Eric Clapton, Jack Bruce, Ginger Baker. Ve druhé polovině šedesátých let již velice známí muzikanti, vzory uctívané řadou ostatních kolegů. Clapton stál společně s Johnem Mayallem u zrodu britského blues, prošel si i Yardbirds, kteří mimo jiné dali světu další dva špičkové kytaristy - Jeffa Becka a Jimmyho Page. Basák Bruce a bubeník Baker se potkali ve skupinách The Graham Bond Organisation a Blues Incorporated.

Není bez zajímavosti, že jejich vztahy byly prosycené značnou tenzí a častými spory - ti dva byli schopní se spolu hádat na jevišti a navzájem si sabotovat nástroje - to ovšem nijak nezabránilo tomu, aby se dali dohromady se stoupající kytarovou hvězdou Claptonem a společně utvořili trio s názvem Cream.

"Viděl jsem v klubu Marquee trio Buddyho Guye," vzpomíná na začátky existence superkapely kytarista Eric Clapton. "Z toho jsem usoudil, že ideální sestavu tvoří tři hudebníci." V tomto složení debutovali v roce 1966 deskou "Fresh Cream". A hned z toho bylo šesté místo v britské a devětatřicáté v americké hitparádě.

"Když jim vyšla prvotina 'Fresh Cream', nebyl to žádný extra hit," vzpomíná v pořadu Slavná alba Ahmet Ertegun, majitel Atlantic Records a klíčová osoba pro další vývoj kapely Cream a také mnohých dalších, které vydávaly právě pod hlavičkou jeho labelu. "Trochu mě zklamalo, že s ním nijak zvlášť neprorazili. Takže jsem se s nimi dohodl, že druhou desku připravíme v Americe, v našem studiu." A byl to i on, který přesvědčil Claptona, aby začal více zpívat. Vycítil, že se na bluesové věci prostě hodí více.

Samotné nahrávací sessions, které technicky zajišťovali Felix Pappalardi a Tom Dowd (později s Claptonem spolupracoval na dalších albech), trvaly jen tři a půl dne, i tak ale platí za téměř legendární. Partička britských mladíků obklopených hradbami zesilovačů Marshall byla totiž slyšet, s trochou nadsázky řečeno, na tři bloky daleko. "Cream jsou jednou z těch skupin částečně zodpovědných za to, že můj sluch už není, co býval," vzpomínal po letech s úsměvem Ahmet Ertegun.

Zvukově se trojice posunula od svých blues-rockových kořenů (ty zde nejvýrazněji zastupují pouze "Outside Woman Blues" a úvodní "Strange Brew", která adaptuje bluesovou dvanáctku "Lawdy Mama" a posouvá ji více k popu) směrem k dobově příznačnému psychedelickému zvuku.

Neotřelé je použití dvanáctistrunné elektrické kytary nebo efektového pedálu, pro který se vžilo překrásné české slůvko kvákadlo. Charakteristická hlučnost Cream neopouští, byť na rozdíl od jejich živých koncertů, jejichž podstatnou součástí byly i výrazné jamy a improvizace, tvoří kolekci sbírka jedenácti krátkých a sevřených skladeb.

Sázka Atlantic Records na Cream vyšla. "Disraeli Gears" je dodnes klasikou, které se podařilo perfektně zachytit moment, kdy blues začalo vstřebávat psychedelii. Klíčovým se album stalo zejména pro Erica Claptona, který se poprvé postavil do pozice frontmana - tam ho tedy viděl Ertegun, ale kapela mu to svým duchem a zvláštní chemií tak trochu narušovala - a nakonec se, přes působení v Blind Faith a Derek & The Dominoes, vydal na sólovou muzikantskou dráhu.

Pohled za oponu písní z desky "Disraeli Gears" i detailní analýzu přebalu nahrávky nabízí další díl cyklu Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 28. ledna 2021. Za týden bude seriál pokračovat dokumentem o desce "Club Classics Vol. One" od formace Soul II Soul.

Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.