Stále platí to samé, co se píše v loňském souhrnu - českému rapu se velmi daří. Je to jeden z nejdynamičtějších hudebních žánrů, v tuzemské hudební hitparádě se stabilně drží značná část desek právě tohoto stylu a nejstreamovanějšími žijícími umělci jsou čeští rappeři. Vychází tolik nových rapových desek, že je téměř nereálně to všechno zvládat sledovat. Proto jsme se opět zaměřili na to nejlepší, co se u nás v tomhle žánru urodilo.

Streamovací služby evidentně nastavily trend, na který řada našich interpretů naskočila a těží z něj. Trend spočívá v častém vydávání nové hudby, ať už krátkých singlů nebo rovnou celých alb, která mají stopáž kolem třiceti minut. Dopomohla tomu pravděpodobně i nekončící pandemie, lockdowny a nemožnost koncertovat. Proto není divu, že toho (nejen) v rapu vychází tolik, ať už jde o samostatné tracky, ípíčka či regulérní desky.

K rapovému shrnutí opět vznikl doprovodný playlist na Spotify. Obsahuje pět hodin nabité hudby, téměř sto nejvýznamnějších skladeb ze všech vybraných desek, který doporučujeme při čtení k poslechu.

---

Pět nejlepších rapových desek za rok 2021

Je skoro až neuvěřitelné, že na co Hugo Toxxx sáhne, to promění ve zlato. S dva roky starou a Andělem oceněnou deskou "1000" si nasadil laťku vysoko a znovu ji přeskočil. Tentokrát s ještě ucelenější nahrávkou pojmenovanou "Mumie", která šlape od samého začátku až do konce. Opět platí známá hláška, že je Hugo Toxxx 1000 let napřed, ví to o sobě a servíruje rap pro skutečné fanoušky rapu ("20-21, neni čas se vracet, neni, neni / měnim zase pravidla, jsem dva kroky před sebou"). Nepodřizuje se trendům, naopak si jede svůj špinavý underground, což je slyšet na konzistentní produkci a pečlivě zvolených hostech za mikrofonem. Drží se jednotného konceptu - od originálního vizuálu přes temnou hudbu až po striktní přednes a lyriku plnou chytlavých hlášek ("Nakopu ti ass / koupim si na to Gucci boty"). Celé album je díky tomu ucelené a nemá žádná hluchá místa. Toxxx stále tlačí mladé umělce a tentokrát také umělkyně! Prostor dostala Slovenka Luisa, která je na tamější rapové scéně už poměrně známá, ale zahostovala si také Arleta, v současnosti asi největší objev tuzemské scény, která v songu "Kód" opravdu vévodí. Zaujme také mladý objev Off Culture se svým syrovým featem. Hugo Toxxx na "Mumii" opět dokazuje, že tady nemá konkurenci a je fakin rapový "Amadeus".

---

Smack koncem roku nečekaně završil svou hudební trilogii "Chimera" albem s podtitulem "Snake", které ze všech "Chimér" svou kvalitou jasně vede a zároveň také v diskografii pražského rappera nejvíc vyčnívá. Ve svátek 17. listopadu zveřejnil "Molotow", druhý singl s politickým přesahem, který nezní vůbec hloupě ("A politikům nejde o tebe, jde jim jen o obchod / je to jenom jedna velká reality show"). Zároveň se jedná o vynikající edukativní skladbu, která by se měla pouštět na základkách ("Natankuj, naplň sklo, dej hadr tam, kde je hrdlo, zapal knot, zapal to, potom hoď molotow"). Smackova dikce náramně zapadá do pomalého rytmu. "Ale nesoudim nikoho, nesoudim / párno měl jsem, nesoudim / rádoby koks, ve kterym je stejně párno, jsem měl xkrát, takže nesoudim," pokorně rapuje v silné příběhové skladbě "Fam", která je o kámošovi, který ho zradil, a nakonec skončil ve vězení za vaření pervitinu. V taneční hitovce "51 Party" pozvolna buduje atmosféru minimalistickým beatem. Zato drum’n’bassová nálož ve formě "Další rok" skvěle šlape a přináší trochu optimismu ("Nepotřebuju toho moc / Jenom noc, jenom stage, jenom lidi, který nemaj nikdy dost"). Smack na třetí "Chiméře" vystoupil ze své komfortní zóny a žánrově si zaexperimentoval, přinesl hudební pestrost a neotřelé postupy. Rozhodně se jedná o největší překvapení loňského roku.

---

Trojice TK27, Doktor a Humla aka 58G navázala na úspěšný debut "58 tape vol.1", díky kterému vyhrála v hudebních cenách Vinyla Objev roku, a vydala dvojku. Jihlavská skupina opět potvrdila status nováčků, kteří mají hlad a jdou si pro to. Není tedy žádným překvapením, že ve Vinyle letos aspirují rovnou na Desku roku. 58G pokračují v rapové krasojízdě, jsou syroví a autentičtí, "vracejí Jihlavu na mapu zpátky" a "dřou každej den, ale nejsou v práci". Na volume dva znějí mnohem silněji a také vyrapovaněji, obzvlášť u Doktora je slyšet velký progres. Oba rappeři, TK27 a Doktor, jsou velmi rozdílní, i přesto se však úžasně doplňují a téměř neustále hláškují do temných beatů ("Neber si do huby mý jméno / kurvíš to, co miluju, seš jak Kapitán Demo"). Dvorní producent Humla se dá aktuálně považovat za jednoho z nejlepších českých producentů. Nezalekne se před ničím, takže na albu můžeme slyšet svěží sound vycházející z drillu, trapu, grimeu či UK garage. Snad 58G nepoleví, protože mají opravdu skvěle našlápnuto.

---

Co by to bylo za výběr, kdyby v první pětce chyběl nejposlouchanější český rapper Viktor Sheen (podle statistik Spotify také nejposlouchanější žijící český zpěvák, který možná velmi brzy trumfne i Karla Gotta). "Černobílej svět" vystřídaly "Barvy" a pomyslnou trilogii uzavírají "Příběhy a sny". Narativ desky se točí kolem Sheenova úspěchu a jeho snahy vybalancovat kariéru rappera a otce. Už nepotřebuje flexit jako většina jeho rapových vrstevníků. Ve svých téměř třiceti letech pro něj rap nepředstavuje hédonistický život plný drog a děvek, ale namísto toho job, který musí skloubit se svou rodinou ("Teď vypadnu z domu pryč, všechno dám z hlavy teď do hudby / já musim zažít ty příběhy, abysme měli co do huby"). Jako útěk od reality volí virtuální svět plný počítačových her ("Vítej na mý party, tohle jsou mý příběhy a sny / přitom chtěl bych jen sedět doma a hrát WoWko / Apex a Tarkov a rageovat u LoLka"). Umí vystihnout své niterné pocity ("Světlo zase přijde po nocích, vidím stejný lidi po roce, zabíjíme v sobě nemoce, zabíjíme v sobě emoce") a stále se točí v abstraktních a textech, což je možná i důvod jeho velké popularity. Konečně také překročil žánr a posunul se do rapového mainstreamu známého ze zahraničí. Důkazem budiž precizně vygradovaná píseň "Stíny", která má všechny předpoklady stát se úspěšným rádiovým singlem. "Příběhy a sny" je Sheenova nejdospělejší a jeho dosud nejucelenější nahrávka.

---

Smíchovský čávo Dollar Prync, který se již před dvěma lety dostal do první pětky našeho rapového výběru, navázal na sérii desek s důrazným označením "Jeb system" pokračováním s číslovkou tři. Ani tentokrát to nebude jinak. Když Dollar Prync rapuje o tom, že "Dneska se jde krást", není absolutně žádný důvod mu to nevěřit. Právě autenticita, syrovost a přímočarost hrají v jeho hudbě prim. Byť stále razí rapový primitivismus plný nevybíravého romského slangu a surovosti ("Máš more problém, bude more zle / zadělám celou tvoji rodinu / neber mě do huby, udělám z tebe koninu"), jeho pouliční gangsta styl není žádnou sebeparodií drsného rapového života ze zámoří, o kterou se tu marně snaží mnoho tuzemských rapperů, ale reálnou výpovědí. Ve svých textech stále nabízí vhled do života romské menšiny a poukazuje na sociální rozdíly a zvyklosti ("Když má jeden, máme všichni"). Nezajímají ho trendy. Je mu sice blízký trap, ale když chce udělat g-funkový hit, tak ho prostě udělá. Prostor za mikrofonem dává kromě známých rapperů také svým chábrům, i když jsou jejich rapové dovednosti výrazně slabší. Koneckonců Dollar Prync dělá hudbu hlavně pro sebe a pro lidi ze své komunity a právě to je na tom velmi sympatické.

---

Divoká karta

S prohlášením "divnější projekt momentálně nehledejte" přišel koncem roku 2020 Orion, otec českého rapu a zakladatel kultovní skupiny PSH, když uvedl nové jméno Gruppo Salsiccia. Vše vzniklo z dlouhodobého a pravidelného setkávání čtyř přátel. Není to rap, spíš směsice žánrů, za kterou vedle Oriona stojí režiséři Luboš Svoboda, Giulio De Blasio a bubeník a producent Tomáš Konůpka, známý také z kapely Android Asteroid. Těžko hledat správný příměr, každopádně Gruppo Salsiccia dělá zábavnou hudbu, která má lehkost a záměrně infantilní texty, které pobaví ("sekundy - ste kundy" nebo: "Ta noha mě už neposlouchá vůbec / neposlouchá mě stará ani pes / jsem blbec"). Stačí pár poslechů a skladby jako "Mistři světa", "Refrén" či "Za pařezem noha" začnou být nebezpečně návykové a zaryjí se vám do paměti. Snad se někdy dočkáme i plnohodnotné desky.

---

Objev roku

"Chci dlouhý vlasy, liberální rights a girls co mají guns," požadovala mladá rapperka Arleta Berndorff na Toxxxově posledním albu "Mumie" ve skladbě "Kód". Za ponurým projevem a klidnou dikcí v temném hávu se skrývá jasný statement - Arleta kritizuje toxickou maskulinitu, sexismus a mačismus v českém rapu. Scéna dlouhou dobu nebyla připravená na ženy, což se s novou generací konečně začíná měnit. Postavení žen v tomhle žánru se podle Arlety pohybuje ve dvou extrémech. Buď tam nepatří, protože jde o mužskou záležitost, nebo naopak je rapující žena vnímána pouze jako něco hot, sexy a cool. Svou tvorbou se snaží tyto extrémy rozbít a perfektně se jí to daří. "Stavím se vůči stigmatům a zkostnatělým postojům, které mají negativní dopady na společnost," řekla v rozhovoru pro Refresher a v songu "Statement" apeluje na ostatní rappery, aby edukovali děti, které je poslouchají, protože právě jejich hudba je do značné míry formuje. Zatím nevydala plnohodnotné album, přesto se jí podařilo získat dvě nominace - Vinylu za Objev roku a Apollo v kategorii Singl roku za skladbu "Styl". Na kontě má klimatický apel ve formě EP "Ability to Damage Plant" z roku 2020, loňské EP "Am2021" reflektující její úzkosti a deprese a pár singlů. Aktuálně chystá další kusy, což je super, protože scéna potřebuje ženy, které budou dělat rap podle sebe, a ne podle očekávaných vzorců.

---

Zklamání roku

Poslední release pražského Bigg Bossu padl na "Teritorium III.", za kterým stojí Orion, praotec tuzemského rapu. V roce 2003 odstartoval svou sólovou kariéru albem "Teritorium I", poté po dvou letech vydal pokračování "Teritorium II", za které získal Anděla a nyní po dlouhých šestnácti letech konečně trilogii uzavřel. Těžko však říct, zda trojka opravdu navazuje tam, kde Orion v roce 2005 skončil, anebo jde o pouhý marketingový trik. Poslech nahrávky dává za pravdu spíše druhé možnosti. Ne že by byla trojka špatná, jen prostě nedosahuje kvalit předchozích dvou dílů a kvalit, které bych od Oriona očekávali. "Sound toho alba je nejenom o minulosti, ale propojuje s ní i současnost a budoucnost," avizoval autor před vydáním. Dílo je hudebně zvláštní směsicí stylů, nechybí mu oldschoolový přístup a plno soulových refrénů, řada songů je však plochá a nevýrazná, což bude částečně vlivem Trafikovy produkce. Ve výsledku to ale není taková tragédie jako na "Debutu" od PSH. Coby nejsilnější a nejchytlavější singl každopádně funguje "Život ve hvězdách", za kterým produkčně stojí DJ Wich. Příjemným překvapením je "City cowboy" s hostujícími rappery Painem a Strýcem Norym, neurazí ani "Co se nelíbí", kde zandal slušnou sloku Vladimir 518. Na Orionově tvorbě je sympatické, že si jede svůj vlastní styl, nikoho nekopíruje ani nenapodobuje, stále je vtipný a má co říct, jen se mu to nedaří s takovou lehkostí jako dřív. Nové fanoušky si na "Teritoriu III." pravděpodobně nezíská a staří budou zklamaní tím, že to není ten starý dobrý Orion.

---

Rapová videa

Zvolit pouze jeden videoklip začíná být těžké. Většina rapperů nemá problém zaplatit tučnou sumu za profesionální tým, který natočí vymazlené dílo s dobrým scénářem, kamerou a řadou efektů. Na scéně dominuje talentovaný režisér a kameraman Jan Strach, který začal točit rapové klipy ve svých čtrnácti let. Začátkem roku 2021 pak rozjel klipovou sérii Most Wanted, kterou utvrdil své letité dovednosti. Volba nejlepšího vizuálu nakonec padla na skladbu "Cheers", kde Viktor Sheen a Rytmus, v současnosti top postavy české a slovenské (rapové) scény, připíjejí na svůj úspěch. Klasické téma o vydělávání peněz, jehož pointou je zabezpečení vlastní rodiny, je vizuálně velmi dobře zpracované. Obzvlášť silné jsou záběry u stolu plného jídla, kde můžeme vidět sedět Viktorovu ženu a dceru a Rytmusovu ženu a jeho syna. Sheen opět střílí reference na své předchozí skladby ("Já měl jsem temnej svět, pak dostal barvy do mejch žil / ... / už nejsem neviditelnej"), Rytmus si zase hraje s autotunem. Rozhodně jde o velmi vydařený singl se skvělou video produkcí.

---

Mimo kategorii hudebních videoklipů si zaslouží vyzdvihnout nový dokument České televize pojmenovaný "Rapstory", který mapuje třicet let rapové muziky v Česku. Za jeho vznikem stojí trojice jmen Šimon Hájek, Karel Veselý a Šimon Šafránek. Deset dílů po dvanácti minutách postupně projde významné momenty, které formovaly scénu. Nabídne rozhovory s každým, kdo u nás něco znamenal, od průkopníků Micheala Viktoříka a Oriona přes zlomovou dvojici Supercrooo až po aktuální fenomény Yzomandiase a Viktora Sheena. Dokument je pojat originálně, značně umělecky a velmi netradičně, což z něj dělá ve výsledku spíš insiderskou záležitost pro fanoušky. Pro ostatní vznikla doplňující série "Lekce rapu", ve které Karel Veselý akademicky vysvětluje historii se vším všudy.

---

Pozoruhodného dokumentu se dočkala také ikona pražského undergroundu David Štilip aka Tyler Durden aka Bučina aka Porky aka Young P Boy aka Gynger aka Ginger Evil Boy aka Lord z Párnie aka Kurt Codeine aka $issyBoyDurden aka Poseidon Vltavy aka Poseidon Panamera Turbo aka Gianni Versace aka Versace OG aka Narko Polo aka Matro Da Vinci aka Mladý Leopard. Půlhodinový snímek plný raritních záběrů mapuje Tylerovu cestu za slávou a pervitinem. Byť to byla cesta poměrně krátká, stačila na to, aby vytvořila kult, který přežívá dodnes. Tyler Durden je důkazem toho, že "Bejt real je vzácný" a zároveň že "perník se dá zvládnout", ale jen na omezenou dobu.

---

Cringe českého rapu

Leo Beránek byl bizarní postavou českého rapu od samého počátku. Již ve svých náctiletých časech flexil z pozice privilegovaného reprezentanta pražské zlaté mládeže na své spolužáky ve videoklipu "Bounce bouce" s rýmy jako "Botasky mam od Armani / sáčko Dolce Gabbany". Snažil se zviditelnil v trapné reality show Hotel Paradise, a když to nedopadlo, začal dost tlačit svou hudbu. Hity jako "B.O.T.Y." mu zajistily anticenu Zlatý David, při jejímž předávání konfrontoval našeho exkolegu Lukáše Bendu (shout out Luciáš!) a plivl na něj. Následně někoho zmlátil před klubem, za což šel na rok za mříže. Poté se oženil s pornoherečkou Connie Hozak, se kterou také počal dceru Violettu. V roce 2020 ho soud poslal na šest let do vězení za další napadení a následně se s ním také rozvedla jeho žena. Leova šílená životní jízda však nekončí. Koncem minulého roku totiž přímo z pankrácké věznice vydal album "Bertena", které nahrál na propašovaný telefon. Celému počinu vévodí příšerný videosingl "Kluci z basy", v němž Leo se svými spoluvězni dovádí na cele. Za porušení pravidel si vysloužil tři měsíce v izolaci. Neměl by však dostat mnohem přísnější trest za hudbu, kterou vyprodukoval?

---

"Král metafor" Marpo to nevzdává a nadále se snaží podojit český rap svou prvoplánovou hudbou. Jeho poslední deska "Backwoods Bred" se totiž urputně snaží LARPovat americkou country. Těžko se dá přehlédnout Marpova hra na českého Yelawolfa. Od svých rapových začátků se technicky vůbec nikam neposunul, což určitě potvrdí i přední odborník Fosco Alma. Pořád dokola jede tu samou flow, stejné postupy, stejně prosté texty. Neustále se ohání tím, že vyprodal O2 arenu, což je sice úctyhodné, ale v okamžiku, kdy ho scéna nepřijímá, ba naopak jím dokonce opovrhuje, to může působit přinejlepším hořkosladce. Jak říká Yzomandias: "Nezaprodat se, vydělat cash." Svou cílovku si Marpova tvorba sice nachází, ale rapoví fans to nebudou. Přece jen ale svítá naděje! Marpo nedávno tvrdil, že si potřebuje od hudby odpočinout. Snad dostojí svému slovu, pověsí rap na hřebík a bude se věnovat něčemu, co mu skutečně jde.

---

Rap neustále bourá žebříčky poslechovosti, přitom se o něm v tradičních médiích téměř nepíše a nahlíží se na něj jako na bizarní kuriozitu. Ignorace žánru, který zasahuje výraznou část dospívající populace, je gesto rozhodně krátkozraké a skoro až nepochopitelné. Mladý rapper Stein27 vyhrál minulý rok na stanici Evropa 2 v kategorii domácí album roku. Vtipné na tom je, že rádio nehraje žádnou jeho skladbu. Svou vinu na tom ale částečně nesou ústřední postavy scény jako Yzomandias či Viktor Sheen odmítající roli hudebních celebrit a toužící zůstat ve stínu své tvorby. Není potom divu, že například Luděk Staněk, významný publicista, který v devadesátých letech tlačil v médiích rapovou hudbu, napíše na Twitter o poslední desce Kapitána Dema, že je famózní. Cesta českého rapu byla těžká, dlouho se tlačil narativ nezaprodání se, ale doba se změnila, tak proč by to nešlo u nás? Třeba na Slovensku to jde...

---

(Stále) mladá krev

Zatímco ostatní rappeři se snaží znít tvrdě a mít hrubý hlas, Labello na své poslední desce "Falsetto Diamant" flexí se svým falzetem ("Vybírám si melodie, co zní jako symfonie / Designer Falsett, jsem dvě oktávy up, up"). Navazuje na svou předchozí tvorbu a opět si drží svůj typický humor, který se točí kolem sebeironie a nadsázky. Věci dělá sice "jenom pomalu", ale zato "nikdy ne na sílu ne". Je slyšet, že si našel polohu, která mu nejvíc vyhovuje. Kupříkladu perfektní singl "Pam Pam" maká díky návykovému refrénu ("Bitch se hejbe jako Pam, Pam, Pam") a nepostrádá lehkost a vtip. Diamantové album "Falsetto Diamant" je sice o chlup slabší než předchozí "POP", které se dostalo do loňské TOP5, i přesto jde o silnou věc, která v záplavě všech releasů vyčnívá a zaslouží si pozornost.

---

"94 v květnu se narodil zmrd / zkoušel jsem se změnit, ale zmrd budu furt," otevírá ICY L svou poslední sólovou desku a avizuje, že je "Stále nemocnej"! Pořád platí, že je nejzábavnějším rapperem na scéně, i když nedělá comedy rap. Do tvrdých beatů pálí nálož syrových textů plných nadsázky, sarkasmu a kontroverze. S výrazným hlasem, zábavným frázováním a neotřepanou slovní zásobou rozbíjí každý track. "Všecko ukradnu" se může stát oficiální hymnou všech kleptomanů ("Šacujou mi bágl než jdem do klubu / měli by mě šacovat předtím než odejdu"), "Kratom Krazy" je zase nejlepší reklamou na tajemný elixír se stimulačními účinky. "Stále nemocnej" je vynikající jednohubka plná ostrého humoru, který se jen tak neoposlouchá.

---

Rohony, loňský objev roku, konečně vydal debutovou nahrávku pojmenovanou "Australian Open 2016" a navázal s ní na své staré singly a ípíčko "Strak". Deska má náboj, svěží sound a hladový rap. Obsahuje řadu báječných tracků - "Villa" s hostujícími VR/Nobody má skvělou atmosféru, skvělý je také taneční banger "Tepky", v němž zaznějí znojemští yeezuz2020. Vrcholem kolekce je závěrečná píseň "Pisa", ve které jde Rohony emočně úplně na dřeň a ve velmi osobním textu se otevírá svým posluchačům ("Pomalu cítím, jak se blíží vlna / naši krajinu zapadá mlha / já už nevím, jestli můžu někdy projít Ostravou / všechno krásné se prolilo vmžiku tmou"). To je neskutečně silná a upřímná věc. Je rozhodně super, že Rohony zkouší i jiné hudební polohy, protože se stává, že v některých skladbách se začíná opakovat.

---

"Zlatý desky, zlatej zub, Matěj Kratejl - zlatej kluk / zlato už mi nestačí, teďka chci platinu," poukazuje Ca$hanova Bulhar na svůj dosavadní úspěch v tracku "Zlatej kluk". V roce 2020 nejprve vydal koncepční album "rap disco revoluce" a po půl roce přišel se striktní rapovou palbou "Thug Love Sofia". Kdo by však čekal, že tu další vydá po půlroce? Současné nastavení hudebního byznysu si žádá časté releasy, takže dává smysl podojit to, dokud to jde, nicméně "ROMEO" je ukázkou toho, že příliš konzumní přístup hudbě škodí. Půlhodinová nahrávka zní šablonovitě a jednotlivé tracky splývají dohromady. Za zmínku stojí snad jen Bulharův posun od nekonečného hédonismu k náznakům marnosti. Některé jeho bars vyznívají velmi depresivně, až z nich skoro mrazí. V tracku "Všechno je fádní" rapuje o neustálém opíjení se alkoholem z důvodu každodenní všednosti ("Všechno je fádní, v pět ráno zprávy / chlastám už pár dní, už se mi to krátí"), v "On Air" zase rekapituluje své rapové úspěchy, které pro něj ale vlastně nic neznamenají ("Čubky, love, drip, to je ve finále nic / a pořád chceme víc, ale hlavně čistej štít"). "Nikdy to nevrátíš, nenarovnáš / děkuju, žes mi život dala / ten fotr to nakonec dohnal / tohle je marná snaha," rapuje ve skladbě "Luna" o své matce a skrz silné řádky se vyrovnává se svými mommy issues. Ca$hanova Bulhar si drží svůj rapový standard, ale na třetí desce po tak krátké době by to chtělo alespoň nějakou invenci.

---

"Startuju z nuly, more, neznám stop," představuje se Arian730, nováček původem z Makedonie, který se zjevil z čistého nebe a rozšiřuje label DVOJLITRBOYZZ. Na své prvotině "730" dává průchod své balkánské krvi. Hudebně je to velmi příjemné, trapové beaty na dnešní dobu makají tak, jak jsme zvyklí. Jednotvárný přednes a nevýrazné texty by však chtěly větší péči. Nejlépe fungují songy s hosty. "Aha" s Ca$hanovou Bulharem je totální banger se senzačním refrénem. "Whatever" s 58G šlape skvěle. Nicméně na to, že jde o Arianovu první desku a vlastně i jeho první dostupnou tvorbu, to je celkem dobrá práce. Ještě sice není vyrapovaný, ale to se časem určitě zlepší, potenciál tam určitě je.

---

Stará garda

Idea přišel s opravdu ambiciózním projektem a připravil 16 beatů pro 25 hostů. Nutno podotknout, že vybíral z opravdu pestré palety umělců. Vedle labelových kolegů MC Geye, Resta, Martina Matyse a Boy Wondera se na desce objevují Karlo a Koky z Milion+, legenda českého rapu Dědek z 6polnic (poslech skladby "Nespavost" je neskutečnou katarzí), slovenská zpěvačka Jana Kirschner či svěží ženský rap v podání talentované Hellwany ("Černobílý světy" jsou báječná píseň o vztazích). Idea navíc rapuje jen ve vybraných skladbách a funguje spíš v roli hudebního kurátora. Je to producentská deska, nebo se jedná o showcase nahrávku? Ve výsledku to je vlastně jedno. "O beatech a lidech" funguje jako kompaktní nahrávka plná pestrých hlasů, se silným oldschoolovým zvukem a jedinečnou atmosférou.

---

Slovy: "Devět let od poslední desky s Ethanem / za tu dobu dělal zlo a každej den byl víkend," zahajuje svou sólovku Řáhol One, legenda z Rosic a člen skupiny Dew Town Dogz. V mezidobí zažíval krušné období, když se dostával ze závislosti na pervitinu a možná právě proto svou poslední nahrávku pojmenoval "MishMash". Rekapituluje na ní svou životní cestu a přešlapy, kaje se a přehodnocuje své životní hodnoty ("Nemám drogy na prvním místě / ani děvky na prvním místě / ... / v jobu trávím svůj čas přes týden / je potřeba mít na byt a jídlo"). Co se týče hudební produkce, ta je pestrá, potěší taneční vibe s odkazem na fresh DTC sound z dob "Therapy". Často repetitivní texty jsou vykoupeny hořkou zkušeností, o které Řáhol velmi otevřeně mluví, za což si určitě zaslouží uznání. Nejde o žádnou revoluční desku, ale jako comeback je to slušný.

---

Údajně se nové album ostravského gangstera Sergeie Barracudy mělo tematicky vracet k jeho začátkům s novým zvukem, ale realita je taková, že se Sergei od vydání singlu "Anakonda" z roku 2019 točí v kruhu. "Produkt" je slabším bratříčkem dvojice alb "Medusa" a "Medusa II". Ve výsledku dostaneme stejný trapový zvuk, na který jsme zvyklí, stejné množství (otravného) autotuneu, stejná témata, žádný velký singl, a také o něco méně výrazné hosty. Na druhou stranu je úctyhodné, že Sergei Barracuda nabídl prostor mladým a neoposlouchaným jménům, obzvláště svému současnému parťákovi Hard Ricovi, se kterým také v loňském roce vydal mixtape "Kila zdarma".

---

"Nechci machrovat, chci motivovat / nepřežívat a neživořit," avizuje Renne Dang ve skladbě "Grázl" na své poslední desce "DANG". Téma životní cesty za úspěchem je u něj klasika, která zazní hned několikrát, nejlépe ji však zpracoval v titulním kusu "Dang". Když však Renne v tracku "Lidství" (kde mimochodem MC Gey odrapoval nejnudnější sloku své kariéry) přemítá o lidských hodnotách, nastává poměrně schizofrenní moment - chce dělat "ruličky a štosy", nebo apelovat na lidské hodnoty? Největším problémem alba jsou však příšerné rádiové singly, ze kterých prosakuje nechutně slizký Raego vibe ("Pouto", "Za mnou hoří svět"). Další "Kytky z pumpy" to bohužel nejsou. Renne Dang se po vydařené desce "THÁI" příliš neposunul a přehnaná snaha o radio friendly zvuk mu spíš škodí.

---

Po průměrné desce "Život a smrt Alberta Hersche" přišel Řezník s ještě slabší nahrávkou. "Straight Outta Sklep" zní jako návrat do hudebních počátků českého horrorcoru. Je úmorné poslouchat pětatřicetiletého člověka rapovat pořád dokola ty samé pubertální rýmy plné explicitních prasáren. Po patnácti letech by člověk očekával nějaký posun, obzvlášť do niternějších témat. O to se Řezník sem tam pokoušel v minulosti a pokouší se o to také na relativně svěžím EP "Traumaplan" s trapovými beaty. Jeho řadovka nicméně stojí na oldschoolovém horrocoru, který je plný agresivních rýmů a který už dávno ztratily vtip a kontroverzi. Titulní song "Děvky musej škemrat" neurazí, ale když podobný formát zaznívá na dvou třetinách desky, začne to nudit. V samotném závěru "Mistr zenu" naštěstí přichází nutná sebereflexe: "Ženu se dopředu za něčím, co nemá cenu / a s pokračujícím věkem očekávám ňákou změnu".

---

Spolupráce

Sudetská legenda ICY L a jeho brat Ilja na sebe hodili vojenský mundúr a vpadli na scénu jako "Sudety Soldierzz". Uráží téměř každého, ale takovým způsobem, že to je neskutečně zábavné (možná jen v tracku "Tulo" to trochu přepískli s fatshamingem). Vracejí do hry komiksový přístup, kterým kdysi dávno prorazila pražská dvojice Supercrooo. Mezi rappery funguje neskutečná chemie, skvěle to je slyšet v tracku "Nejsi Swaggrrrr", kde se ICY L a Ilja vzájemně doplňují při každém rýmu. Neštítí se ani politických témat, a byť nestřílejí žádné sofistikované rýmy, je za nimi jasné prohlášení, a ne prázdné plácání, které předvádí například Yzomandias. Song "Krym" sice stojí na primitivním antikomunismu, což je tak trochu low effort, nicméně rýmy jako "proč je tu furt tolik komoušů / když máme v zemi tolik nádherných stromů" velmi rezonují, stejně jako zbytek desky.

---

Trochu neočekávaně přišel s novou deskou nejznámější rapující taxikář aka Marat. Produkci si vzal na starost pražský beatmaker Come4you. Společnými silami vytvořili brutálně temné album "Heretik". Špinavý sound a depresivní rap jsou ultimátním kombem. Marat se nevrací k uvědomělým tématům ze svých počátku, spíš navazuje na temné období experimentů a skrz své texty popisuje syrovou realitu nočních ulic ("Panelový domy, nákupní centra, herny, rulety, automaty, co se v nich lidi topí a všude drogy, buchny, lidi na ulici") a všudypřítomné zoufalství ("Bože dej mi sílu s hrdostí chcípnout / dřív než prohraju výplatu na automatu"). Marat v závěrečném songu "Derniéry" rapuje o tom, že jde o jeho poslední track ("Dal jsem do toho vše, vytěžil vše, zažil jsem rap / bylo to top, brutálně moc, cítím vděk za to všechno"), což v případě, že je to opravdu pravda, trochu zamrzí, nicméně jde o důstojné zakončení kariéry.

---

"Mám hlad jako bych tejden nežral!" křičí Forest Blunt v tracku "Hlad" a Shaka CG vzápětí dodává: "My máme hlad / nemáme dost / žereme stejky / ty lížeš kost". Rapová dvojice Forest Blunt a Shaka CG z ústeckého Central Gangu jasně avizuje, že na společné půlhodinové nahrávce "Slunce Seno Sudety" nemáme čekat žádnou idylku ze známé z filmové trilogie, nýbrž špinavý trap ze Sudet plný agresivních flows, syrových text a špinavých beatů (song "Labe" s vysamplovanou "Vltavou" neskutečně hituje). Jejich undergroundový přístup zní na české scéně svěže a neotřele, ostatně celý Central Gang má slušně nakročeno a určitě o něm ještě v budoucnu uslyšíme.

---

Brněnský rapper Maniak a pražská producentská ikona DJ Wich se spojili a nahráli desku "Černej kůň". Nečekaná spolupráce vyústila v zajímavý mix floutkovského rapu a uhlazeného profesionálního zvuku. Výsledek je přes veškeré kvality obou umělců lehce rozporuplný. DJ Wich si za svou práci na české scéně zaslouží uznání (kterého se mu v Rapstory příliš nedostalo), nicméně za posledních deset let se produkčně zasekl v příjemné konformitě. Řemeslně jde opět o práci na jedničku, ale na čtrnácti skladbách není příliš inovativní (překvapí snad jen "Vodka & kaviar" a "Tarantino"). Maniak má báječné rýmy s pointou, je zábavný a velmi často sarkastický, což je trochu kámen úrazu, protože ke konci albu začne ztrácet dech. Hrané skity jsou přinejmenším trapné (vtipy o Praze a Brně nebyly vtipné nikdy, sorry). "Černej kůň" je lehce nadprůměrná deska, kde nejvíc vyčnívá videoklipový hejt na influsrandy "Úžasná pouť internetem" s Mikýřem.

---

Člověk by doufal, že fotbalový trend v rapu už konečně skončil, ale to by neměli brněnští rappeři Michajlov a Robin Tent vydal koncepční desku nazvanou "FIFA STREET". Na osmi skladbách pojmenovaných po fotbalistech rapují o věcech a střílejí k nim náhodné fotbalové reference. Pro fotbalové fans pravděpodobně skvělá nahrávka, pro ty ostatní ovšem únavný poslech, kterému chybí hloubka. Co se přitom týče projevu obou rapperů, jsou dobří, obzvlášť nováček Robin Tent překvapil. Album "FIFA STREET" by perfektně fungovalo jako soundtrack do herní série FIFA, jinak jde spíš o hudební kuriozitu na jeden poslech.

---

Milion Plus továrna

Jedním z prvních rapových singlů roku 2021 byl "Hlavy na hlavy" od Robina Zoota. Pozval si na něj svého kolegu Nik Tenda a ústeckou kliku Central Gang. Výsledkem byl totální gangsta shit doprovázený špinavým, ale zároveň velmi propracovaným videoklipem. Pak začaly vycházet videoklipy na další singly - "Poznamenaný" s Viktorem Sheenem, "Tututu" a "Bubliny". Co song, to pecka. Robin Zoot singly zkrátka umí, má cit pro úderné refrény a originální koncepci skladeb, hraje si s hlasem, má úderné texty a stále platí, že jeho flow je na české scéně neotřelá a velmi zábavná. Ústecký rapper nakonec ze singlů poskládal regulérní album "Robby Trouble", které je opravdu našlapané.

---

Kamil Hoffmann ještě žádné solo album nevydal, a proto se dalo těžko předpovídat co vlastně "Katalóg" přinese. Jeho rap se zároveň tak úplně neřadí k tomu, co by asi každý očekával, a to jak tématem, tak i zpracováním. A i přesto jeho první sólová deska vůbec nezklamala - naopak, přinesl na ní spoustu nových a dobrých tracků, které se vymykají tomu, co je v rapu obvyklé. Kamil Hoffmann se totiž nebojí vyjít z davu, a tak na desce, kde se samozřejmě najdou i klasické rapové skladby, objevíme i zajímavé energické kousky s kytarovým podkresem nebo klidné, spíše citové tracky. Experimentace s hlasem také není Kamilovi cizí a na této desce ji lze hojně zaznamenat. Výjimečnost tohoto alba podtrhuje také fakt, že CD, které k albu vyšlo, obsahovalo i "katalog" fotografií. (Petr Foltys)

---

V rámci labelu Milion Plus nebyl Koky nikdy příliš vidět. Jasně, sem tam nějaký úspěšný featuring (všichni asi mají v paměti spolupráci s Nik Tendem: "365247"), sem tam nějaký menší projekt, ale nic velkého. Ovšem to, jak Koky přišel na scénu s deskou "Stát ve stínu, dotýkat se hvězd" pravděpodobně překvapilo každého. Po úspěšné upoutávce klipem "Black Gloves" to Koky opravdu rozjel. Jeho tvrdší styl, který byl v Česku poslední dobou vytlačen svěžejším a modernějším, nám totiž na české scéně dost chybí. A Koky to umí i teď podat naprosto skvěle, obzvláště se svým hlasem, který až nápadně připomíná zesnulého rappera JCKPTa. Vypadá to, že Koky přestává stát ve stínu a konečně se může bez problému zařadit vedle dalších úspěšných českých rapperů. (Petr Foltys)

---

Nik Tendo ví jak na to a opět si pro to šel. Vydal dvacetiminutovou desku s krkolomným názvem "Jsem v pohodě, sem v prdeli" a drží se s ní v tuzemské hitparádě už pěknou řádku měsíců. Na osmi skladbách dělá, co umí nejlépe. Sází na jistotu - střídá nálady a flow, jede si tradiční flex, otevírá se posluchačům, zpytuje vlastní svědomí ("13. komnata") a složil lovesong pro "Malou biš". Nezastaví se ani před politikou. Na předchozí desce samploval citát od Havla, nicméně tady šel ještě o kus dál a rapuje: "Jakej pán, takovej pes, váš pán Agent StB / nechápu, že trpíte komunisty a nácky / ... / 17. listopadu je den boje za svobodu / navždycky bojovat budu." Trochu z toho sice smrdí kalkul a jistá konformita, ale rozhodně je to zajímavý směr, kterým se snaží ubírat.

---

Jestli je něco, čím je Karlo velmi specifický, tak jsou to jeho texty, ve kterých se posluchač kolikrát ztratí a málokdy dávají smysl na první poslech. Na "Sabotage" v tom pokračuje. I když EP přineslo pouze pět nových tracků, všechny jsou něčím specifické a střídají se nejen flows, ale i hudební styly. Zatímco jednou se posluchač ocitne ve zdánlivě monotónní smyčce s jednoduchou, ale nápaditou hudební recitací, další track udeří s temnější a útočnější flow i tématikou. Třešničkou na dortu je pak spolupráce s Viktorem Sheenem, která vznikla již v roce 2017. Za zmínku také stojí, že je to snad první novodobé české rapové album, které vyšlo oficiálně na kazetě. (Petr Foltys)

---

Jickson, jeden ze zakládajících členů labelu Milion Plus, je rapper, který má rozhodně co říct, a proto se vyplatilo počkat na jeho další sólovku "Obsidian". V roli mentora káže o své cestě na vrchol a i přes odpor k motivaci v rapu ("Já nejsem žádnej motivátor ani kouč / jen ti říkám o věcech, který mě serou") dává dospělé rady do života ("Říkaj mi Papi, ale nikomu z nich já nedělám fotra / jestli jsou tvý boys jak pussies, tak pomůže jenom vojna"). Na desce se však bere moc vážně. Narativ alba je z tohoto důvodu veskrze negativní ("Já nemám čas ani náladu kolem sebe poslouchat dreamchasery / lidi, co ve svý existenci, honí jen materiální sny"), čímž se zábava z poslechu postupně vytrácí. Nejvíce pozitivity se nakonec ukrývá ve znamenité reggae pecce "Babylon", kde Jicksona nádherně doplňuje Robin Zoot. "Obsidian" je náročnější na poslech a těžce se strefuje do nálady.

---

Slovenský rap

Silně propojená československá hiphopová scéna, jak si ji někteří z nás pamatujeme z dob minulých, se v posledních letech samovolně rozdělila na dvě. Vzhledem k počtu nových releasů je náročné sledovat dění na obou scénách. I přesto se však sluší zmínit kapelu, která stála u zrodu a měla výrazný podíl na vývoji tuzemského rapu. Řeč je samozřejmě o troch špinavých menách aka Ego, Rytmus a Anys aka Kontrafakt. Loni oslavili dvacetileté jubileum a při té příležitosti vydali desku "KF ako Rolls", která je věnovaná všem fanouškům. Rytmus i Ego jsou na ní ve své nejlepší formě. Opět potvrzují svůj status na scéně a do zahraničních beatů sypou neskutečné rýmy, kterým nechybí výpovědní hodnota. Hudebně se deska vrací tak o deset až patnáct let zpátky, nicméně i přesto má moderní zvuk a nezní vůbec vyčpěle. Přesně takhle by mělo znít album pro fanoušky a nostalgiky.