Kniha "Black Metal: Kult nikdy nezemře" přidává další střípky do příběhu temného subžánru

07.01.2023 10:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Tomáš Rozkovec / musicserver.cz

"Děsivý, neposlouchatelný, extrémní, divný, satanistický, je to jenom řev." K black metalu lze připsat spoustu různě pravdivých adjektiv. Každopádně jakkoliv není pro každého, je tento esteticky výrazný fenomén tvrdé muziky hodný zkoumání. Do výzkumu se pustil Dayal Patterson v knize "Black Metal: Kult nikdy nezemře".
8/10

Dayal Patterson - Black Metal: Kult nikdy nezemře - díl první (kniha)

Vydáno: 14.11.2022
Vydavatel: MetalGate
Britský metalový novinář Dayal Patterson provedl ve své objemné publikaci "Black Metal: Evoluce kultu" hluboký ponor do temných vod black metalu. Komplexně v ní popsal kořeny stylu, jeho další vývoj, kontroverze a další peripetie, které ho provázely a dodnes provázejí.

Na tento počin, který platí za asi nejdůkladněji zpracovaný text o tomto subžánru, navázal útlý apendix v podobě rozhovorové knihy "Black Metal: Předehra ke kultu". A na tento základ pak navazuje série - stále rozpracovaná - "Black Metal: Kult nikdy nezemře". Ta se zaměřuje na témata, která zůstala stranou Evoluce nebo která (zejména z prostorových důvodů) nebyla rozpracována dostatečně.

Publikaci "Black Metal: Kult nikdy nezemře" s podtitulem "Díl první" opět vydalo nakladatelství MetalGate. K mému mírnému zklamání vyšla v malém formátu A5 (jako onen přídavek s rozhovory). Trochu jsem doufal, že bude zase větší a že dojde i na barevnou fotografickou přílohu, byť chápu, že ve hře jsou i náklady a podobné záležitosti stojící mimo samotný obsah. Shodná zůstala grafická úprava a ladění do černé a bílé, černobílé fotky a obaly alb jsou přímo v textu. Jednoduché, funkční, s atmosférou.

Text sleduje tři fenomény. Dva z nich - norská a polská blacková scéna - měly svůj prostor už v základní knize. Patterson zde rozšiřuje pole a soustředí se (zejména v případě norských formací) na taková jména, která rozhodně žánr nepojímají ortodoxně. Jsou tu tak podrobné historie skupin jako Satyricon, Kampfar či Wardruna.

Důležitá je i kapitola věnovaná výtvarníkovi Theodoru Kittelsenovi, který výrazně ovlivnil vizuál stylu. Neméně podrobná je i druhá část věnovaná Polsku. Tady se black rozvíjel v poněkud jiném prostředí, než je Norsko, a kapely, snad jen s výjimkou formace Mgla, vystoupily z toho nejtemnějšího undergroundu.

Autor si je vědom, že black metal nelze studovat odděleně od sociálních fenoménů, které jej zrodily. Nejvýraznější je to ve třetí části, která sleduje žánr uvnitř žánru, pro který se vžilo označení depresivní black metal. Často jednočlenné projekty jsou pevně svázané s osobností svých tvůrců a hlavně s viděním světa a i v samotném světě blacku představují území, jež je určeno jen pro úzkou skupinu posluchačů. Na druhou stranu je to fenomén, který do mozaiky tohoto stylu prostě patří, a je dobře, že v této sérii nezůstal stranou.

Kniha stojí na hlubokých rozhovorech s protagonisty, sám Patterson je spíše v roli nezávislého pozorovatele. Ač by tu byl prostor pro interpretace a hodnocení, on nic z toho nedělá. Udržuje si odstup, dává výpovědím tvar a spojuje je do koherentního příběhu. Ten má schopnost nalákat. Těžko při čtení nesáhnout po nahrávkách, o nichž se zde píše. "Předehra ke kultu" je sevřenější a v tomto ohledu se jedná i o řekněme přístupnější čtenářský zážitek - navzdory tomu, že se zabývá tématy, která budou zajímat spíše poučenější publikum.

Vydavatelství odvedlo na publikaci velice dobrou práci, přestože šotek si na některých místech zařádil. Jsou to ale spíše drobnosti, které nikterak nenarušují celek. "Black Metal: Kult nikdy nezemře" se dá zhltnout téměř jedním dechem a ke své větší sestře rozhodně patří. Pro průzkum tohoto svébytného žánru jsou Pattersonovy knihy tím nejlepším průvodcem. O téhle to rozhodně platí také.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY