Když v roce 2016 nahrála kapela Ukulele orchestra jako Brno, kde působí hned čtyři členové Škaredé holky, několik jejích písní, byl to dostatečný impuls k tomu, aby tahle kultovka z devadesátek znovu ožila. Výsledkem je návratová deska "Bohyně", která je čistokrevným big beatem se vší tou syrovostí a blues v krvi.

Velkou devízou skupiny jsou ostřílení hudebníci v čele se zpěvákem a harmonikářem Karlem Heřmanem, který je nejvíce známý z formace Čankišou. Jeho vokál dodává sympaticky nostalgickým skladbám patřičný fortel. Dalším pilířem pak je saxofon Reného Senka, který ze Škaredé holky dělá hříšnou sexy dračici.

Úvodní "Škaredá Bohyně" láká na bluesový feeling, chytlavou melodii a říznou kytaru Tomáše Ševčíka a skvěle připravuje půdu pro vyloženě hitový "Splín", kde si všechny instrumenty dokonale sedly. Saxofon v rockové hudbě zkrátka funguje.

Škaredá holka ale umí i zvolnit a místo kytar může hrát prim i harmonika jako v úsměvně hospodské "Žel Bohu" nebo se zasnít v kouzelně poetické baladě "Flažolety", ze které na vás dýchá atmosféra klubové scény devadesátých let. Opačný protipól nabízí drnčivý hard rock "Je to běs" nebo hymnická "GoodBye Lorrie" s nádechem Heřmanových Čankišou.

"Bohyně" je velkým darem nejen pro fanoušky samotné kapely, ale hlavně celé tehdejší brněnské rockové scény. Je to silná kolekce a skladby z ní dokázaly odolat zubu času, což je asi ta nejlepší recenze. Navíc je zvukově vypilovaná a díky umu jednotlivých členů je radost ji poslouchat i po instrumentálně technické stránce. Škaredá holka se po letech probudila a přichystala neočekávaný, ale radostný dárek.