Výroční koncert ke čtyřiceti letům působení formace Precedens, která prošla mnohými personálními rošádami, zviditelnila pár zpěvaček a pár zpěváků a ostruhy slávy si vysloužila v končících osmdesátkách a následných devadesátkách, mohl být plný sentimentu. Ale opak byl pravdou, byť na dojemné okamžiky také došlo.

Martin Němec, akademický malíř, spisovatel, hudební skladatel, muzikant a hlavně neúnavný hnací motor souboru nedávno při jeho znovuobnovení prohlásil: "Ale já radši znovu začínám, než končím!" Nutno dodat, že ten entuziasmus z nové sestavy byl cítit na sto honů.

Začátek večera obstaralo jemné folkové vystoupení Moniky Sonk s kytaristou Tomislavem Zvardoněm. Monika na počátku svého setu ohlásila, že začne klidněji a že se postupně všichni společně probouříme k bujarým oslavám čtyřicetin. A jak řekla, tak udělala. Po zhruba šestici skladeb, které okořenila vlivy flamenga, ji a jejího kolegu vystřídala hlavní pětice muzikantů s novou vokalistkou.

Precedens tvoří dnes už dva neodmyslitelné klávesové pilíře Martina Němce a Pavla Nedomy. Kytarové party obstarával Karel Vošta, ty basové Zdeněk Imramovský a za hradbou bicích byl ukryt Tomáš Kašpar.

Od prvních tónů bylo zřejmé, že pánové kolem svého principála vědí, co a jak mají hrát. Skladbám nechyběla údernost ani patřičná tvrdost, která však nesmývala jemný pel z krásy synthrockových songů. Nová zpěvačka Daniela Langrová pečlivě převzala veškeré pěvecké party po svých předchůdcích a předchůdkyních. Ač je její hlas posazen spíše do altu, písním to neubralo nic na jejich půvabu.

Celé vystoupení by se dalo shrnout sportovní terminologií do hokejových třetin. První dvě byly odehrány vcelku a ta závěrečná byla oddělena zhruba patnáctiminutovou pauzou. Z mého pohledu to bylo trochu rušivé, ale vzhledem k tomu, že zejména ta druhá část byla emočně dost vypjatá, byla uvedená přestávka na místě.

Každá ze zmíněných třetin měla svůj promyšlený koncept. Ta první nabídla nesmírně rockový start a drive v podobě skladeb "Soumrak bohů", "Marie Bladová" či "Berlínská zeď". Langrová dokazovala, že se v ní Němec nemýlil a že měl vždy čich na pěvecké talenty. Bylo to skvělé naladění na druhou část.

Ta byla přehlídkou hostů, kteří měli s tímto bandem kdy co do činění. A že šlo o jména s velkým J! Spoluzakladatel kapely Jan Sahara Hedl si vystřihl "Vlky" a písní "Tisíc jmen" připravil entrée pro první vokalistku souboru Báru Basikovou.

V hitovkách, které pojmenovaly jejich první dvě desky - "Věž z písku" a "Doba ledová" -, předvedla Bára skvělý výkon, a když došlo k jejímu závěrečnému objetí s Martinem Němcem, mnohým se v očích zaleskly slzy dojetí.

To už se však chystal na scénu další a poslední host večera. Byl jím Michal Prokop, který, byť s Precedens přímo spjatý není, na své poslední řadovce převzal jeho song "Hoří Notre-Dame". A znovu to byla nálož emocí. Prokop tu píseň přezpíval trochu jinak, řekněme bluesověji/soulověji, a naživo to ten večer mělo sílu buldozeru.

Po zmíněné pauze přišla třetí, závěrečná část. Ta byla jakýmsi pohledem do budoucna. Její setlist obsahoval zejména novější kusy v upravených aranžích. Došlo i na zklidnění ve formě "La La Lá", ale i na příval obrovské energie při pecce "Návod k lítání". Ta je postavená na silném rockovém podkladu, který naživo vytasil nikoli drápky, ale rovnou drápy a tesáky zároveň. Ještě teď mi v uších zní ten neskutečný basový lauf, který předváděl Zdeněk Imramovský.

Jinak musím pochválit skvělý zvuk, který dal vyniknout všem linkám jednotlivých nástrojů i hlasům, nazvučení bicích bylo naprosto fenomenální. Klobouk dolů a díky zvukařům!

Co se však jevilo mírně na závadu, bylo nasvícení vlastní stage. Muzikanti se mnohdy utápěli ve světelném smogu podpořeném neustálým zamlžením. Ale to je asi to jediné, co vadilo (a vadilo to spíš přítomným fotografům). Celé vystoupení mimochodem natáčela Česká televize, můžeme se tedy těšit na záznam.

Za sebe (a myslím, že i za většinu návštěvníků) mohu konstatovat, že oslava vyšla na výtečnou. Nebyla to vzpomínková tryzna za léty dávno minulými, ale pohled vpřed. Už samotná akce měla název "Precedens 40+". To znamínko za danou číslicí je jasně vyslaným signálem: "NEKONČÍME!" Tento koncert jen potvrdil, že se s novou partou kolem nezmara Martina Němce musí dál počítat.