Coldplay v Belgii už zase měnili životy k lepšímu

23.08.2022 07:56 - Jan Trávníček | foto: Nieuwsblad

Jen málokteré město dokáže udělat tak špatný první dojem během jediného dne jako Brusel. Nedaleko sídla Evropské rady ale na začátku srpna zahráli Coldplay a ti dokázali všechny věci, které ten den stály ve městě za nic, lusknutím prstu přetavit v bezvýznamné prkotiny. A bylo to opět jiné než jindy.

Live:Coldplay

místo: King Baudouin Stadium, Brusel, Belgie
datum: 9. srpna 2022
support: London Grammar, Lous And The Yakuza
setlist Coldplay: Higher Power, Adventure Of A Lifetime, Paradise, Charlie Brown, The Scientist, B-Stage: Viva La Vida, Hymn For The Weekend, Don't Panic (akusticky), A-Stage: Politik, In My Place, Yellow, Sunrise (s Davidem Rossim), Human Heart, People Of The Pride, Clocks, Infinity Sign, Something Just Like This (zkráceno a s přednahranými vokály - Chris s maskou na hlavě předvádí znakovou řeč), B-Stage: Midnight (remix; obsahuje útržek z "Blue Moon Tree" od Lone), A-Stage: My Universe, A Sky Full Of Stars, C-Stage: Sparks, Obijmy (Okean Elzy cover) (se Sviatoslavem Vakarchukem), A-Stage: Humankind, Fix You, Biutyful

Nemáte ještě "Music Of The Spheres" od Coldplay? Na CD i vinylu ho pořídíte třeba v našem shopu!.

O hudbě píšu přes deset let. A kdykoliv se mě někdo zeptá, jaký nejlepší koncert jsem kdy viděl a co bych mu tím pádem doporučil, odpovídám mu celé ty roky stejně: "Pokud ti jde čistě o hudební zážitek jako takový, běž na toho umělce, kterého máš nejradši. Takového, ke kterému máš dlouholetý vztah, máš od něho nejradši nejvíce songů a ta emoční vazba je tam nejsilnější. A to má každý jinak.

Pokud se ale ptáš na to, kdo dělá největší audiovizuální show, která omámí všechny tvé smysly, a chceš v tom subjektivním názoru mít i určitou míru objektivity, máš v současnosti dvě volby - Coldplay a Rammstein. Každá formace ke své pódiové prezentaci přistupuje úplně jinak a je úplně jedno, zda tě jejich hudba oslovuje či nikoliv. Pokud ale chceš vidět ty nejlepší z nejlepších, je třeba obě zažít naživo. Dokud to ještě jde."

O pravdivosti tohoto tvrzení mělo české publikum možnost se v případě německých industriálních metalistů přesvědčit v posledních deseti letech poměrně často. Ovšem u někdejších britpopových model už ty vzpomínky na euforicky nadšený Eden z roku 2012 přece jen lehce zavál prach. Proto bylo třeba ověřit si, zda to tvrzení stále platí. A jelikož v České republice stále nemáme stadion s kapacitou pro šedesát tisíc lidí, je jasné, že k nám autoři alba "Music Of The Spheres" v nejbližší době nepřijedou.

A proč vlastně Belgie? To máte tak: když Coldplay jedou na turné, je to událost. A vstupenky bývají vyprodané i v řádech několika desítek minut. Navíc se kapela rozhodla, že chce mít ekologičtější šňůru než dříve, a cíleně proto vyrazila jen do omezeného množství států, kde ale naopak zahrála několikrát za sebou.

Když jsem kupoval lístky já, byla Belgie to poslední místo v Evropě, kde ještě vyprodáno nebylo. Po nákupu samozřejmě jak na potvoru skupina přidávala i další vystoupení v dalších, pro Středoevropana už ne tak vzdálených městech. Netradiční místo pro koncert ale slibovalo i jiné než ryze hudební zážitky.

Jenže to celé dopadlo úplně jinak. Jak termíny turné přibývaly, vlastní nepozorností jsem se zasloužil o to, že jsem dvojici letenek omylem koupil na první z plánovaných čtyř koncertů v Bruselu a těšil se na to, jak k dojmům kolegy Dana Hájka v reportu z Frankfurtu přidám i ty z Belgie, kde v prvních dvou dnech místo London Grammar předskakovala H.E.R., z jejíhož vystoupení report na musicserveru ještě nemáme.

Následně jsem zjistil svou chybu a také fakt, že jsem se nachytal na fintu nízkonákladových leteckých společností, kterou lidé cestující letadlem častěji než já už dobře znají. Letenky nešly vrátit. Zhruba pět tisíc korun tak propadlo ve prospěch Ryanairu. Nemáte zač.

V Belgii to všechno stálo za houby. Všechno je psáno francouzštině, a i když místní rozumějí, na co se jich v angličtině ptáte, schválně vám odpovídají jazykem Asterixe a Obelixe. Oproti nedalekému Amsterdamu je centrum města rozkopanější, špinavější, škaredější a smradlavější. Nejslavnější památka, onen čůrající chlapeček, je tak titěrná a obyčejná, že si u toho připadáte jako zmatení turisti u pražského orloje, kteří pak do recenzí na Googlu napíšou něco ve stylu: "A to je jako všechno?"

Také slavné belgické vafle chutnají hůř než ty české a bez zvědavých vos létajících kolem hlavy je nesníte. V restauraci Brasserie Leffe se na jídlo čeká přes hodinu, za dvě porce tam necháte patnáct stovek a i potom je to takový hnus, že pro své vlastní dobro zamíříte raději do - v tomto případě - zdravějšího fastfoodu.

Pozoruhodné ale bylo zjištění, že jen pár ulic od čůrajícího chlapečka je hotel, v němž přespávají Coldplay. Nejprve před ním bylo jen pár desítek fanoušků a sotva tři policisté, jak se ale co chvíli přistavovaly další mercedesy před hlavní vstup, ulice se začaly plnit. Každý chtěl vidět Chrise Martina & spol. v civilu, jak mu alespoň zamává. Fanoušci, kterých už bylo několik stovek, byli posláni za zátarasy a policejní jednotka už byla připravena snad i na příchod papeže. Ale bohužel se ani po dvou hodinách čekání před budovou nikdo ze čtveřice muzikantů neobjevil.

Kapela se v rámci svého ekologického smýšlení rozhodla dohodnout s městem, že cesta hromadnou dopravou na vystoupení a z něj bude zahrnuta do ceny lístku. V praxi to znamenalo, že se po koncertě zcela uzavřely přilehlé stanice metra, a aniž by se to někdo obtěžoval někam napsat, nejezdily v blízkosti stadionu autobusy ani tramvaje. Desetitisíce vyčerpaných lidí tak šly městem pěšky.

Představte si, že by se tohle stalo po Imagine Dragons v Letňanech, a všichni tak šlapali až někam do Karlína, odkud by teprve bylo možné dostat se dál. Tak nějak to tam vypadalo. Zaseknutí se ve výtahu v místě ubytování už jen korunovalo den Blbec ve městě, do kterého se určitě nebudu chtít v blízké době vracet.

Lous And The Yakuza zatím není jméno, které by u většiny čtenářů nějak rezonovalo, ale to v roce 2012 nebyla ani Charli XCX. A kam to někdejší předskokanka dotáhla! Nemluvě o tom, že druhým předskokanem tehdy byla Marina (tehdy ještě s The Diamonds).

Předskakovat Coldplay totiž bez diskuze je katapult ke slávě. Potvrzuje to i předchozí turné z roku 2017, kdy se před nimi představili například Lianne La Havas, Tove Lo, Foxes, AlunaGeorge, Alessia Cara, Birdy nebo třeba Dua Lipa. Nikoho z nich dnes není třeba představovat.

Lous And The Yakuza je však zástupcem minoritní části předskokanů, protože hlavní hvězda večera se tu a tam rozhodne dávat šanci lokálním umělcům. A právě belgicko-konžská zpěvačka, rapperka a modelka, vlastním jménem Marie-Pierra Kakoma, tak měla možnost v Belgii a Francii přivítat první příchozí na postupně se plnících tribunách. Její francouzsky předvedený mix trapu, r’n’b a hiphopu z prvotiny "Gore" ale měl spíše střízlivé přijetí a dá se očekávat, že jazyková bariéra bude globálnímu úspěchu stát v cestě.

To London Grammar šli na jistotu. Věděli, jak moc dokáže hlas éterické Hannah Reid zarazit do sedaček, a největší dobrodružství tak pro ně bylo sestavit setlist. Ten totiž po každém koncertě mění, a ani u největších hitů nemáte jistotu, že je uslyšíte. Druhá z belgických zastávek jejich turné ale měla štěstí - "Lord It’s A Feeling", "Baby It’s You", "Hell To The Liars" nebo živější "How Does It Feel" byly přesně ty klenoty jejich repertoáru, ve které publikum doufalo a doprovodilo je hlasitým potleskem.

Stálo za to sledovat obdivuhodnou soustředěnost zpěvačky, která o svých mimořádných kvalitách dobře ví, a velmi si dávala pozor na to, aby jí náhodou něco neuletělo. Ta podobnost s Hurts byla fascinující - slyšíte, jak se aranže v písních mění, ale uhrančivost ve zpěvu zůstává pevná jako skála. Dream pop par excellence. A dokonce ještě s jejich nejlepší skladbou "Strong" na vrch.

Fenomenální vystoupení. Nezbývá než doufat, že je Colours Of Ostrava někdy zkusí pozvat znovu na plnohodnotný set za tmy. To jediné tomu chybělo. "Čeká vás nejlepší skupina na světě s nejúžasnějším koncertem, jaký v životě uvidíte. Máte před sebou fantastický večer," řekla dvaatřicetiletá Britka, když se s návštěvníky loučila.

Ti už byli dobře rozehřátí a to nejen z mexických vln, které vyplňovaly čas při přestavbě pódia, ale také z ježdění na kole nebo skákání po kinetických plochách, které dohromady vyráběly elektřinu pro takzvanou C stage. Ekologická linka je na aktuální šňůře hodně patrná, Coldplay tvrdí, že za každý prodaný lístek vysadí jeden strom, spolupracují s organizací Sea Sheppard, snaží se snížit uhlíkovou stopu, na vrcholcích věží s reprobednami mají větrné turbíny a řadu dalších věcí.

Můžeme se sice bavit o tom, jak moc ekologické jsou všechny ty rachejtle, které skupina nad stadion během dvou hodin vypustí, nehledě na všechny ty kamiony s technikou, kterou vozí od města k městu, ale pořád je to progres. Je to progres od skoro všech ostatních celebrit, které blahosklonně mluví k publiku o udržitelnosti, a samy se pak pokrytecky vrátí do svých privátních letadel, čímž jejich vlastní snaha o změnu končí.

Samotné pódium bylo ve snaze přiblížit kapelu blíže lidem netradičně koncipováno nikoliv do užších stran stadionu, nýbrž do těch delších, tedy na šířku. Návštěvníků se tak sice opticky vešlo o něco méně, ale zato se podařilo mít ze všech míst na stadionu dobrý výhled. "Naší snahou je udělat obrazovky tak velké, aby každý mohl vidět na Willově tváři stékat kapky potu," vysvětlil Phil Harvey, kreativní ředitel a neoficiální pátý člen formace.

Koncert začal s "Higher Power", což je jakýsi hudební pokračovatel tentokrát absentující "Every Teardrop Is A Waterfall", a okamžitě bylo jasné, že tento band nijak nepolevil. Rachejtle, konfety ve tvaru hvězd i Chris Martin létali vzduchem, načež je hned v dalším hitu "Adventures Of A Lifetime" nahradily nafukovací balóny. Kde jiní končí, Coldplay teprve začínají. Hned poté se totiž v "Paradise" poprvé rozsvítily barevné náramky, které diváci dostali u vstupu. A to vám byl pohled...

Ten stejný zpěvák, který v prvním lockdownu streamoval své hity od klavíru z vlastního domu a pomáhal lidem zírajícím do facebooku zapomenout na někdejší bezradnost, teď sám sebe vypustil z klece. S modro-žlutými ozdobnými pásky na rukou k davu promlouval anglicky i francouzsky, přátelsky šťouchal jinak zachmuřeného kytaristu Johnnyho Bucklanda, čímž mu na tváři vykouzlil úsměv, a běhal a skákal, jako by to bylo jeho první vystoupení v životě.

Jako naprostý kontrast k tomu všemu zazpíval hitovku "The Scientist", ke které žádná show nebyla. Jen mimořádně silný stadiónový chorál. Těch míst bez doprovodného programu tam bylo víc, ale jak se sama skupina v rozhovorech vyjádřila, není to kvůli šetření. Je to záměr. "Musíte dát přítomným možnost se alespoň na chvíli zklidnit a vydechnout, abyste je o chvíli později mohli znovu nadchnout," nechali se muzikanti slyšet v rozhovorech.

Celá koncepce scény i samotné show sice má určitou spojitost s vesmírným tématem poslední studiovky, ale ačkoliv k planetám tvořícím neexistující soustavu vznikl pro každou z nich i jazyk, nebylo nutné se orientovat až do takové hloubky. Stačilo jen si užívat to hlavní - třeba jak se kapela přesunula po molu na B stage, zazpívala "Viva La Vida" a jak u toho bubeník Will Champion mlátil do zvonu. Jak u "Hymn For The Weekend" z pódia létaly plameny i další sady konfet. Nebo že místo obvykle zařazované balady "Let Somebody Go" zazněla dávná vykopávka "Don’t Panic", čímž byl tento večer zase o fous speciálnější.

Bylo naprosto nezpochybnitelné, že i když Chris Martin hraje v Bruselu během pěti dní už čtvrtý a poslední večer, neskutečně si to užívá. Když zpíval "Yellow" a celý stadion se díky náramkům zbarvil dožluta, byl to jeden z obrazů, které si v hlavě chcete uchovat navždy. Jakmile dal "Human Heart" a pojal ho jako duet s Muppetkou, která má symbolizovat mimozemšťanku, působilo to na místě zvláštně. Při zpětném pohledu je ale právě tohle jeden z momentů, které utkví v hlavě nejsilněji.

Stejně jako rocková vypalovačka "People Of The Pride" s plameny a také "Humankind", což jsou oba songy, které band považuje za ty, které z nového alba hrává naživo nejraději. Snad i proto vypadá doprovodný klip tak, jak vypadá. A pokud nechcete čekat na Blu-ray záznam některého z koncertů, který se jako vždycky už určitě chystá, tak se na video níže podívejte. Atmosféru živého vystoupení zachycuje docela dobře.

Ten koncert byl ale napěchovaný mimořádnými zážitky. "Clocks", při níž díky laserům stadion zezelenal. "Something Just Like This", během níž si skupina nasadila masky mimozemšťanů a zpívala jen pomocí znakové řeči. Velký hit "My Universe", při němž svítilo a blikalo snad úplně všechno, zatímco na projekci se objevovali členové (dočasně?) rozpadlých BTS.

Nebo "A Sky Full Of Stars", kterou frontman před prvním refrénem zastavil a zavtipkoval, že to už stačilo a jdeme domů. Následně požádal publikum, aby schovalo mobily, a doplnil euforickou skladbu obrovským množstvím pyrotechniky. A když k tomu šedesát tisíc hlav ještě skákalo do rytmu jako jeden, bylo to až mimozemsky skvělé. A to byl jen základní program.

Na přídavek se skupina přemístila na C stage, která byla nalevo od hlavního pódia, a po emotivním proslovu o posílání lásky, kam je potřeba, požádal frontman přítomné, aby sepjali prsty a zamířili je k nebi. "A teď ji tam vystřelte," zahlásil a ze středu stadionu vytryskla vysoko do výšky další rachejtle. Nádherný moment.

S protiválečným poselstvím ale formace neskončila, protože v tu chvíli přišel čas na song, který je každý koncert úplně jiný. Na předchozích štacích si Coldplay vytáhli na stage například Craiga Davida, Lupe Fiasca, Kylie Minogue, Natalii Imbruglia nebo Bruce Springsteena, aby zazněli alespoň ti známější. Tentokrát prostor dostal Svyatoslav Vakarchuk z ukrajinské skupiny Okean Elzy a nutno říct, že jeho hlas v písni "Obijmy" zněl skvěle.

Chybět samozřejmě nemohla ani asi nejlepší balada, kterou skupina má, tedy "Fix You". I to byl velký zážitek. Navzdory očekávání ale večer zakončil další duet s Muppetkou, poklidná "Biutyful". A kdo vydržel zadržovat slzy dojetí až sem, tomu už finální ohňostroj nedal šanci.

Bylo to překrásné. A snažit se popsat to slovy je nemožný úkol. Není jediných pochyb o tom, že i v dalších letech budu na otázku o největší show, jakou může člověk na koncertě zažít, odpovídat stejně jako dosud. Když všem čtyřem členům položil redaktor při příležitosti vzniku rozhovorů pro tourbook stejnou otázku, tedy co by si přáli, aby si diváci z jejich vystoupení odnesli, odpověděli hned tři dost podobně: aby se cítili součástí skupiny, mysleli na ten ekologický přesah a aby si odnesli velmi pozitivní vzpomínky.

Jen Chris Martin odpověděl jinak: "Měl by to být ten pocit, že nejste sami. A že svět ještě není tak zkurvený, jak jste si mysleli." Proti tomu ani popel. Nejen k celému výletu do Belgie tohle prohlášení sedlo úplně perfektně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY