Jak už jste se mohli dočíst v recenzích mých kolegů (viz odkazy dole na stránce), nová firma se rozhodla postupně remasterovat katalog legendy hard rocku / heavy metalu, australských AC/DC. Bez uvádění detailů z historie lze konstatovat, že jejich muzika a show patří k základům rocku. Jednoduché riffy jsou si sice podobné, ale ve své době znamenaly mnoho pro ty, kterým už artrockové finesy byly moc a chtěli něco obyčejného. A dostali to. A když ještě přidáte působivou image (školní uniformy, ne moc vybíravé chování, intenzivní koncertování), není divu, kdo patří mezi vlivné zdroje mnohých dnešních rockerů.

Na čtvrté (světově třetí) desce "Powerage" už byli AC/DC docela známá parta, díky intenzivnímu koncertování rozšiřující své publikum. Ty největší úspěchy měly ještě přijít, ale minimálně skladba "Sin City" patří mezi klasiku repertoáru. Ale ostatní nejsou oproti svým známějším sestřičkám horší, hard rock jak má být. Znalci se mohou dohadovat, nakolik je na desce znát výměna basistů, ale ti ostatní si ničeho nevšimnou, rukopis bratří Youngů a Bona Scotta se nezměnil.

Není třeba předstírat, že jsem pamětník konce 70. let, kdy začala zářit hvězda těhle Australanů. První seznámení proběhlo díky nápisům na džískách - ty se nedaly v 80. letech přehlédnout. Podobně jako u Kiss mám k tehdejší produkci logický časový odstup, který se těžko překonává, nicméně tohle je alespoň opravdu rock. Jejich role pro tvrdou muziku je neoddiskutovatelná, ale zpětně jen vynikne, jak hrají prakticky pořád jednu a tu samou skladbu. Ale klasika je klasika, booklet z mnoha dobovými fotografiemi si stojí za to prohlédnout.