Zpěvačka Vesny si přeje, aby Češi nebrali Eurovizi jako cirkus a bizár

19.05.2023 13:00 - Honza Průša | foto: Milan Vopálenský

Dlouhé roky běží v televizi bizarní cirkus, který se jmenuje Eurovize. To není nálepka. To není výsměch. To je prostě fakt. Vesna se tam dobrovolně přihlásí a tvrdě si tu možnost, stát se členem onoho panoptika, odpracuje. Ale přeje si, aby Češi na cirkus nekoukali jako na cirkus. Vy tomu rozumíte? Já teda ne.
Vůbec nepochybuju o tom, že za každým z těch obskurních vystoupení, u nichž se dekadence mísí s kýčem a nevkusem a jo, dokonce i s hudbou a občas ne úplně pitomou, stojí obrovské množství tvrdé práce. Spousta dřiny a odříkání a potu a snahy vypilovat své číslo k co nejdokonalejšímu líbivému tvaru. K něčemu, co zaujme porotu a prapodivné publikum, které celý ten kabaret sleduje. A shodou okolností to není úplně málo lidí.

Je na každém, jak k muzice přistupuje. Můžete roky objíždět malé kluby, hrát pro pět kamarádů a doufat, že se na ně nabalí další a další a jednou se tou muzikou třeba i budete živit. A tohle není cesta pro každého. Je namáhavá, zdlouhavá, únavná, často ubíjející. Vesna o tom za několik let své dosavadní kariéry něco ví. Ale můžete použít zkratky.

Zkusit uspět v SuperStar, ukázat se v Eurovizi, procpat se do nějakých TV estrád. Upozornit na sebe skrz skandální chování přes bulvár. Můžete balit o třicet let mladší holky, můžete zkusit cokoliv. Ale prosadit se díky SuperStar a pak říkat: "Byl bych rád, kdyby Češi nekoukali na SuperStar jako na talentovou soutěž, ve které jde jen o to mít co nejvyšší sledovanost," je prostě hloupé.

Stejně tak chápu, že každý vnímá hudbu jinak. Používá ji k něčemu jinému. Pro někoho to je jeho letadlo, kterým se vynese do jiných světů a nálad a stavů vědomí, někdo ji poslouchá pečlivě, jako hlavní činnost. Sedne si do křesla, pustí si vinyl a plně se na muziku soustředí. Někdo ji má jako kulisu, někomu pořád hraje v hlavě jeho vlastní radiohead. Pro někoho je to obřad, rituál, mystické spojení s něčím větším. A někdo prostě jde do cirkusu. Chce vidět nablejskaná a těžce vydřená bizarní hudební čísla. Proč ne.

A nedává smysl cokoliv z toho odsuzovat. Proč by zrovna můj přístup k hudbě měl být tím správným nebo lepším? Krása je právě v barevnosti a pestrosti toho, jací jsme. A každá cesta je relevantní.

Když ale Patricie Kaňok Fuxová říká pro Super: "Já doufám, že lidé té Eurovizi dají větší šanci. Protože jsme všichni viděli opravdu neuvěřitelné výkony na světové úrovni a říct o tom, že je to cirkus a bizár, a ohrnout nad tím nos, tak to mi přijde opravdu takový nízký," jde od ní hlavně o neochotu přiznat si, že Eurovize skutečně cirkus je. Se vším dobrým a špatným, co cirkus nabízí. A ona strašně tvrdě pracovala na tom, aby připravila a předvedla dokonalé cirkusové číslo. A jo, byla v tom sakra úspěšná.

Pokud se ale Patricie za účinkování v cirkusu stydí nebo je jí to nepříjemné, byla ta dřina, kterou do toho s ostatními členkami kapely Vesna daly, úplně zbytečná.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY