Prvotina se vám krapet zpozdila. Měla být na podzim a původně se dvěma producenty. Nakonec vyšla v březnu a podíleli se na ní rovnou čtyři producenti (Enthic, Adam Krofian, Steve Walsh a Boris Carloff). Co se přihodilo, že jste upustili od původního plánu? Chtěli jste to mít pestré?

Vojta: Máš pravdu, původní plán byl skutečně jiný. Chtěli jsme album vydat na podzim roku 2022, nakonec ale vyšlo v březnu 2023. Chtěli jsme s tím být vnitřně spokojeni a to je právě taky jeden z důvodů, proč se na nahrávce podíleli celkem čtyři producenti. Každý z nich se do ní osobnostně otiskl. V prvopočátku jsme o "Two Of Us" přemýšleli jenom jako o vinylu - mělo se jednat o takový producentský dialog Enthica a Adama Krofiana. Tento nápad pak vzal za své kvůli technickým a časovým komplikacím, a tak jsme celý materiál s Enthicem sjednotili tak, aby byl použitelný i na standardní CD jako zvukově ucelené album. Speciální limitovaná série vinylů by pak měla vyjít letos na podzim a měla by být obohacena o pár specialitek.

K písním, které jsme udělali s Adamem a s Enthicem, jsme přidali popově jemný kousek "Knockin’it Out", který vznikl v produkci Stevea Walshe ještě před covidovým blackoutem. Posledním, kdo má na albu svůj podpis, je Boris Carloff (skladby "Loneliness Is Killing a You"), který byl producentem našeho dosud nejúspěšnějšího singlu "You".

S Enthicem jste se potkali na songwriting campu. Byla to prý náhoda - měli jste spolupracovat s někým jiným, ale ten se kvůli covidovým opatřením nedostavil.

Vojta: Jo, tak to v podstatě bylo. V červnu 2021 jsme měli možnost zúčastnit se songwritingu, který v Praze pořádala firma Brainzone. Vymyšlené to bylo moc pěkně, měli jsme spolupracovat s producentem z USA, který nakonec kvůli covidu vůbec nedorazil. Organizátoři se sice celou situaci snažili řešit pomocí online přenosů, ale selhávala technika a také časová pásma byla proti nám. U nás bylo devět hodin ráno a producent v Kalifornii tvrdě spal, neb byla půlnoc. Nakonec jsme ovšem narazili na Enthica, který sice, myslím, nebyl přímou součástí campu, ale měl v tom objektu studio a my jsme mu v podstatě díky organizátorům zaklepali na dveře s prosbou, zda bychom nemohli společně dát dohromady nějaký beat.

Yannick: Ve skupině pro ten den s námi byla zpěvačka Žofie Dares z kapely MYDY. No, a díky našemu spojení s ní a ve finále s Enthicem vznikla skladba "Two Of Us" v takové podobě, v jaké je právě na eponymním albu. Ten song jsem měl napsaný už dlouho předtím, dokonce jsme ho i několikrát nahráli, ale nikdy to nebylo ono. Až Enthic tomu vtiskl ten parádní vibe.

Výsledné dílo vám pokřtili Ivan Hlas a Adam Jánošík. Proč právě tito dva?

Vojta: S Adamem se známe asi od 16 let a naše cesty se za život mnohokrát příjemně proťaly. Naposledy to bylo před pár měsíci, kdy mě Adam přizval do svého projektu LABe. Je to jeho ryze autorská práce a hodně osobní dílo. Dokonce pracoval sám na grafickém designu, který se mu moc povedl, a tak jsem ho požádal, aby nám pomohl s vizuální stránkou alba "Two Of Us". Mimo jiné by měl pracovat i na výše zmiňovaném vinylu. Takhle je tedy Adam spojený s Vanua2.

S Ivanem Hlasem nás pojí taky dlouhodobá známost. Píše pěkné české texty a jeho tvorba mě vždycky bavila. Vašek Zima s ním dokonce hrál.

Překvapilo mě, že od vás těsně před křtem odešel kytarista Roman Helcl. Co bylo důvodem?

Vojta: Roman se rozhodl, že už v sestavě nebude dál působit, a odešel. Pro tento krok si však vybral tu nejnevhodnější dobu. Okamžitě jsme na to museli reagovat a přizvali jsme na křest hosty, kteří nám takzvaně vytrhli trn z paty. Byli jimi Vítek Kopecký, který odehrál většinu koncertu, Adam Krofian, kytarovej zabiják, a na jednu písničku jsme přizvali Jakuba Večeřu.

Klobouk dolů před Vítkem, který se během krátké chvíle naučil celý setlist…

Vojta: Vítek nám skutečně vytrhl trn z paty tím, že přišel, byl schopný se to naučit a nacítit se na vlnu bandu. Strašně moc nám pomohl a moc si toho vážím.

Trošku jsem si myslela, že se z něj stane stálý člen. Nakonec ale máte někoho jiného, jestli se nepletu…

Vojta: Nebyl to vůbec jednoduchý výběr, měli jsme totiž hned několik želízek v ohni. Nakonec jsme se rozhodli pro skvělého kytaristu Honzu Samka. Už máme za sebou několik prvních společných koncertů a musím konstatovat, že nám to na pódiu skvěle šlape.

A jak ten výběr probíhal? Rozhodili jste sítě mezi své kontakty, nebo jste dělali konkurz?

Vojta: V první fázi jsme o konkurzu hodně uvažovali, ale začali se ozývat lidi kolem nás, známí, kteří by nás ani nenapadli, a projevili o to zájem. S každým jsme si zkusili nejen zahrát, ale i probrat, jak má nastavené hodnoty a co očekává, aby se předešlo možnému zklamání.

Na křtu s vámi hrál Vítek Beneš, který předtím z kapely odešel. Vrátil se natrvalo zpět, nebo ne?

Vojta: Nevrátil, ale je to stále náš kamarád. Právě, jak jsme na tom materiálu dělali dlouho a do jisté míry to vzniklo za jeho přítomnosti, tak si to o to samo říkalo. Je vynikající hudebník a bylo skvělé, že tam s námi byl, už jen proto, že na "Two Of Us" je jeho otisk.

Vím, že máte chvíli po křtu, ale nedá mi to se nezeptat: pracujete už na nových věcech?

Yannick: Já pořád tvořím něco nového. Mám nastřádáno hodně materiálu, inspirace chodí pořád, už teď mám dalších třicet písní. Tématem jsou převážně vztahy.

Vojta: Budeme teď asi pouštět postupně nové singly. Ucelený materiál je náročný na výrobu i po finanční stránce. Jsem vděčný za to, že se aktuální deska potkala s kladným ohlasem kritiky. Teď třeba Radiožurnál nasadil "Come Together", což je poprvé, kdy se náš singl dostal do vysílání velké rádiové stanice. Jsme za to vděční, obzvláště v době, kdy je tak nelehké dostat se do éteru.

Je výhoda mít zpěváka cizince, nebo je to naopak na českou kotlinu moc exotické?

Vojta: Výhoda je v tom, že je to lépe zapamatovatelný. Vystupujeme zatím hlavně v Čechách, jsme česká skupina, i když s mezinárodní účastí. Frontmana si lidi přirozeně všimnou víc, než když by byl stejný jako my. Na druhou stranu nás to limituje v tom, že nemůžeme dělat singly v češtině, která je od českých kapel přirozeně žádaná.

Kde se vlastně potkaly vaše cesty, potkali jste se v Nymburce?

Vojta: Když končil Blue Effect, Yannick už v Nymburce žil tři roky. Věděl jsem o něm, že chodí do hospody hrát covery na akustiku a zpívat. Přišel jsem za ním a dlouho jsme si povídali o muzice a našich životních cestách. Tehdy mi taky dal poslechnout svoji autorskou písničku. Byla to světová třída - "Loneliness Is Killing", která je na desce taky.

O vás se od začátku tradovalo, že jste superskupina. Bylo to pro vás přítěží?

Vojta: Pomáhalo nám to v PR. Blue Effect měl obrovskou značku, jméno a daleko lépe se na něj navazuje, než když se začíná úplně od nuly. Sice jsme začínali s nulou, ale s lidmi z branže jsme se trochu či více znali, v tom to bylo jednodušší. Projevili alespoň zájem se na to podívat. Je to určitý stimul, že nemůžeš blbý věci pustit ven, ale to nebyl ani prvotní záměr.

Během sedmi let existence vyšly tři nahrávky, krom desky ještě dvě EP. Vynahrazuje si tím třeba přetlak z dob, kdy jste hráli v Blue Effectu a nové věci nedávali?

Vojta: S Blue Effect jsme dělali v podstatě jen živáky a nové skladby, co se udělaly, byly songy pro film nebo televizi. S Vanua2 je to jiné, tam se dělá pouze autorská tvorba a na nových písničkách si dáváme moc záležet.

Nebyl někdy problém s názvem kapely pro pořadatele? Některým nemusí dojít, že v tom je skrytý odkaz na místo Yannickova původu…

Vojta: Napoprvé to téměř všichni čtou špatně. Pro všechny je to komplikovaný. Ale ve chvíli, kdy jim dojde, co to znamená, tak to chápou. Ale i já sám klidně říkám "Vanua Dva", nevadí nám to.

Co hraní v zahraničí? Jak to s ním vypadá?

Vojta: Rádi bychom, ale jsme v tom na začátku. Zatím nemáme bookera, který by se o to postaral. Snaha o to je, máme kolem sebe lidi, kteří nám s tím pomáhají, ať už se sociálními sítěmi, nebo i s přípravou a agendou kolem bookingu. Jsme jim za to moc vděčni. Teď chystáme song s Yannickovým bratrancem, který žije na Vanuatu. Bude v angličtině, i když jsem si původně myslel, že to bude v kombinaci s jejich jazykem - bislámštinou.

Co krom hlasu přidáte z Yannickova exotického rodiště do hudby? Zapojíte třeba tu zmíněnou bislámštinu?

Yannick: Všichni jsme nějak nastavení, a tím přinášíme do naší hudby každý něco svého. Z toho se pak stává mezinárodní level, mezinárodní kapela.

Vojta: Zároveň to nezní jako vanuatská skupina. Tam téměř všichni hrají reggae.

Bylo těžké se domluvit na žánru?

Vojta: Ne, my jsme ho neřešili. Vykrystalizovalo se to samo.

Ale rodná bislámština se objevuje v duetu "Think Different" s Tonyou Graves, ke které se váže památná historka…

Vojta: Michal Pekárek, náš kamarád, co s námi točí videa, přivedl jednou na náš koncert do Jazz Docku Tonyu, která se na nás chtěla podívat. Yannick jí pak říkal, že na Vanuatu budou volby a že má na toto téma song. Pustil nám ho, byl úplně jiný. Nevěděl jsem, co s tím, ale pak jsme se sešli u bývalého klávesáka Vítka a dali jsme tam dohromady beat. Točili jsme demo písně. Přišlo nám dobrý to udělat jako duet s tím, že by tam zpívala právě Tonya. To byl čtvrtek, domluvili jsme se hned na sobotu. Zádrhel byl, že je v bislámštině, kterou Tonya neumí. Řešili jsme s ní akcenty. Ale bylo to rychlý. Odpoledne jsme k tomu stihli natočit video. Píseň, co měla největší dosah ve světě, tak vznikla za jedno odpoledne.

Jaké problémy byly u vás natolik stěžejní, že jsi na ně chtěl tímto songem upozornit?

Yannick: Máme lidi ve vládě, které respektujeme, ale nevykonávají práci tak, jak by měli (hmm, který stát mi to jen připomíná... - pozn. ed.). Bratranec se zasadil o nezávislost Vanuatu, předtím to byla britská kolonie.