Roj vos se chystá na zteč, žihadla jsou připravena uštědřit adresátovi něco, na co bude vzpomínat po celý zbytek svého života, tj. pár desítek sekund. Ten zvuk, to je úvodní vyhrávka skladby "Thunderstruck", kytara věčného fracka ve školní uniformě Anguse, přidává se hromobití dalších jeho spolupachatelů, aby způsobili jeden z největších záseků ve své bohaté historii, příspěvek ke klasice. Podobně zaznamenáníhodnou je i skvělá hitovka "Moneytalks" a ve spojení s ostatními nezlými kousky se povedla deska znamenající návrat do první ligy. A je tomu už třináct let, co "The Razors Edge" vyšla - nyní si ji opět připomínáme v cyklu "The AC/DC Remasters" s novou, hezčí košilkou.

Věřte, že není jednoduché psát o AC/DC něco nového, když jsou pořád stejní a máte hodnotit v krátké době několik jejich desek vycházejících po várkách. Abychom zabránili stereotypům a používání opakujících se slovních obratů, popisů a charakteristik, hledáme detaily, jimiž se právě "The Razors Edge" liší od ostatních vysokovoltážních albových kolekcí. Nalézáme mírný úlet v podobě "Mistress For Christmas" (Vánoce v názvu písně od AC/DC?!), členitější strukturu titulní písně "The Razors Edge", ale jinak nic nového - šťáva nechybí, pot stéká a riffy se spolehlivě zařezávají.

Pro fanouška je to vítaná jistota, pro toho, kdo očekává vynalézavou modernu, ztráta času. Na ty, co mají AC/DC rádi, už desetiletí fungují primitivní zbraně. Skupina je mistrem světa ve vynalézání co nejjednodušších refrénových sloganů: "Jsi připraven(a)?", "Jdeme na to!". Vzít je pěkně od začátku až po "Stiff Upper Lip" a dalo by se z nich poskládat několik stejných, ale zábavných příběhů o sexu a rokenrolu. A jak nám zpívají Stouni (se kterými AC/DC sehrají v létě pár vystoupení), "It's only rock'n'roll, but I like it".