem dělat stand-up - historky, kde bývá protagonista většinou jediným aktérem. Proč právě stand-upy?

Hrozně by mě to bavilo, něco jako kino tour, to byl takový stand-up, ale udělat to pořádně s promítáním. Jeli jsme hrát do Olomouce, já jsem procházel galerii našich ostudnejch vožraleckejch fotek. Neprošel jsem to celý, došel jsem do tří čtvrtin. Bylo by zajímavý udělat jejich promítání a k tomu necenzurovaný povídání.

V půlce května jsi vydal EP "Don't Quit Now". Název je reakcí na co?

Na to, jak jsem chtěl se vším skončit. Znamená to "Teď nepřestávej" a jmenuje se to tak, protože jsem chytil druhej dech.

Ty jsi chtěl skončit?

Nevím, občas se člověk najde v místě, kdy je vyhořelej, neví kudy kam. Myslel jsem si, že mně box pomůže, na chvíli si odpočinu. I ta branže, zákulisní boje, prostě mě to nebavilo. Tak jsem si říkal, že v boxu to bude jiný. Není. Je to všude stejný, protože je to daný lidským faktorem. Otrávilo mě to ve finále stejně. Tenkrát jsem udělal "Zase další pondělí" a od toho jsem se nějak odpíchl. S Wohnoutem jsme se byli podívat ve Švédsku na Lollapalooze. Zahodil jsem svoje dědkovství, svoji pózu, otrávenost. Když jsem vše srovnával, jak se co dělalo za našich mladých let. Spousta věcí od mladých se mi líbila a nějak mě to nakoplo. Každý muzikant si tím projde, že vyhoří, klidně několikrát.

O vyhoření je vlastně již zmiňovaný track "Zase další pondělí", který EP otevírá. Jde z něho depka, je o démonech, vnitřním zápasu. To bylo tvoje první vyhoření?

Podle mě druhý nebo třetí. Jedno bylo, když se dělal feat s Rytmusem, to jsem byl s kapelou na Floridě. Prohlašoval jsem furt, že skončím. A druhý v roce 2011, tam jsem na dlouhou dobu přestal, až s EP "352" se to zase nakoplo zpátky. Je to taková sinusoida, jde to nahoru - dolů, podle mě všude je to stejný, jako v životě. Nikdy se nedaří donekonečna, nikdy není špatně donekonečna…

Proč vlastně na deskách převažují anglické názvy, když zpíváš česky?

Ani nevím, protože mě spousta věcí napadá v angličtině. Ve finále se umím líp vyjadřovat anglicky než česky. Přijde mi, že věci v angličtině mají lepší pointu, než bych to řekl česky. V angličtině to zní navíc líp. Když se řekne "Není čas skončit", přijde mi to jak písnička od Pilarové.

Teď si neuvědomuju, zda máš nějakou písničku v angličtině.

Mám jich spoustu, ale je to ještě z doby krále Klacka. Anglicky jsem rapoval od roku 1997 do roku 2003.

A neplánuješ se k tomu vrátit?

Zatím asi ne.

Na podzim prý plánuješ další desku. Písně z tohoto EP budou součástí menu, nebo se jedná o předkrm?

Ne, to bude úplně nový. Ne že by to bylo diametrálně jiný, ale jak jsem dlouho nic nevydal, vloni vůbec, beru to jako takové poděkování lidem za věrnost, než bude venku album. Zkrátka aby měli co poslouchat.

Předchozí studiovka "Backwoods Bred" byla více žánrově rozmanitá, rap se zde mísí s country či blues. Na novém EP tyto vlivy neslyšíme, spíš jsou zde asi trendové záležitosti. Jak bys ho charakterizoval ty?

Je to moderní rap, protože na minulý desce jsme chtěli udělat louisiánský bažin. To se povedlo, blues a country je tam hodně. Trochu s tím bojuji při přípravě na novém albu, je tam všehochuť. Dělám songy, mám jich hodně. Dělám je podle pocitu, mám country, pomalou, metalovou věc, je tam všechno možný. Tak jsem zvědavej, jak si to všechno sedne dohromady.

Jak se bude dílo jmenovat?

"Cowboys and Dreamers". Aktuálně mám patnáct demáčů, chceme udělat tak třicet a vydat osmnáct.

Proč zrovna tento název?

Hrozně se mi líbí cowboy a country styl, ale ten v Americe, aby si to lidi nepletli tady s Michalem Tučným. Taky jsem věčný snílek. Furt o něčem sním, mám chuť se realizovat. Život je natolik krátký a je škoda ho promarnit.

Svatá pravda. V čem byla tvorba a příprava jiná od předchozí diskografie?

Spíš to šlo vše jako po másle, rychle. Spoustu věcí jsem udělal ve studiu, a to nikdy nedělám. Píšu si většinou doma, kdy si něco zadrnkám a napíšu si k tomu text. Tady to bylo jinak a tvořil jsem na místě.

Co tak najednou?

Nechci, aby to znělo divně, ale asi jsem ve formě. S Marcusem vždycky jezdíme na chatu, kde složíme základ. Jedu refrén a napíšu sloky, třeba do hodiny je to hotový. Samozřejmě pak se to přehraje ve studiu a doladí to Marcus. Ale teď to jde nějak zázračně rychle.

Než ípíčko vyšlo, tak jsi říkal, že by mělo to být rozvodový hippie.

Jojo, říkali jsme, že to bude divorce EP, ale to měl být fórek, nakonec to nedopadlo.

O vztahových trablích je například "Můžeš jít", ve které se zpívá: "Můžeš se sebrat, vypadnout a zase jít."

Je o mým známým, kterého pronásleduje jedna ženská deset let a on se jí nedokáže zbavit. Jakmile si najde jinou, ona si to zjistí a do života se mu vrátí, trošku ho využije, odejde.

Jak z tohoto zamotanému kruhu ven? Co bys mu poradil?

To jsme mu radili milionkrát, aby ji kopl do prdele a vykopl ji z baráku, ze života. Ale těžko se radí zamilovaným. Člověk si na to musí přijít sám…

?Minialbum a celý vizuál i stage jsou laděno do květin, jak už naznačil klip k singlu "Jsem prostě takovej". Není to trochu v rozporu s tím, co jsi říkal v písni "1999", kdes bědoval nad tím, že chlapi nejsou to, co bývali, a spíš se poslední dobou zženšťují? Kytičky, korálky a rap - jak to jde dohromady?

Nepřijde mi to blbý, nosím ženám často kytky jako gentleman. Ale co se týká stage, přijde mně, že dlouhou dobu byl celý vizuál hodně agresivní, válečný, furt tam byly zbraně. Chtěl jsem udělat pravej opak. Když by to dělal Sebastian, tak to bude vypadat prostě divně, měkce. Ale když to přeženu, tak pod horou svalů a agresivní muziky se to schová. Navíc růže mají trny a často se je to podobný jako ve vztazích: i když je člověk zamilovaný, tak vypadá navenek vše krásně, ale spousta lidí nevidí ty trny a může se o ně píchnout.

S jemnou image souvisí i to, že nyní vystupuješ ve světlém oblečení?

Kapela byla all black. Ale vždy mě prudil Party Boy, kdy říkal, že musím bejt jinej a odlišit se. Tak jsem to otočil a je z toho černobílá kombinace.

Když jsme u těch trnů, na plakátu ke koncertu v O2 universu máš trnovou korunu. Cítíš se snad jako Ježíš nebo něco víc? Případně co to má symbolizovat?

Jedná se o hřebíky na trnové koruně. Máma, vychovaná komunismem, se bojí říkat věci na rovinu. Má to spousta lidí v Česku. Marek Ztracený vyprodal třikrát Eden, všichni muzikanti jsou na něj nasraný. Já mu to přeju. Kdy jindy než teď? Kdo by nechtěl mít vyprodanej Eden, a to rovnou třikrát? Přeju mu to, i když jsem spíš já ten, co měl vždycky zášť a byl nasranej, jak kradou nápady, třeba TG family. Teď to má každá kapela. Nebo stage designy. S Hruškou jsme otevřeli dveře lidem, kteří se báli větších hal a mysleli si, že do O2 areny chodily jen kapely typu Chinaski, Kryštof, Kabát. Nikdo to nezkusil a báli se nákladů. My jsme ukázali, že to jde…Mám pocit, že vždy řeknu něco za ostatní, abych jim otevřel oči a ukázal, jak se věci maj'. Ale snese se na mě brutální kritika, kdy to odseru na první čáře. Takže jsem na pranýři, proto ta koruna.

Jsi takový hlas lidu?

To zas netvrdím, byl jsem upřímnej po tátovi, v sedmdesátkách, chartisti. Ti, kdo mohli hrát, museli s komančem fungovat. Táta řekl "Ne", a čtrnáct let nehrál. On byl tak hrdej, že byl ochotnej obětovat nejlepší roky svého života. Jsem hrdej na tátu. Je to něco jiného, ale snažím se aspoň mluvit na rovinu a říkat věci tak, jak jsou.

Když jsme u toho táty, máš doma jeho třetí, ještě nesmíchanou desku. Tu byste prý chtěli s mámou in memoriam vydat. V jaké je to fázi?

Bavíme se o tom roky. Mámu k tomu úplně nechci pouštět, protože k tomu chce přizvat spoustu dalších lidí. Já to nechci, protože vím, že by byl táta nasranej. Ten říkal, že venku se to dělá líp než tady. Chtěl bych, aby to udělal Clint, namíchal to lehce a aby to vyšlo, až na to bude vhodná doba.

Na desce není písnička se Sebastianem, která je jeho prací. Jak vlastně vznikla tato spolupráce? Přece jenom neděláš žádné featy.

Dělám s lidmi, se kterými si rozumím nějakým způsobem a ze kterých necejtím nějakej kalkul. Podle mě jsem snad jedinej, který nedělal nic s Benem Cristovao. Ben je milý, ale vadí mně kalkul, který z toho je cítit - vezmu si Bena a bude to mít velký čísla. Sebastiana jsem poznal skrz Lenku, když byli spolu a s dalšími lidmi na Tomorrowlandu. Zjistil jsem, že je to naprosto v pohodě týpek. Řekli jsme si, že spolu něco uděláme. Takto to mám radši, než když napíšu song a pak s tím někoho oslovím.

Nedávno taky vyšel klip k písni "Napořád", který jsi věnoval pětiletému výročí vztahu s Lenny. Mám to chápat tak, že jsi velký romantik?

Lidi mě maj' zafixovanýho jako zlýho primitivního agresora, ale já jsem velmi citlivý člověk. Rozbrečím se u každé debiloviny. Často s dětmi, to mě všechno dojímá. Asi bych hodně lidí překvapil tím, jak se chovám ve vztahu.

U čeho jsi brečel naposled?

Většinou u dětských pohádek. A často se to týká dětí. Teď mi Emma ukazovala video. S Lenkou jsme ji pořídili koně, jezdí pětkrát týdně. Slíbil jsem jí to, když jí byly tři roky. Když jí to vydrží. A ono jí to vydrželo, tak jsme museli pořídit koně. Ukazovala mi videa, jak se s ním mazlí, k tomu dala hezkou písničku a nějak mě to sebralo.

Kam jezdíte za koněm?

Holubice. Často tam s ní jezdí moje máma, bez ní bych to nedal, jezdit tam pětkrát týdně. Do toho má ještě gymnastiku. Je to hrozná otročina od pondělí do soboty.

Aspoň se nenudí.

Jo jo. Teď je jí deset a začne jí puberta, tak ať radši kydá hnůj, než aby chodila po nákupácích a kouřila. Chodí i dřív spát, protože je z toho unavená. Je tam tři hodiny, krom jízdy se o toho koně stará a čistí ho.

Výraznou skladbou, která je už na albu, je popová "Jsem prostě takovej". To jsi musel asi schytat hejtů, že?

Myslel jsem si to, a paradoxně vůbec. Původně měl track vyjít místo "Pondělí", už byl hotový. Ale pak jsem otočil, protože jsem si říkal, že mě lidi roztrhají. Ale ty lidi to mega baví. Teď jsme hráli na agrofestivalu, kde byli Harlej, Trautenberk, Traktor, mimochodem lidi byli super, milí, vstřícní. Ve finále tam ten den nikdo neskákal, ale toto byl jedinej track, který je prý rozskákal.

Jak ses v tomto stylovém experimentu cítil?

Mně to nevadí. Některý kapely se drží žánru, protože se bojej, že jim opadne sláva, ubydou fanoušci, prachy. Já jsem udělal, co chci. To dělám ale vždy. Udělal jsem to i kvůli tomu, že už nejsem nejmladší. Hodinu v kuse mlátit hlavou je těžký a pak jsem si uvědomil, že nemáme žádný track, na který by si mohly zatančit i ženy. Je to pomyslnou omluvenkou. Jedná se o příběhy, co kolem sebe posbírám. Ale obecně mi přijde, že my chlapi ženy vždycky v něčem zklameme. Nebo se to tak alespoň tváří.

Tak v čem jsi koho naposled zklamal?

Dost často čerpám ze vztahů, jak to probíráme v dodávce. Ale něco tam je ze mě. Jsem cholerik a vím, že to udělám znovu. Vím, vztekám se, říkám si, že to dělat nebudu, ale když mě něco nasere, tak zas bouchnu do stolu. Z podstaty se člověk nezmění, každý máme svoji DNA. Něco jsme podědili po svých rodičích.

Další song "Pompeje" - to bylo město, které bylo zničeno erupcí sopky Vesuv. Co je zde těmi Pompejemi myšleno?

Od roku 2018 jsem se zaměřil na jiný věci - na box. Že jsme vybudovali celý město, které shořelo. Ne, že bych byl línej, vydal jsem pak od tý doby ještě dvě desky, ale že jsem čekal víc. Třeba jsem si myslel, že album "DVA", co jsme udělali s TG, bude bomba. Clint nám říkal, že kdyby to vyšlo v Anglii, bude to na BBC No.1 jako singl. Tak jsem do toho vložil naděje, ale vůbec se tady ty kytary nechytly. To bylo období popu, teď je období punku. Hudba typu Bring Me The Horizon, Limp Bizkit ještě úplně není, asi jsme netrefili úplně dobu. Baví mě tenhle typ muziky, ale nechytlo se to.

Máš nějaké poučení z toho, že do toho nebudeš vkládat tolik nadějí?

To máš pokaždý. "Backwoods Bred", to jsem si říkal, že je hudebně a vizuálně dotažený. Když pomineme můj text, rap, tak jsem se setkal s reakcemi, co psali lidi, které sleduju a dělaj' country v Americe, že je to bomba, jak to dělám, a že máme jet za nimi jim pomoct s trackama. A v Čechách nedostaneme ani nominaci v rapu. Mrzí mě to už jen kvůli Marcusovi, který na tom odvedl skvělou práci. Hudebně z hip hopu je to nejlepší, co tu vzniklo. To není nacvakaný beat, ale každý nástroj je nahraný, od mandolíny po dvacet kytar.

Song "Jebat běžnej život" znamená, že žít obyčejný život je nuda a potřebuješ mít před sebou nějaké výzvy?

Přežívat od pondělí do pátku a těšit se na pivo o víkendu je hrozná škoda. Není to o tom, že někdo má menší nebo větší štěstí. Ale spíš o tom, co chce se životem udělat. Vždy jsem chtěl prožít život tak, že důchod, který jsem si vysnil, prožiju v Americe. Tam si sednu a řeknu si: "Byla to jízda," mám na co vzpomínat. Čas letí šíleně, obzvláště s dětmi, blíží se čtyřicítka. Když pánbůh dá, tak jsem v půlce života a začínám svým způsobem rekapitulovat. Když jdu vyzvednout děti, nepřijdu si jako standardní táta. Ale jako kdyby mi bylo 32 a fun uncle si přišel pro své synovce s neteří, že je přijede povozit na harleyi… Ze života chci vyždímat co nejvíc, co to půjde.

Song "Vrána" s Refewem vypovídá o tom, jaký jsi…

Spíš co lidi povídaj'. Není v tom ale žádná hloubka, je to rap o rapu.

Nemělo by tam být, že jsi spíš bílá vrána, že je jiná, jde proti proudu a vymyká se?

Černá je proto, že nosí špatný zprávy. Když se někde objeví, tak většinou znamená smrt.

Špatnou zprávou pro mnohé může být, že letos nebude TroubleFest. Je to proto, abys dostatečně vyšponoval své fans a došli v prosinci na tvůj koncert v O2 universu?

Nezvládali bychom to připravit, je kolem toho tolik práce, že do toho plánovat festival je fakt peklo.

Co se týká další hudby, tak třeba Lenny má nový projekt s covery od mužských zpěváků a kapel. Ty bys do něčeho obdobného nešel?

Nejsem na tom pěvecky tak dobře jako Lenka. Jako určitě by se dalo předělat nějaký starý country, to je docela dobrý nápad, na který jsi mě přivedla.

Od doby, co jsme se neviděli, sis rozšířil sbírku tetování. Co sis nechal naposledy vytetovat?

Asi na prstech.

Proč zdobí tvůj krk vlci?

Je tam nápis "Wolfpack", TG je takový Wolfpack, taková vlčí smečka. Mám hrozně rád vlky, i když máme doma labradora, toho chtěla Lenka. Vlka bychom s dětmi neutáhli, to je náročný. Líbí se mi jako zvíře, žijou si v lese svým životem.

Ty už za chvíli pojedeš druhou vrstvu.

Teoreticky jo, ještě musím dodělat nohy.

Co by sis nikdy nevytetoval?

Hákový kříž, politické symboly a jméno holky, to se prostě nedělá a nikdy nevíš, kam tě to v životě zavede. Jednou si takhle známý nechal vytetovat svoji holku a při rozchodu vzal žehličku, spálil to a celý to serval.

Minule jsme se bavili o zbraních. Máš nějakou další vášeň?

Furt ten sport, cvičím každý den minimálně hodinu. Je to dobrý. Ve světě je populární body positivity, ale podle mě, když je někdo jako koule, tak na tom není nic pozitivního. Lidi se nepodívají na druhou stranu mince, kdy pak v dospělosti mají kardiovaskulární problémy a trpí klouby. Já sám a moje duše se cítí, odvíjí se od toho, jak vypadám.