Známý hudební paradox říká, že v době, kdy nějaká skupina začíná, si její příznivci říkají: "Kdyby tak někdy zahráli fakt na velkém koncertě." A když se z ní nakonec stane legenda z největších pódií, je to naopak. "Zažít je tak v malým klubu, to by bylo fantastický," sní často posluchači. Wanastowi Vjecy tyto sny plní už dlouho. Na přelomu devadesátek takhle vystupovali jednou za rok v Malostranské Besedě, teď už poněkolikáté odehráli vánoční koncert ve Mlejně.

Malý klub nabízí mnohem větší intimitu, užší kontakt s lidmi, všechno je tu na dosah ruky. Robert Kodym a Vjecy si to místo umějí užít a vychutnat. Přivezou vždycky skvělý světelný i zvukový aparát a připraví hravou atmosféru se skvělým zvukem a malebnými světly.

Pánové Kodym, Smetáček, Vartecký a Havlíček otevírají večer megahitem "Andělé" ze stejnojmenné desky z roku 1996. A hned od první písně s nimi zpívá celý klub, přítomní fanoušci se napojí na muzikanty a nechají se provázet výběrem songů ze skoro všech alb.

Následuje cover "Holčičko", který Wanastowky vydaly na desce "333 stříbrnejch stříkaček", a těch předělávek zazní za večer víc. Kromě obligátní "Bedny od whisky" je to třeba "Modlitba pro Martu" zpívaná do předehry "Kočárku" nebo "Knockin' on Heaven's Door" a "Don't Worry, Be Happy", které se zas vešly do dohry "Kouzla".

Robert Kodym, který před třemi týdny prodělal covid, je uvolněný, přirozený a svůj. Koronavirus na něm není znát, v pohodě udýchá i skladby jako "Jsem nevinej" nebo "Lži, Sex & Prachy". Občas přiblíží pár informací o hrané skladbě, takže se dozvíme, že "Neděkujem, vypadněte" není politická píseň, anebo připomene a pozdraví Ádu Vitáčka, člena Vjecý v jejich punkových začátcích, a zahraje jeho kousek "Wona je hotowá", který vyšel původně na sampleru "Epidemie" a v němž si dnes postupně zazpívají všichni čtyři pánové.

Po něm má sólo bubeník Štěpán Smetáček. Rozhází mezi lidi desítky rolniček a je tu pokus o společnou performance instrumentální verze "Jingle Bells". Prostě pravý vánoční večírek. A tak se pak ani nikdo nediví, když později Robert Kodym spustí koledu "Narodil se Kristus pán". A já si zas říkám: Kdo z vás to má, takhle si zablbnout s Wanastowkama?

Pokud teď máte pocit, že začínám sklouzávat do osobního blogu, tak to není pocit. Je to tak, ale nemůžu si pomoct.

Na Vjecech jsem vyrostl a hned od zmiňované "Epidemie" to byla moje kapela číslo jedna. A tak se ve svejch šestačtyřiceti letech najednou přirozeně vracím třicet let zpátky, zpívám všechny songy, až si vyřvu hlas, poskakuju víc než o dvacet let mladší posluchači kolem mne a ne, není mi to trapný, já si užívám fantastickej dárek.

Jestli si to pamatuju dobře, kapela odehrála osmnáct svých skladeb plus všechny ty spontánní koledy a covery ve stominutovém setu. Nádhernej večer plnej nostalgie to byl. A já byl při tom šťastný a veselý.