V roce 1990 má za sebou Arakain zdařilý a dnes i kultovní debut, který nenarušil ani zub času. De facto zachycuje formaci ve svém vrcholném období, které se léta formovalo až do thrashmetalové podoby, a nyní se mělo rozhodnut, zda svůj status potvrdí. Slovy klasika lze konstatovat: na prvotinu měla skupina celý svůj dosavadní život, na druhou řadovku už jen pár měsíců. Nyní to bylo na ní.

Hudební scéna, a to nejen ta česká, se trochu změnila a bude se měnit dál. Metallica vydává své úspěšné černé album, které chtě nechtě začne určovat trend kapel, které se do té doby věnovaly staromilskému thrashi. Z undergroundu se dere do popředí zájmu black metal. Kdesi v americkém Seattlu se rodí grungeová revoluce a kořeny glam rocku raší v podobě hair metalu.

Dosti cest, kudy se dát, zbývalo jen rozhodnout se, kterou vybrat, abyste se najednou neocitli ve slepé uličce, či přímo na scestí. A že se to mnoha skupinám tenkrát stalo.

Arakain ovšem tuto stylovou křižovatku ignoroval (zatím). Tvrdošíjně si šel už svojí známou stezkou, byť volil trochu šalamounský přístup. Použil známé a osvědčené stylové prvky a přidal do nich technicky vypracovaný metal ve stylu Voivod a podobných. Vznikala tak nahrávka, která na první poslech nedrží tak pospolitě jako "Thrash The Trash", na které ale zároveň najdeme vynikající skladby, jež fungují na první dobrou.

Do osvědčeného studia Propast Petra Jandy šla trojce muzikantů Aleš Brichta, Zdeněk Kub a Jiří Urban posilněna o nového bubeníka a staronového kytaristu. Uvolněné posty po Bobu Vondrovicovi a Danielu Krobovi, kteří odešli k Láďovi Křížkovi do jeho Kreysonu, zastali talentovaný Štěpán Smetáček a navrátivší se Miroslav Mach. Ti pak v rozmezí ledna až března 1991 natočili základ kolekce, která dostala příznačný název "Schizofrenie". Příznačný pro její jakousi dvojakost.

Již na první poslech je patrný posun ve zvuku a ve zmíněné technické propracovanosti. Aleš Brichta po problémy s hlasivkami zpívá o tercii níže, což rozhodně není na škodu - možná i díky tomu je mu lépe rozumět a víc vynikne jeho hlasová barvitost.

Jestliže ve "Strážci času" ještě doznívají ozvěny prvotiny, na "Teroru" lze vnímat jisté blackmetalové prvky s textově pozoruhodnou paralelou okultního děsu a obavy z teroru, který zde tenkrát vyvolávalo hnutí skinheadů. "Řekni a máš mě" je jistý náznak, kam se budou pánové v následujících letech ubírat. Podobně jako "Kamennej anděl" s perfektní sólovou gradací v samotném závěru.

Otvírák druhé strany v podobě "Antikrist" však příliš nepřesvědčil. Spíš evokuje éru fotbalových fans než těch metalových. Naopak vrcholem je textově a hudebně zdařilá "Gilotina". Za nápaditou a technicky výborně zahranou lze označit kompozici "Sedmá pečeť". O ní se dá vlastně napsat, že je jakousi reklamou na samotný Arakain. Ve své podstatě obsahuje a zahrnuje většinu stylových poznávacích znamení, rifů a rytmů těchto muzikantů.

Závěrečná titulní skladba už je jakousi tečkou za klasickým pojetím thrashe, v níž se snoubí rychlost s technikou. CD verze obsahuje ještě další starší tři songy, které by se na desku nevešly.

Zvuk vinylového remasteru se nadmíru povedl. Všechny nástroje jsou čisté a čitelné. Neopakuje se tedy zastřenost baskytary na úkor bicích z nedávné reedice prvotiny. A opět patří smeknout klobouk za to, co se podařilo ve studiu Propast tenkrát nazvučit a přenést na pásy. Rekonstrukce se dočkal i obal, který přináší nejen dobové fotografie, ale i texty.

Jak po více než třiceti letech hodnotit druhé album naší zásadní metalové kapely? "Schizofrenie", poplatná svému názvu, působí lehce rozkročeným dojmem - jednou nohou stále stojí v minulosti, ale tou druhou a o to razantněji se snaží udělat krok vpřed do stylově odlišných vod. Z uvedených důvodů, je deska v jednotlivostech krásná a technická - jsou zde neskutečně našláplé věci -, ale nedrží tak po kupě jako debut. Přesto ji lze i dnes označit za velmi zdařilý počin.