Už v recenzi na zmiňovanou autobiografii "Má cesta za štěstím" jsem si posteskl: "Při faktu, že jeho život musel být z logiky věci a při jeho věhlasu plný rovněž méně příjemných záležitostí, by alespoň jedna taková zmínka tento dokonalý příběh víc polidštila." Kniha Pavla Klusáka je právě těchto záležitostí plná. Vzhledem k faktu, že patřím k lidem, kteří ke tvorbě a osobnosti Karla Gotta chovají úctu a respekt, obával jsem se, že tahle publikace bude plná bulvárních informací a plivanců a že odhalí věci, které si člověk o oblíbených zpěvácích - byť zároveň nepatří k jejich nekritickým obdivovatelům - nechce číst.

Pokud ji ještě ve své knihovničce nemáte, můžete si ji koupit na nově spuštěném shopu musicserveru.

Tohoto je čtenář z většiny ušetřen, ačkoliv zápis v trestním rejstříku může krátkozrace vytvářet iluzi o opaku. Bylo však přece úplně jasné, že člověk, který se mnoho let drží na absolutním vrcholu a nemá přitom žádné sklony k alkoholu, drogám, skandálům a podobným věcem, musí v rámci svého člověčenství nějakým způsobem upouštět páru. Tak jako každý.

"Československý příběh" jednoznačně patří těm čtenářům, kteří touží si o Gottovi vytvořit komplexnější obrázek, poznat nějaké to jeho guilty pleasure. Zároveň ukazuje, jak náš nejslavnější slavík dokázal mít už na sklonku padesátých let perfektně zmáknutou věc, která po šedesáti letech patří k tomu základnímu, co populární umělec potřebuje - účelné PR.

Celá publikace se opírá o několik zásadních bodů, které mohly kariéru romantického tenora minimálně vážně nabořit - jednoznačný prim v tom hraje Anticharta, která je také kapitolou nejrozsáhlejší s detailními rozpisy, co se v té době událo den po dni. Dalšími kontroverzními tématy byly cvičná emigrace, působení v USA a fakt, jak Gott proplouval dobou, kterou valná většina dalších zpěváků těžko kousala - sedmdesátými léty a obdobím normalizace.

Na mnoho příběhů měl zpěvák postupem času několik verzí a tahle kniha se je všechny snaží uceleně přinést. Častokrát je však na čtenáři, aby si vybral, jak to doopravdy bylo. Těch situací za život musel Gott zažít tolik - jak pozitivních, tak negativních - že nebylo možné si je postupem času přesně zapamatovat, zároveň však žádné populární osobě nemůže vadit, když si nějakou příhodu přikrášlí, zveličí.

Pokud chtěl být někdo v době tuhé totality na špici, musel prostě chtě nechtě s komunisty vycházet, a zatímco Eva Pilarová se za svoji roli právě během Anticharty v pozdějších časech hluboce styděla a omlouvala se se slovy, že si neuměla představit skončit se zpíváním, Gott to nikdy neučinil. Na druhou stranu udělal také spoustu dobrých věcí, o kterých "Československý příběh" samozřejmě není a ani nechce být. V kontroverzních záležitostech se snaží opírat o tvrdá fakta, nechybí spousta fotokopií různých dokumentů ani přetisky z tehdejších novin a časopisů.

Samotného mě mrzí, že publikace v podstatě končí s rozpadem Československa. I poté se totiž našlo dost situací, které by se hodilo zmínit, ale které jsou zde zmíněny okrajově nebo až v epilogu - rozchod s Ladislavem Štaidlem, obchodní rozchod s Františkem Janečkem a mnohé další. Také se mi jeví až zbytečné, jak jsou podrobně rozebírány a skoro až recenzovány filmy, ve kterých Gott hrál - hudba a jednotlivá alba by si zasloužily větší prostor.

Na druhou stranu je vidět, že Pavel Klusák nad svým textem strávil moře času a ještě víc času mu trvalo, než se probral všemi archivními materiály, časopisy a články, podiskutoval s renomovanými hudebními publicisty z dřívějších let i s protagonistou, s nímž měl také možnost se několikrát osobně střetnout.

Co se týče vzhledu, nemůže "Československý příběh" absolutně konkurovat autobiografii. Klusák dost možná čekal právě na to, až ona Gottem psaná verze příběhu vyjde, aby mohl na některé pasáže ještě v této knize zareagovat. Ostatně pokud by byl Gott ve své "Cestě za štěstím" otevřenější a upřímnější, nemusel by tento titul vůbec vzniknout. Jeho kult však tímto počinem žádnou zásadní ránu neutrpí.

Pavel Klusák si v rozhovoru pro DVTV posteskl, že Česká televize s ním odmítla spolupracovat, naopak Supraphon byl k němu vstřícný. I díky tomu vzniklo dílo, které ukazuje Gotta jako člověka. Tvora, který má své třinácté komnaty, slabší stránky, tajná zákoutí, zároveň však nikterak cíleně nedehonestuje opravdu velké věci, které svým zpěvem dokázal.