Mám jen mlhavou představu o tom, jaké obrovské kvantum mravenčího úsilí předcházelo sestavení tak dokonalého produktu, jakým je "Led Zeppelin DVD". Z různorodých zvukových a obrazových záznamů se tvůrcům podařilo dát dohromady doslova umělecké dílo. Jimmy Page osobně a režisér Dick Carruthers s týmem techniků jako archeologové trpělivě hledali v archivech, digitálně čistili kousky pokladů a citlivě je sestavovali v mozaiku hodnou obdivu. Koncertní záznamy ve výsledku vypadají a zejména znějí, jako kdyby byly natočeny před pár dny. Tato recenze je až podezřele jednostranná - chyby jsem žádné nenašel a nebojím se dobrou práci vychválit.

Výjimečnému obsahu je přiměřená i výjimečná forma. Dva disky (více než pět hodin záznamu) jsou v krásném papírovém obalu se dvěma booklety, i v menu jsou další cenné záběry a hudba. Zvuk je pětikanálový (kromě Dolby Digital 5.1 i DTS!), rozhovory opatřeny titulky v několika jazycích (čeština mezi nimi ale není) a také je zde spousta bonusů - raritní rozhovory, vystoupení v televizních pořadech, promofilmy. Nic není ponecháno náhodě, nic není podceněno.

To nejpodstatnější na discích ovšem tvoří živá vystoupení Led Zeppelin. Sestřih čtyř koncertů představuje kapelu v různých obdobích a podobách v průběhu jednoho desetiletí. Velmi dobře tak lze sledovat vývoj skupiny a také neustále špičkovou koncertní kvalitu všech čtyř hudebníků, jejichž výkony i po letech berou dech. Famózní individuality schopné hrát pro tým, nekonečná sóla i vzájemná souznění. Všechny čtyři koncerty mají v sobě něco speciálního: koncert v The Royal Albert Hall (1970) už překvapuje vyspělostí mladé kapely silně ovlivněné blues, Madison Square Garden (1973) je nejkvalitněji nasnímána, Earls Court (1975) se mi líbí nejvíce kvůli úžasnému unplugged setu a Knebworth (1979) je prostě obrovský koncert Led Zeppelin ve vrcholné formě těsně před nuceným koncem.

Pokud vás zajímají takové podružnosti, pak vězte, že "Led Zeppelin DVD" smetlo prodejní žebříčky hudebních DVD (stalo se historicky nejrychleji prodávaným DVD v prvním týdnu prodeje) a že na vrchol hbitě vystartovalo i trojité CD "How The West Was Won" (jež mimochodem obsahuje úplně jiné nahrávky než DVD!). To jsou ovšem málo podstatná fakta v porovnání s historickým dopadem DVD, řečeno pateticky. Ukázalo se, že díky současným technickým vymoženostem lze ve vynikající kvalitě prezentovat i třicet let starou hudbu, která ovšem díky své průkopnické jedinečnosti již nemůže být dnes překonána. Doba je úplně jiná.