Dokument "Nekonečný příběh" získal na MFF Karlovy Vary diváckou cenu. Překvapilo vás to? Co jste na to říkali?

Rozhodně nás to překvapilo, tohle nikdo z nás nemohl očekávat. Ono rozhodně není jednoduchý jít s kůží na trh a do toho ještě očekávat, že se to někomu bude líbit.

Je název odvozen od známého filmu, nebo má odkazovat na něco jiného?

Jasně, titul odkazuje na slavný fantasy z našeho dětství. Jeden z konceptů jména byl i "PSH Vs. Predátor", což se ale ve finále líbilo asi pouze nám samotným a s filmem to vlastně nemělo nic společnýho. Každopádně nás to ale posunulo směrem k hledání názvu, který by pracoval s nějakým popkulturním odkazem.

Líbilo se mi přirovnání partnerství Oriona a Vladimíra k Vinnetouovi a Old Shatterhandovi. Byli to vaši hrdinové z dětství?

Asi vlastně i ano. Atmosféra těchhle filmů je v něčem naprosto unikátní a jasně si vzpomínám, jak sedím jako malej kluk v kině a hltám to. Vlastně mi dochází, že jsem rád četl i knihy od Karla Maye a celý moje dětství je protknutý představou divokýho života v přírodě.

Snímek režíroval Štěpán FOK Vodrážka. Čím si získal vaši důvěru? Vadila vám přítomnost kamer, nebo vás to nijak neomezovalo a chovali jste se přirozeně?

Se Štěpánem se známe už dlouho, spolupracovali jsme spolu na několika videoklipech a taktéž jsem ho před lety oslovil s režií jednoho dílu z dokumentární série "Kmeny". Čili ta pracovní i kamarádská vazba je silná a dlouhodobá, což vlastně i umožnilo samotný vznik tohoto dokumentu o PSH. Ze strany kluků z kapely byla totiž v minulosti všeobecná skepse vůči jakémukoli dokumentárnímu natáčení, parta kolem Štěpána Vodrážky a Petra Cífky tak byla vlastně asi jediná možná volba.

Jak moc náročné pro vás bylo dohledat a tvůrcům předat archivní fotky a videa?

No, popravdě to z nás tahali hodně dlouho. Nejsme v archivaci minulosti úplně důslední, nikdo z nás netrpí nějakou obsesí po nesmrtelnosti. Takže dostali to, co nám tak nějak přišlo pod ruku. Naštěstí posloužily ale například i archivy Český televize nebo dalších spřátelených režisérů.

Záběry jsou kolikrát intimní - Vladimir je ve sprše, Orion ukazuje svůj dětský pokojík. Bylo něco, nad čím jste přemýšleli, že nakonec vyškrtnete?

Snažili jsme se do toho maximálně nezasahovat, nekoukali jsme se na work in progress, čekali jsme až na samotný finále. Mám rád vidět věci až vcelku, tak, jak jsou zamýšlený. A pokud se nepletu, domluvili jsme se jen na pár malých změnách v rozměru několika střihů. Co se týká například tý nahoty, otevřených zpovědí a tak dál, myslím si, že pokud člověk není ochotnej otevřít karty, je asi zbytečný točit dokument.

Je něco, co tam nezaznělo, a mělo zaznít?

Film, a to i dokumentární, je naprostý žonglování s realitou. Všechno jde vyprávět stovkami způsobů, mohli jsme z toho vyjít jako padouši, nebo světci, hlupáci, nebo osvícenci. Proto je důležitý, aby vztah filmařů k hlavním hrdinům byl poučenej, ale pokud možno objektivní. Nezaznělo tam toho teda samozřejmě spoustu, ale pro tuhle linii vyprávění to není podstatný.

V dokumentu se objeví vaši kamarádi z Monkey Business, se kterými jste jeli turné a v určité době spolupracovali. Je to vlastně jediná jiná kapela, která se tam objeví. Proč právě oni?

Matěj i Roman jsou naši skvělý kamarádi, muziky jsme spolu udělali hodně a hlavně jsme toho dost i zažili. Čili jestli ve filmu ilustrovat náš přesah mimo zdi rapový scény, tak oni jsou logicky první na řadě. Je tam situace, kdy posloucháme ve studiu u Romana Holýho tvrdý elektronický tracky. Tehdy to byl zárodek skladeb na novou desku J.A.R., dnes se bavíme o tom, že jednu z těch věcí uděláme společně. Čili ten vztah je furt velmi živej a přirozenej.

Snímek odkazuje i na graffiti a na vaši fascinaci tímhle druhem umění. Kdy jste naposled byli sprejovat? Bylo to během natáčení?

My spolu malovat vlastně nechodíme, kdysi to tak bylo, ale v současnosti každej udělá věc někdy a někde náhodně. Já osobně občas chodím, udržuje mě to ve vztahu s vlastní minulostí, je to součást mojí osobní integrity. Zrovna teď v neděli mě čeká nějaká noční akce.

Příští rok slavíte třicet let. Plánujete něco speciálního?

Je složitý určit, odkdy je kapela kapelou. Pro mě osobně je to od roku 1998, kdy jsme spolu s Orionem začali natáčet a koncertovat. Což znamená, že o žádných oslavách ani akcích nepřemýšlím, spolu nám to jede teprve 24 let. (smích)

Jak jste na tom s přípravou nové desky? Když vycházela ta poslední, nazvaná "Debut", naznačili jste, že se hudebně vracíte na začátek. Kruh se tedy uzavřel?

U "Debutu" jsme ze srandy říkali, že to je naše první deska, ale mysleli jsme ji jako opravdu tu poslední. Zároveň spolu furt dost intenzivně hrajeme a furt nás to až nějak neuvěřitelně baví, čili člověk opravdu nikdy nemá říkat nikdy. Teď jsme spolu natočili novej singl, kterej se jmenuje "Nekonečno" a je to taková naše volná komunikace se samotným dokumentem. Z toho vyplývá, že chuť dělat nový věci je pro PSH stále aktuální.

Když se ohlédnete, byly nějaké krize? Uvažovali jste někdy nad tím, že to zabalíte?

Jasně. Myslím, že je dokonce dobrý konfrontovat svoje projekty s vidinou konečnosti, protože se pak svobodněji pracuje. Stejně všechno jednou skončí a nemá smysl se pokoušet vytvářet jakejkoli jinej dojem. To platí pro nás i pro naše publikum.

Slibujete, že v kině Přítomnost budete 13. září přítomni. Do zbytku kin půjde přímý přenos s kapelou a tvůrci. Jak se na to po úspěšném diváckém přijetí ve Varech těšíte? Myslíte, že lidé z celé ČR seberou odvahu a budou se ptát?

Těšíme se moc, jdeme do toho taky samozřejmě už i s větším klidem. S touhle formou eventu, kdy se film promítá v tolika kinech najednou, nemáme žádnou zkušenost, a tak jsme sami zvědaví, jak to všechno proběhne. Lidi ať se samozřejmě ptají, na co budou chtít, od toho tam budeme.

Když vzpomenu, Vladimire, na jeden tvůj text: Co bude, až nebude rap? Co bude, až nebudou PSH?

Objektivně - bude jinej rap, jiný kapely a jiný příběhy. Ale pamatuju si, že když jsem psal tenhle text, už tehdy jsem ho vnímal silně osobně. A na tu osobní otázku vlastně asi furt nemáme úplně jasnou odpověď.