"Tuhle desku chápu jako začátek. Prošli jsme dlouhou pauzou, takže tohle album není pokračováním. Strávili jsme nějaký čas objevováním sami sebe, návratem k jádru věci." Tolik komentář zpěváka a kytaristy Stephana Jenkinse ze skupiny Third Eye Blind k nové desce "Out Of The Vein". Přijde-li vám název zapáchající morbiditou, nebojte se, tak tomu není: "Obrazně řečeno jsme otevřeli žílu a teď ji necháme krvácet," vysvětluje podivný název. Krvácením má na mysli živou desku, unplugged album, nějaké to EP, jistě se najde místo pro DVD. Kapela o sobě nedala takřka čtyři roky vědět, tudíž lze pochopit, že hudebníci vnímají nové CD jako druhý start, byť poněkud ulehčený. Pro příklad, jejich debutového bezejmenného alba z roku 1997 se v USA prodalo na šest milionů! Není se proto čemu divit, že se čtveřice ze San Franciska snaží seč může o návrat na čela hitparád. "Out Of Vein" sice debutovalo na třetím místě žebříčku časopisu Billboard, ale v zápětí se propadlo až do druhé padesátky...

Hluboký pokles jakoby dokresloval nepřesvědčivý, efektní charakter desky, která se nesnaží o nic jiného, než bezproblémové proplouvání reproduktory širokého posluchačského spektra. Third Eye Blind zarytě lpí na vyzkoušeném, leč nepříliš věrohodném kloubení popových partií s grungeovými či punkovými aranžemi. Tu a tam z nich vypadne zajímavý nápad (houpavá hitovka á la Red Hot Chili Peppers "Can't Get Away"), povytaženého obočí hodná melodie ("Crystal Baller") nebo ostřejší riff ("Blinded"), ale celkově je "Out Of The Vein" nenápadně plynoucí kytarovkou, která vás sice nebude iritovat, určitě si vás ale ani nepodmaní. Je to přesně ten typ hudby, která když proběhne rádiem (ne pochopitelně v České republice), nevíte, co konkrétně hrálo, ale přitom z toho máte dobrý dojem.

Když bychom se vrátili ke slovům Stephana Jenkinse, který naznačil touhu Third Eye Blind pokračovat v načaté práci, vzkázal bych mu, aby si dali více záležet na budování vlastního, autentického díla. "Out Of The Vein" je rockovým odvarem shodným s desítkami jiných desek, což určitě není start, o jakém se kdysi úspěšné kapele zdálo. Přitom není třeba radikálně měnit žánr, stačilo by pohrát si s gradací písniček, vymyslet duchaplnější, originálnější melodie, občas změnit tempo apod. A když už radím, tak bych měl výtku k Jenkinsovu zpěvu, který je nepředstavitelně sterilní, plochý a nevýrazný. To bych asi chtěl ale moc, že? Prostě průměrná deska, nic víc, nic míň.